Během života se neustále snažíme zlepšovat. Často se zaměřujeme na vzdělání nebo kariéru a někdy zapomínáme pracovat na tom, jak se chováme sami k sobě a lidem okolo nás. Snažíme se něčeho dosáhnout, a tak můžeme kvůli svým ambicím a sobeckosti zapomenout na snahu být "lepší". Tady se nachází začátek vaší cesty k zlepšení své duše a pochopení sebe sama a ostatních.

Metoda 1 ze 3:
Začínáme

  1. 1
    Přijměte, že se jedná o dlouhodobý vývoj. “Stát se lepším člověkem” je proces, který vám pravděpodobně zabere zbytek života, takže přijměte skutečnost, že stát se lepším člověkem bude trvat dlouho. Ten okamžik, kdy budete mít vše vymyšlené a už na sobě nebudete moci pracovat, nikdy nepřijde. Když budete přístupní změně a vývoji, zlepší se vaše flexibilita a tu k tomu, abyste vždy a v každé situaci mohli být takoví, jací chcete být, potřebujete nejvíce.[1]
    • Přijměte, že se s časem vaše cíle a hodnoty mohou měnit. Mohou se měnit i kvůli různým situacím. Je to normální.[2]
  2. 2
    Uvědomte si, jaké máte hodnoty. Pokud nebudete rozumět svým hodnotám, nezlepšíte se, ať už se budete snažit jakkoliv.[3] “Hodnoty” jsou věci, které jsou pro vás v životě nejdůležitější. Jedná se o základní věci, ve které věříte, a které vytvářejí vaši osobnost a způsob, jak žijete svůj život.[4] Snaha uvědomit si své hodnoty vám pomůže zjistit, co je pro vás opravdu důležité.
    • Hodnoty jsou například “být dobrým rodičem” nebo “trávit čas s přáteli”. Tyto věci vám pomohou vytříbit smysl pro vaši nejlepší verzi.
    • “Souhlasnost hodnot” je, jak moc se vaše chování shoduje s vašimi hodnotami. Například, je-li hodnota “trávit čas s přáteli,” ale práce má pro vás vždy přednost před společenským životem, nejsou vaše hodnoty ve shodě. Chování, které není ve shodě s vašimi hodnotami může způsobit, že se budete cítit nespokojení, nešťastní nebo budete mít pocit vinny.[5]
  3. 3
    Zamyslete se nad tím, co si o sobě myslíte. Naše osobnosti jsou utvářeny také lidmi okolo nás.[6] Psychologické studie například často prokazují, že se lidé začnou učit předsudky velmi brzy.[7] Toto naučené chování a přesvědčení ovlivňuje, jak vidíme sebe a lidi okolo nás. Když budete rozumět tomu, odkud vaše názory o vaší osobě pocházejí, bude pro vás jednodušší rozpoznat přesvědčení, která k ničemu nejsou a osvojit si ta, která pro vás mají smysl.
    • Od ostatních se také učíme, jak na sebe pohlížet v rámci větších skupin, jako jsou rasa nebo pohlaví. Může se jednat o nezbytné součásti naší osobnosti.[8]
  4. 4
    Pořádně a upřímně prozkoumejte své chování. Zvažte, jak reagujete na stresové situace, jak se vyrovnáváte se ztrátou, jak zvládáte svůj vztek a jak se chováte k lidem, které máte rádi. Předtím, než na sobě začnete pracovat, musíte pochopit, jací jste teď.
    • Pro rozjímání nad svým chováním byste měli lépe vědět, jaké přesné změny byste chtěli učinit.
  5. 5
    Stanovte, jaké chcete učinit změny. Pokuste se být co nejdetailnější. Místo toho, abyste řekli “Chtěl bych být dobrým kamarádem,” změnu rozmělněte na části. Co tím myslíte? Chcete častěji oslovovat ostatní? Chcete si pro někoho udělat víc času?
    • Vynálezce a podnikatel Steve Jobs jednou řekl, že se sám sebe každé ráno ptal: “Kdyby dnešek byl posledním dnem mého života, chtěl bych dělat to, co mám dnes v plánu?“ Když odpověď nebyla “ano,” rozhodl se, že musí něco změnit. Tahle otázka by se mohla hodit i vám.[9]
    • Udržujte své nápady na změnu v soudných mezích. Jste-li třeba od přírody introvertní, nemusela by pro vás touha “chodit na párty”, abyste “byli lepším člověkem” být shodná s vašimi hodnotami. Místo toho byste si měli předsevzít splnitelnou změnu, která se shoduje s tím, co o sobě víte: “Zapracovat na zdravení ostatních.”
  6. 6
    Určete si cíle. Pokud vám to pomůže, napište si je na papír, nebo ještě lépe, začněte si psát deník. Díky tomu budete schopni sebereflexe a budete moci lépe rozumět sami sobě z objektivního hlediska.[10]
    • Psaní deníku musí být aktivní a hloubavé. Když si jen budete zapisovat náhodné myšlenky, nejspíš vám to nepomůže. Místo toho pište o situacích, které zažíváte, o tom, jak jste v daném okamžiku cítili, jak jste reagovali, co jste si o tom mysleli následně, a co jste mohli udělat jinak.[11]
    • Následuje několik otázek, které vám pomohou začít: Chtěli byste vylepšit nějaký konkrétní vztah s osobou, kterou máte rádi? Chtěli byste být více dobročinní? Chtěli byste dělat víc pro životní prostředí? Chtěli byste se naučit být lepším manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou?
  7. 7
    Vytyčte cíle kladně. Podle výzkumů je pravděpodobnější, že svého cíle dosáhnete, když ho vytyčíte jako “kladný” (něco, co uděláte), místo toho, abyste ho vytyčili jako záporný (něco, s čím přestanete).[12] Když si vytyčíte negativní cíle, mohli byste k sobě být kritičtí nebo se kvůli svému pokroku cítit vinni. Berte své cíle jako něco, k čemu se přibližujete a ne jako něco, od čeho se vzdalujete.
    • Pokud jste se třeba rozhodli být vděčnější, vyjádřete to pozitivně: “Chci lidem, kteří jsou ke mně milí, projevit svou vděčnost.” Nevytýkejte to jako kritiku svého předchozího chování, např. “Chci přestat být tak nevděčný.”
  8. 8
    Najděte si vzor. Vzory jsou skvělým zdrojem inspirace a jejich příběhy nás posilují, když je naše situace těžká. Můžete si vybrat náboženskou osobnost, politika, umělce, nebo někoho, koho obdivujete ve vašem okolí.
    • Často je pro nás užitečnější mít za vzor někoho, koho známe osobně. Pokud budete napodobovat jen chování někoho, koho neznáte, může být snadné, začít vnímat danou osobu zkresleně. To by mohlo vést k tomu, že o sobě budete špatně smýšlet. Nakonec není ani Beyonce opravdu bezchybná.[13]
    • Naším vzorem nemusí být někdo, kdo změnil svět. Mahátma Gándhí a Matka Tereza jsou sice neuvěřitelně inspirativní, ale nejedná se o jediné lidi, z jejichž chování se můžeme učit. Často se nejvíc můžete naučit z nenápadného, každodenního chování a způsobu myšlení. Takže, jestli vám třeba přijde, že je nějaká vaše kolegyně vždy veselá, zeptejte se jí, proč tomu tak je. Zeptejte se jí, jak smýšlí o životě. Zeptejte se jí, co dělá. Možná vás překvapí, co vše se můžete díky pouhé otázce naučit.
    • Tím nechceme říct, že se nemůžete inspirovat příběhy ostatních. Když najdete někoho, jehož životní příběh je podobný tomu vašemu, může vám to pomoci, především, nemáte-li ve vlastním životě žádné vzory.
    • Významný astrofyzik Neil de Grasse Tyson je proti tradičnímu přístupu ke vzorům, jako k někomu, kým chcete “být.” Místo toho navrhuje, abyste prozkoumali, jak se tito lidé dostali tam, kde chcete být. Jaké knihy čtou? Pro jakou životní cestu se rozhodli? Jak se ti lidé dostali tam, kam se také chcete dostat? Když se zeptáte na tyto otázky a najdete na ně odpovědi, pomůže vám to vytvořit si svoji vlastní cestu životem, místo toho, abyste naprosto identicky kopírovali cestu někoho jiného.[14] Užijte si zbytek života a zůstaňte dobrým člověkem!!!
    Reklama

Metoda 2 ze 3:
Pracujte na svém soucitu

  1. 1
    Pracujte na soucítění sama se sebou. Než se budete moci naučit milovat ostatní, musíte se naučit milovat sebe sama. Nejedná se o marnivou, sebestřednou lásku; jedná se o lásku, která vás akceptujete takové, jací jste; která se noří hluboko, aby objevila schopnosti a hodnoty, které vás opravdu vystihují a přijímá je. Připomínejte si, že jste milá, soucitná osoba, a co je nejdůležitější, že jste ctihodní. Spolu s cnostným a milým chováním vám to pomůže lépe přijímat sebe sama a rozumět si.
    • Snažte se psát o svých zážitcích místo ze své perspektivy z perspektivy kamaráda, který vás má hodně rád. Podle výzkumů vám takovýto odstup může pomoci negativní emoce zpracovat, místo toho, abyste je ignorovali nebo potlačovali. K tomu, abyste měli soucit sami se sebou je pochopení vlastních pocitů to nejdůležitější. Často jsme mnohem milejší k ostatním než k sobě; projevte stejné pochopení, jako byste měli k někomu, koho máte rádi.[15]
    • Během dne věnujte trochu času tomu, abyste se sebou měli soucit, především, všimnete-li si, že zažíváte něco nepříjemného. Když třeba nestíháte dodělat projekt do práce, je možné, že se budete kritizovat, nebo budete pracovat tak moc, že dostanete panický záchvat. Místo toho na sebe v prvé řadě dbejte a přiznejte si, že jste vystresovaní: “Právě teď se cítím vystavený stresu.” Potom byste měli vzít na vědomí, že se to občas stane každému: “Nejsem v tom sám.” Pak se sami sebe soucitně dotkněte – třeba si položte ruku na srdce. Opakujte si něco pozitivního: “Můžu se naučit být silný. Můžu se naučit trpělivosti. Může se naučit přijímat sebe sama.”[16]
  2. 2
    Přestaňte se kritizovat. Věnujte čas uvědomování si svých nadání a nejlepších rysů, ať jsou fyzické nebo vnitřní. Čím více nepřátelští vůči sobě jste, tím je pravděpodobnější, že budete nepřátelští vůči ostatním.[17]
    • Začněte tím, že si budete zapisovat okamžiky, kdy o sobě smýšlíte špatně. Zapište, o jakou situaci se jednalo, co jste si mysleli a k čemu tyto myšlenky vedly.
    • Můžete například vytvořit zápis, který vypadá asi takhle: “Dnes jsem šel do fitka. Všude okolo mě byli štíhlí lidé a já jsem si začal připadat tlustý. Byl jsem na sebe naštvaný a styděl jsem se za to, že jsem ve fitku. Nechtěl jsem ani dokončit svůj trénink.”
    • Poté najděte rozumnou odpověď na tyto myšlenky. Může to být těžké, ale když budete pomocí faktů a logiky neustále bojovat se svými negativními poznámkami na svou osobu, můžete změnit způsob, jakým myslíte.
    • Rozumná reakce na výše zmíněnou situaci by mohla být třeba takováto: “Chodím do fitness centra, abych se postaral o své tělo a zdraví. To znamená, že k sobě jsem hodný a pečuji o sebe. Proč bych se měl stydět za to, že o sebe pečuji? Všechna těla jsou jiná a moje možná nevypadá jako tělo někoho jiného. Lidé ve fitness centru, kteří mají lepší postavu, než já na ní možná pracovali déle než já. Možná prostě mají dobré geny. Pokud mě někdo soudí na základě mého vzhledu, zajímá mě a vážím si vůbec názorů daného člověka? Nebo si chci vážit názorů lidí, kteří mě podporují v tom, abych o sebe pečoval?”[18]
    • Kritika sebe sama na sebe někdy bere podobu “měli bychom,” například “měli bychom mít skvělé auto” nebo “měli bychom nosit určitou velikost oblečení.” Budeme-li se srovnávat se standarty určenými jinými lidmi, dost možná skončíme nešťastní nebo zostuzení. Rozhodněte se, co chcete sami pro sebe a odmítněte to, o čem ostatní říkají, že takoví “byste měli” být.[19]
  3. 3
    Zamyslete se nad svými obvyklými činnostmi. Může se stát, že budeme nevšímaví vůči sobě a našim životům. Kvůli monotónním rutinám se můžeme chovat ne příliš aktivně, nebo nějakým jiným způsobem, kterému by se dalo předejít. Možná jste si taky navykli na špatné zvyky a chování a vůbec jste si to neuvědomili.[20]
    • Jestli vás třeba dříve někdo zranil, máte možná tendenci držet si ostatní daleko od těla. Tímto způsobem můžete předejít tomu, že vás zase někdo zraní, ale hlavně vám to možná zabraňuje užívat si a vytvořit si přátele.
    • Díky zkoušení nových zvyků, jako je účastnění se akcí s dalšími lidmi nebo utváření nových přátelství můžete zjistit, že máte schopnosti, o kterých jste vůbec nevěděli. Také vám to pomůže vytvořit si pevnější vazby k ostatním a zjistit nové věci o svých emocích.[21]
    • Když se pokusíte najít způsob, jak vystoupit ze své rutiny, je možné, že poznáte různé lidi, kteří budou moci změnit váš pohled na život. Podle výzkumů se dá špatný přístup (příkladem předsudky nebo strach) změnit poznáním kultury nebo hlediska někoho jiného.[22] Zjistíte, že se od druhých můžete něco naučit, a že oni se můžou učit od vás..
  4. 4
    Zapracujte na zvládání svého vzteku a žárlivosti. Jedná se o přirozenou součást života, ale jestli jste neustále na někoho naštvaní nebo žárliví, bude pro vás těžké stát se šťastným člověkem. Abyste se mohli stát takovým člověkem, jakým chcete být, musíte pracovat nejen na soucítění se sebou samými, ale také přijímat chování a přání druhých.
    • Vztek se často dostaví, když si myslíme, že se nám něco “nemělo” stát. Můžeme se zlobit, když se nám zdá, že se něco neodvíjí tak, jak jsme si představovali.[23]
    • Zaměřte se v životě na ty věci, které ovlivnit můžete a nestrachujte se tolik o věci, které ovlivnit nemůžete. Mějte na paměti: můžete ovlivnit, co děláte, ale ne, jaké to bude mít výsledky. Když se zaměříte na své činnosti místo toho, abyste se snažili mít nadvládu nad nekontrolovatelnými výsledky, pomůže vám to uvolnit se a nezlobit se tak moc, když něco nevyjde (což se čas od času stane každému).[24]
  5. 5
    Odpouštějte ostatním. Schopnost odpouštět s sebou přináší výhody pro fyzické zdraví. Když se nepřenesete přes zášť a křivdy, může to zvýšit váš krevní tlak a tep, zatímco odpouštění může snížit tělesné napětí.[25] I přes mnoho výhod může být neuvěřitelně těžké někomu odpustit.[26] [27]
    • Zamyslete se nad špatnými věcmi, které někomu chcete odpustit. Všímejte si, jakým způsobem nad danými věcmi přemýšlíte. Jaké emoce ve vás daná osoba vyvolává? Jak reaguje vaše tělo?
    • Snažte se něco ze svých zkušeností naučit. Mohli jste udělat něco jinak a jak? Co mohl ten člověk, který vám ublížil, udělat jinak? Můžete se z toho ponaučit něco pro příště? Když z nepříjemného zážitku uděláte zážitek k naučení se něčeho nového, možná už se nebudete cítit tak ublíženě.
    • Promluvte si s lidmi, kteří vám ublížili. Z ničeho je neobviňujte: jenom by se začali bránit. Mluvte místo toho o “sobě”, vysvětlete, jak se cítíte a požádejte je, ať vám řeknou, jak se cítí oni.[28]
    • Smír je důležitější než spravedlnost. Jedním z důvodů, proč je někdy tak těžké odpustit je náš smysl pro “spravedlnost.” Člověku, který vám ublížil se to možná nikdy “nevrátí,” ale když nepřejdete svůj vztek a ublížení, nakonec to bude mít negativní dopady jenom na vás. Schopnost odpuštění by neměla být podmíněna žádným činem nebo výsledkem.[29]
    • Mějte na paměti, že odpuštění není rozhřešení. Někdo se k vám zachoval špatně a tím, že jste to odpustili, dané chování neomlouváte. Zbavili jste se ale zátěže, která udržovala vlastní vztek.
  6. 6
    Buďte aktivně vděční. Vděčnost není jenom pocit; je to aktivní činnost. Když budete rozvíjet svůj “vděčný přístup”, budete se moci stát pozitivnějším, šťastnějším a zdravějším člověkem.[30] Je prokázané, že vděčnost může lidem pomoci přejít traumata, vylepšit vztahy s ostatními a projevit soucit k druhým.[31] [32] [33]
    • Pište si deník o věcech, za které jste vděční. Zapisujte si věci, které se vám staly a za které jste vděční. Může se jednat o maličkosti, jako o slunné ráno nebo výborný šálek bezchybně připravené kávy. Možná budou neměřitelné, jako láska vašeho partnera nebo přátelství. Když si budete tyto věci uvědomovat a zapisovat si je, bude snadnější si na ně později vzpomenout.[34]
    • Užívejte si překvapení. Něco nečekaného nebo překvapivého na vás může zapůsobit silněji než něco všedního. Může se přesto jednat o maličkosti: zapište si třeba, když partner umyje nádobí, nebo když dostanete SMSku od někoho, s kým jste se už pár měsíců nebavili.
    • Sdílejte svůj vděk s ostatními. Je snadnější zapamatovat si pozitivní věci, když je sdílíte s druhými. Další výhodou sdílení je, že zlepšíte den někomu jinému a oni tak zase budou moci být vděční vám.[35]
  7. 7
    Rozvíjejte schopnost vcítit se. Lidé, podobně jako mnohá jiná stvoření, mají rozvíjet vztahy s ostatními ve svém okolí.[36] Od brzkého věku se učíme “číst” ostatní a napodobovat jejich chování. Děláme to abychom zapadli, abychom dostali to, co chceme, a abychom se cítili být něčeho součástí.[37] Schopnost vcítit se je ale něco víc, než schopnost vyložit si chování ostatních a všímat si jejich emocí. Jde o to představit si, jaké to asi je, mít život jako daný člověk; myslet tak, jak daný člověk myslí a také se stejně cítit.[38] Když budete rozvíjet svoji schopnost vcítit se, budete ohleduplnější vůči pocitům ostatních lidí, naučíte se, jak si vytvořit s ostatními spojení a nebudete se cítit tak izolovaně. Když budete schopni vcítit se do ostatních, pomůže vám to chovat se k nim tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám.
    • Podle výzkumů mohou [1] meditace k laskavosti, nebo meditace pro soucit, stimulovat ty části mozku, které mají na starosti emoční aktivitu. Můžete se díky nim také cítit méně pod tlakem a vyrovnanější.[39] Meditace pro mysl má podobné účinky, ale nepřinese tak moc, co se vytváření schopnosti vcítit se týče.[40]
    • Podle výzkumů můžete hodně zlepšit svou schopnost vcítit se tím, že si budete aktivně představovat, co ostatní zažívají.[41] I čtení beletrie vám může pomoci pochopit hledisko někoho jiného.[42]
    • Kdykoliv je to možné, neodsuzujte. Podle výzkumů je méně pravděpodobné, že se budeme schopni do někoho vcítit, když si budeme myslet, že si za své utrpení může sám --jako lidé, kteří “mají, co si zaslouží.” Je důležité nezapomínat, že neznáte okolnosti a minulost daného člověka.[43]
    • Vyhledávejte různorodé lidi. Podle výzkumů nám vystavení kultuře nebo přesvědčení ostatních lidí může pomoci se do nich vcítit.[44] Čím více času budete trávit s lidmi, o kterých si myslíte, že myslí a chovají se jinak než vy, tím méně si budete vytvářet neinformované názory nebo lpět na předsudcích.
  8. 8
    Zaměřte se na lidi, ne na věci. Je mnohem pravděpodobnější, že budeme vděčnější za nemateriální věci, jako zážitek, pocit toho, že nás někdo má rád, nebo laskavý čin někoho vůči nám. Snaha získat více materiálních věcí je ve skutečnosti často jen projevem toho, že se snažíte uspokojit nějakou hlubší potřebu.[45] [46] [47]
    • Podle výzkumů jsou materiálně zaměření lidé méně šťastní než jejich vrstevníci.[48] Jsou celkově méně spokojení se svými životy, a je pravděpodobnější, že se budou potýkat s nepříjemnými emocemi jako strach nebo smutek.[49]
  9. 9
    Dávejte druhým. Ne každý si může dovolit věnovat desetitisíce korun své oblíbené charitě, ale to neznamená, že lidem v nouzi nemůžete trochu přispět. Pomoc druhým nepřináší užitek jen druhým, ale i vám. Podle výzkumů jsou lidé, kteří nezištně pomáhají druhým, šťastnější a mohou také díky pomáhání druhým zažít nárůst hladiny endorfinu, kterému se říká “radost člověka, který pomáhá”.[50]
    • Věnujte se dobrovolnické činnosti. Místo toho, abyste trávili své víkendy u televize, pomáhejte dobrovolně v místním útulku pro bezdomovce nebo společnosti pro ochranu zvířat. Díky pomoci druhým se můžete cítit být s nimi více propojení a může vám to pomoci stát se místo osamělým jedincem částí společnosti.[51]
    • Každý den udělejte nějaký dobrý skutek. Může to být něco malého jako pomoci starší osobě donést do auta nákup nebo při jízdě autem někoho pustit před sebe. Čím častěji to budete dělat, tím pro vás bude zjevnější, jak potěšující je pomáhat jiným, díky čemuž se nakonec zbavíte své sobeckosti.
    • Podle výzkumů princip, ve kterém “vracíme, že nám někdo pomohl tím, že pomůžeme někomu dalšímu” doopravdy existuje. Nezištné nápomocné chování se přenáší z jedné osoby na druhou. Váš malý projev milosrdenství a velkorysosti může někoho inspirovat udělat to samé, což může inspirovat někoho dalšího a ten pak zase někoho dalšího atd.[52]
  10. 10
    Všímejte si toho, jaký vliv má vaše chování na ostatní. Trávíme tolik času tím, že se zaměřujeme na své chování, že už si nevšímáme, jak ovlivňujeme ostatní. Zčásti se jedná o psychologický obranný mechanismus, který nám usnadňuje zvládat komunikaci s ostatními.[53] Pokud na vaše chování všichni reagují stejně, je možné, že jste si vyvinuli nějaké nedobré zvyklosti. Možná dovolujete svým obranným mechanismům stát v cestě vašemu rozvoji.
    • Zamyslete se například nad tím, jak na vaše chování reagují ostatní. Zdá se vám, že jsou snadno dotčení tím, co říkáte? Je možné, že spíš, než aby všichni okolo vás byli přecitlivělí -- což není zrovna pravděpodobně -- jste si vyvinuli obranný mechanismus, v jehož rámci shazujete ostatní, abyste se cítili lépe sami se sebou. Vyzkoušejte jiné způsoby komunikace s ostatními – takové, které nebudou vyvolávat stejně dotčenou reakci.
    • Zamyslete se nad tím, jak se s ostatními vzájemně ovlivňujete. Zamyslete se nad vzorci chování a rozhodněte, které z nich jsou k něčemu dobré a které ne. Čím flexibilnější a přizpůsobivější vaše chování bude, tím lépe můžete chápat lidi okolo vás.[54]
    Reklama

Metoda 3 ze 3:
Vyberte si správnou cestu

  1. 1
    Rozvíjejte své nadání. Každý má schopnost nebo zájem, ve kterém je opravdu dobrý a který si užívá. Pokud si nemyslíte, že máte nějaké nadání, tak jste na něj pravděpodobně jen zatím nepřišli. Často je nutné vytrvat a vyzkoušet spoustu různých věcí před tím, než zjistíte, co vám sedí.
    • Podobní lidé se také mohou zajímat o stejné věci. Adrenalinové nadšence nejspíš nebude zajímat tichý, pomalý kroužek pletení, ale mohlo by to zaujmout někoho, kdo má rád klidné aktivity. Když zjistíte, s kým rádi trávíte čas, mohlo by vám to pomoci zjistit čím byste svůj čas rádi trávili.
    • Buďte trpěliví. Změna nenastane z ničeho nic. Potřebujete trénovat a věnovat tomu čas. Opustit stereotypy, poznávat se s novými lidmi a zkoušet nové aktivity může být náročné, především, jste-li v jednom kole (a kdo není). Vytrvalost je to nejdůležitější.
    • Přihlaste se na kurz něčeho, co vás zajímá, začněte hrát na hudební instrument, nebo začněte se sportem. Nejen, že se naučíte něco nového, také poznáte lidi, kteří se chtějí naučit to samé. Snaha naučit se něco nového může být také bezpečným a produktivním způsobem, jak se dostat z komfortní zóny.
  2. 2
    Dělejte to, co milujete. Ať už vyděláváte jakékoliv množství peněz, nikdy nebudete šťastní, když budete celý život dělat něco, co nenávidíte. Ne všem se zadaří udělat si z největšího koníčka kariéru, ale je důležité věnovat alespoň část času něčemu, co nás činí šťastnými.
    • Když budete dělat věci, které pro vás mají smysl, pomůže vám to, abyste byli spokojenější a šťastnější. Kreativní aktivity, jako umění nebo hudba vám mohou pomoci produktivně a prospěšně vyjádřit pocity.[55]
    • Častou mylnou představou je, že nejúspěšnějšími lidmi jsou ti, kteří se zaměřují jen na jednu věc. Nedovolí ničemu – ani věnování času sobě samým – dostat se mezi ně a svůj cíl. To ale bohužel může být velice nezdravý způsob života. Pokuste se nedovolit si věnovat se ve svém životě tak moc jen jedné věci, abyste se zapomněli věnovat ostatním věcem.[56]
    • Pokud jste ve své práci neustále nešťastní, zamyslete se nad tím, proč tomu tak je. Třeba je potřeba jen několik změn, abyste se v práci cítili líp. Pokud máte pocit, že jste nešťastní, protože vaše práce nemá smysl nebo se neshoduje s vašimi hodnotami, zvažte, že si najdete jinou.[57]
  3. 3
    Experimentujte s životem. Práce a zábava musí být v životě vyrovnané. Když se zaměříte jen na jednu z těchto dvou věcí, povede to nakonec k tomu, že se nebudete dál rozvíjet, nebo k jednotvárným denním rutinám. Lidé si rychle navyknou na pozitivní události. Kvůli tomu se může stát, že si pozitivních zážitků nakonec nebudete všímat – především, zažíváme-li pouze pozitivní věci.[58]
    • Podle výzkumů jsme méně produktivní, když se neustále nacházíme jenom ve své komfortní zóně, než když ji alespoň trochu opustíme.[59] Je důležité vyhledávat nové zážitky a způsoby interakce s druhými, i kdyby tyto způsoby měly být trochu děsivé. Díky tomu budete schopni to dotáhnout dál.
    • Naše snaha vyhnout se nepohodlí může vést k tomu, že nebudeme schopni být flexibilní. Podle výzkumů je ale přijmutí zranitelnosti -- včetně toho, že by se něco mohlo pokazit – nezbytné, abychom plně prožili svůj život.[60]
    • Meditace pro bdělost mysli může být dobrým výchozím bodem. Jedním z hlavních cílů bdělosti je uvědomovat si opakující se vzorce myšlenek, které by mohli stínit sebeuvědomění a přijmutí sebe sama. Podívejte se po kurzu nebo si vyhledejte, jaké techniky pro vás jsou nejlepší.[61]
    Reklama

Tipy

  • Respektujte ostatní.
  • Buďte sami sebou. Díky tomu lidé uvidí, kdo doopravdy jste.
  • Pokaždé, než ráno odejdete z domova, podívejte se do zrcadla a složte si kompliment; může to být cokoliv - třeba i "máš pěkné džíny". Získáte díky tomu sebedůvěru a budete se cítit skvěle!
  • Pokud jste někomu ukřivdili, hned to přiznejte.
  • Může trvat roky, než se naučíte sebeuvědomění a schopnosti určit, na kterých částech svého života byste rádi zapracovali. Dejte tomu čas.
  • Pokuste se dávat lidem druhou šanci. Druhým i sobě.
  • Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám.
  • Dobrovolnictví může být přínosnou zkušeností, která rozšíří vaše znalosti. Dejte někomu, to, co je pro kohokoliv tím nejdůležitějším darem: čas a pozornost.

Reklama

Reference

  1. Lloyd, A. (2015). Beyond Willpower: The Secret Principle to Achieving Success in Life, Love, and Happiness. New York: Harmony.
  2. Rafanell, I. (2013). Micro-situational Foundations of Social Structure: An Interactionist Exploration of Affective Sanctioning. Journal for the Theory of Social Behaviour, 43(2), 181–204. http://doi.org/10.1111/jtsb.12012
  3. https://www.psychologytoday.com/blog/dont-delay/201004/are-your-goals-value-congruent
  4. http://www.mindtools.com/pages/article/newTED_85.htm
  5. Ciarrochi, J, & Bailey, A. (2008). A CBT-practitioner’s guide to ACT: How to bridge the gap between cognitive behavioral therapy and acceptance and commitment therapy. Oakland: New Harbinger. P. 12
  6. Burke, P. J., & Stets, J. E. (2009). Identity Theory (1 edition). Oxford ; New York: Oxford University Press.
  7. Segregation Ruled Unequal, and Therefore Unconstitutional. (n.d.). Retrieved April 14, 2015, from http://www.apa.org/research/action/segregation.aspx
  8. Putra, I. E. (2014). The role of ingroup and outgroup metaprejudice in predicting prejudice and identity undermining. Peace and Conflict: Journal of Peace Psychology, 20(4), 574–579. ]
  9. http://news.stanford.edu/news/2005/june15/jobs-061505.html
  1. https://www.psychologytoday.com/blog/notes-self/201308/how-set-goals
  2. http://www.emeraldinsight.com/doi/abs/10.1108/13527590210442258
  3. https://www.psychologytoday.com/blog/notes-self/201308/how-set-goals
  4. Read, B. (2011). Britney, Beyonce, and Me--Primary School Girls’ Role Models and Constructions of the “Popular” Girl. Gender and Education, 23(1), 1–13.
  5. http://www.rawstory.com/2014/12/neil-degrasse-tyson-children-shouldnt-be-looking-up-to-role-models-theyre-overrated/
  6. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/how_self_compassion_beats_rumination
  7. http://self-compassion.org/exercise-2-self-compassion-break/
  8. https://www.psychologytoday.com/blog/making-change/201107/how-stop-the-self-criticism-and-feel-better-about-you
  9. https://www.psychologytoday.com/blog/making-change/201107/how-stop-the-self-criticism-and-feel-better-about-you
  10. https://www.psychologytoday.com/blog/inviting-monkey-tea/201304/stop-shoulding-yourself-death-0
  11. Neff, K. (2011). Self-Compassion: The Proven Power of Being Kind to Yourself (1 edition). New York: William Morrow.
  12. Krause, N., & Hayward, R. D. (2015). Social perspectives: Support, social relations, and well-being. In P. A. Lichtenberg, B. T. Mast, B. D. Carpenter, J. Loebach Wetherell, P. A. (Ed) Lichtenberg, B. T. (Ed) Mast, … J. (Ed) Loebach Wetherell (Eds.), APA handbook of clinical geropsychology, Vol. 1: History and status of the field and perspectives on aging. (pp. 259–299). Washington, DC, US: American Psychological Association.
  13. http://news.stanford.edu/news/2013/august/prejudice-cultural-activity-082213.html
  14. http://www.apa.org/topics/anger/control.aspx
  15. Hanh, T. (2001). Anger. Riverhead Books.
  16. http://greatergood.berkeley.edu/topic/forgiveness/definition#why_practice
  17. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/overcome_barriers_forgiveness
  18. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/nine_steps_to_forgiveness
  19. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/nine_steps_to_forgiveness
  20. http://www.thepowerofforgiveness.com/understanding/index.html
  21. http://greatergood.berkeley.edu/topic/gratitude/definition#why_practice
  22. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0005796705000392
  23. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/love_honor_thank/
  24. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/pay_it_forward
  25. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/tips_for_keeping_a_gratitude_journal
  26. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/10_steps_to_savoring_the_good_things_in_life
  27. Waal, F. de. (2010). The Age of Empathy: Nature’s Lessons for a Kinder Society (1 edition). New York: Broadway Books.
  28. Gallagher, S., & Meltzoff, A. N. (1996). The Earliest Sense of Self and Others: Merleau-Ponty and Recent Developmental Studies. Philosophical Psychology, 9(2), 211–33.
  29. http://greatergood.berkeley.edu/topic/empathy/definition#what_is
  30. http://news.harvard.edu/gazette/story/2012/11/meditations-positive-residual-effects/
  31. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3176989/
  32. http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/jocn.2007.19.1.42#.VTrBCSFViko
  33. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/chaning_our_minds
  34. http://greatergood.berkeley.edu/article/research_digest/do_our_brains_think_some_people_deserve_to_suffer/
  35. http://news.stanford.edu/news/2013/august/prejudice-cultural-activity-082213.html
  36. Reed, R. (2013). A Lacanian Ethics of Non-Personal Responsibility. Pastoral Psychology, 62(4), 515–531.
  37. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/materialism_gratitude_happiness
  38. Sparrow, T. (2011). Ecological Necessity. Thinking Nature, 1. Retrieved from http://issuu.com/naughtthought/docs/ecological_necessitybytomsparrow
  39. http://psycnet.apa.org/psycinfo/1993-16069-001
  40. http://psycnet.apa.org/psycinfo/1993-16069-001
  41. http://greatergood.berkeley.edu/topic/altruism/definition#what_is
  42. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/happiness_for_a_lifetime
  43. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2851803/?report=abstract
  44. Burgo, J. (2012). Why Do I Do That?: Psychological Defense Mechanisms and the Hidden Ways They Shape Our Lives. Chapel Hill, NC: New Rise Press.
  45. Fina, A. D., Schiffrin, D., & Bamberg, M. (Eds.). (2006). Discourse and Identity (1 edition). Cambridge, UK ; New York: Cambridge University Press.
  46. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/five_foolproof_ways_to_feel_more_joy_in_2015
  47. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/just_one_thing_feel_whole
  48. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/eight_ways_to_find_more_meaning_work
  49. http://greatergood.berkeley.edu/article/item/tips_for_keeping_a_gratitude_journal/
  50. http://psychclassics.yorku.ca/Yerkes/Law/
  51. https://www.ted.com/talks/brene_brown_on_vulnerability/transcript?language=en
  52. Gunaratana, B. H. (2011). Mindfulness in Plain English: 20th Anniversary Edition (20th Anniversary Edition edition). Boston Mass.: Wisdom Publications.

O tomto wikiHow

Trudi Griffin, LPC, MS
Spoluautor od:
Trudi Griffin, LPC, MS
Licencovaná profesionální poradkyně
Tento článek spoluautor od Trudi Griffin, LPC, MS. Trudi Griffin je licencovaný profesionální poradce ve Wisconsinu. V roce 2011 získala titul MS v Klinickém poradenství pro duševní zdraví na Marquette University. Tento článek byl zobrazen 13 176 krát
Kategorie: Zdraví
Stránka byla zobrazena 13 176 krát.

Pomohl vám tento článek?

Reklama