Chov psů není jen zábava. Může být velmi naplňující a skvělý, ale musíte si uvědomit, že jde také o velkou zodpovědnost. Než se rozhodnete chovat štěňata, musíte učinit několik důležitých rozhodnutí a zvážit zodpovědnost, která vás čeká a připravit si vše potřebné.

Část 1 ze 6:
Rozhodnutí o chovu psů

  1. 1
    Zjistěte si všechny potřebné informace. Než se rozhodnete, zda jste způsobilí pro chov psů, zjistěte si co nejvíce informací. Pomůže vám to uvědomit si, co to obnáší a co budete muset udělat. Přečtěte si knihy od zkušených chovatelů a veterinářů. Promluvte si s veterináři o výhodách a nevýhodách chovu psů a kontaktujte chovatele, kteří vám budou moci poskytnout informace z první ruky.
    • Najděte si knihy, které napsali veterináři. Zkuste například Canine Reproduction: A Breeder’s Guide, 3rd edition od Dr. Phyllis A. Holsta, nebo The Complete Book of Dog Breeding od Dr. Dan Rice.
  2. 2
    Mějte správné důvody pro chov psů. Jediným zodpovědným důvodem pro chov psů je chovat je na základě předchozích zkušeností a výzkumu. Pokud jste strávili alespoň dva roky výcvikem psů a připouštěním vlastního psa, jste dobrým kandidátem na pozici chovatele. Chov zdravých a kvalitních štěňat vyžaduje spoustu práce a znalostí.
    • Neměli byste chovat psy proto, abyste je mohli prodávat. Nejde o výnosný obchod a není to zodpovědný přístup. Když budete mít pro chov tento důvod, budete pouze vytvářet komodity a nebudete o nic lepší, než velkochovatelé psů po celém světě. Buďte prosím zodpovědní a nepřispívejte k přemnožení psů.
    • Zodpovědný chov psů vyžaduje spoustu času a také velké finanční investice.
  3. 3
    Zamyslete se nad svojí situací. Musíte mít jistotu, že máte naprosto výjimečný exemplář svého plemene. Zjistíte to pouze s pomocí odborníků. Měli byste plemeno zdokonalovat, takže musíte mít naprostou jistotu, že váš pes patří mezi horních 10% psů daného plemene. Jistě chcete, aby váš pes přispíval do genofondu pozitivním způsobem.
    • Váš pes musí být zdravý a talentovaný. Také by měl mít symetrický fyzický vzhled a měl by splňovat fyzické standardy svého plemene. Měl by mít také výjimečnou povahu. [1]
    • Musíte se připravit na to, že budete štěňata mít doma minimálně 8 týdnů, než je pošlete do nových domovů. Musíte vědět, v kterém období v roce se štěňata narodí, abyste se mohli připravit na to, jak porod a chov štěňat ovlivní vaši rodinu.
    • Musíte být také připraveni si v případě potřeby ponechat všechna štěňata. Pokud se z nějakého důvodu stane, že štěňata nebudete moci udat, budete si je muset všechna nechat. [2]
  4. 4
    Zjistěte si, kteří psi jsou vhodní pro chov. Existuje několik druhů psů, kteří se hodí pro chov. Existují také dědičné znaky, které je vhodné předávat dalším generacím. Můžete chovat například pracovní psy, jejichž vlohy jsou založeny na jejich schopnostech starat se o stáda zvířat, nebo sledovat kořist. Můžete také chovat výstavní psy, u kterých je nejdůležitější fyzický vzhled a chování.
    • U pracovních psů je často tendence zvládat dobře svoji práci dědičná. Chovná samice a samec se musejí umět správně chovat v terénu. Existují soutěže, které vám umožní zjistit, zda je váš pes vhodný pro chov.
    • Výstavní psi musejí splňovat určité požadavky. Existují standardy pro fyzický vzhled u každého psího plemene. Každé plemeno má standardy stanovené Americkým kynologickým klubem. Psi, kteří jsou chování k tomu, aby tyto standardy splňovali, se hodnotí na výstavách a jsou srovnáváni s jinými psy, aby se zjistilo, kteří z nich nejlépe splňují stanovené standardy. [3]
    • Každá země má své vlastní standardy pro výstavní psy. Pokud chcete psa vystavovat v jiných zemích, musíte dodržovat standardy platné v dané zemi.
    Reklama

Část 2 ze 6:
Výběr psů pro chov

  1. 1
    Vyberte si svého psa. Musíte si vybrat psy, které budete chovat. Budete potřebovat chovnou samici, což je samice, která může mít štěňata. Potřebujete také chovného samce, kterého budete připouštět k samici. Musíte mít jistotu, že tyto dva exempláře splňují všechny stanovené požadavky.
    • Pokud nemáte vlastního chovného samce, můžete si ho vypůjčit od jiného chovatele, což vás ale bude stát spoustu peněz. Někdy je možné se s chovatelem domluvit, že si bude moci vybrat některá štěňata z vrhu. Všechny dohody by měly být písemné a oba chovatelé by je měli podepsat, abyste měli platnou smlouvu.
  2. 2
    Zjistěte si informace o genetice svých psů. Měli byste si zjistit genetické informace o svých psech. Projděte si jejich rodokmen, abyste měli jistotu, že mají v krvi samé dobré vlastnosti. U čistokrevných psů můžete jejich rodokmen získat od jejich předchozího chovatele. Musíte mít také jistotu, že váš chovný pár nemá žádnou přímou příbuzenskou vazbu, abyste se vyhnuli genetickým defektům křížení.
    • Oba psi by měli být důkladně vyšetřeni na přítomnost genetických poruch spojených s jejich plemenem. Americká ortopedická společnost (OFA) vede databázi psů a jejich výsledků testů na genetické poruchy, jako je dysplazie kloubů, oční onemocnění, patelární luxace, nebo srdeční poruchy. Nikdy byste neměli chovat psy s poruchami, které by se mohly přenést na další generaci. [4]
  3. 3
    Všímejte si povahy svého psa. Sledujte psy, které chcete chovat a pozorujte jejich chování. Měli by dobře vycházet jak spolu, tak s ostatními psy. Když budete křížit přátelské a vyrovnané psy, budete mít větší šanci, že získáte štěňata, která budou mít také dobrou povahu. Neměli byste nikdy křížit agresivní nebo vystrašené psy, protože by mohli být nebezpeční. [5]
  4. 4
    Zjistěte, jak staří vaši psi jsou. Musíte mít jistotu, že křížíte psy, kteří mají vhodný věk pro páření. Většinou je nejlepší, když mají jsou psi zhruba dva roky staří. Většina genetických poruch se projeví během prvních dvou let života. Můžete také nechat psa vyšetřit na konkrétní nemoci a poruchy. OFA například neakceptuje RTG jako vyšetření na dysplazii u psů mladších 24 měsíců. Pokud chcete chovat psy úspěšně, musíte jim dát mikročipy, nebo je nechat tetovat, aby mohli podstoupit potřebná vyšetření u OFA a jiných organizací. Je nutné zajistit, aby nebylo možné zfalšovat výsledky testů. [6]
    • Samice začnou hárat mezi 6 a 9 měsíci věku. Hárají každých 5-11 měsíců po prvním cyklu hárání. Většina chovatelů samice nepřipouští dříve, než ve dvou letech věku, po 3-4 cyklech hárání. V tuto chvíli jsou totiž psi již dospělí a samice je připravena zvládnout stres spojený s těhotenstvím a porodem štěňat.
    Reklama

Část 3 ze 6:
Nechejte své psy vyšetřit

  1. 1
    Vezměte své psy k veterináři. Než začnete psy křížit, musíte je nechat vyšetřit veterinářem. Měli byste mít jistotu, že jsou psi očkovaní, protože protilátky z očkování předají v mateřském mléce svým štěňatům. Tyto protilátky potom ochrání mladé před různými nemocemi.
  2. 2
    Zjistěte si zdravotní anamnézu svých psů. Pokud má váš pes neznámé zdravotní problémy, mohlo by vám to narušit plán křížení. Malá plemena mohou mít genetická onemocnění, která je nutné odhalit včas, protože v tomto případě mohou mít stejné (nebo horší) problémy také štěňata. Může jít o zubní nemoci, jako je nesprávné přiléhání horní a spodní čelisti. Někteří psi mohou mít také potíže s kolenním kloubem, nebo mohou trpět dysplazií kyčle nebo lokte, nebo páteřními problémy. Někteří psi také mohou mít alergie, které způsobují ušní a kožní infekce, nebo srdeční onemocnění, oční potíže a problémy s chováním. [7]
    • Musíte svého psa nechat důkladně odčervit. Škrkavky, měchovci a srdeční červi se mohou přenést z matky na štěňata. [8]
  3. 3
    Podstupte se psem vyšetření, které zhodnotí způsobilost k chovu. Musíte své psy nechat vyšetřit, aby se ověřilo, zda jsou vhodní pro chov. U samců toto vyšetření zahrnuje analýzu spermatu. Tyto testy dokážou zjistit genetické problémy a také nakažlivé nemoci, jako je brucelóza. Než k sobě připustíte chovného samce a chovnou samici, je nutné provést vyšetření na brucelózu, abyste měli jistotu, že žádný ze psů není přenašečem a nemůže nakazit toho druhého.[9]
    Reklama

Část 4 ze 6:
Začněte psy křížit

  1. 1
    Počkejte, až samice začne hárat. Než budete psy připouštět, samice musí hárat. Načasování tohoto období není přesně dané, takže musíte psy bedlivě pozorovat. Genitálie samice se zvětší a může mít také krvavý výtok. Pokud máte samce v blízkosti samice, bude vzrušený a začne o ni mít větší zájem.
    • Samice samce nepřijme, dokud nebude připravená na páření. Když je připustíte příliš brzy, bude se ho dokonce snažit odehnat. Nedovolte, aby se psi navzájem zranili – až budou spolu, bedlivě je pozorujte.
    • Samice většinou přijme samce zhruba 9-11 dnů po začátku hárání a umožní mu se s ní spářit.
    • Pokud se vám nedaří psy spářit, veterinář může provést test, který u samice zjistí hladinu progesteronu. Tento test odhalí, zda je samice připravená přijmout sperma samce. Hladina progesteronu se zvýší zhruba 1-2 dny před ovulací. Některé samice mají falešné hárání, takže není snadné určit, kdy je vhodné je připouštět. V tomto případě může test na estrogen pomoci. [10]
  2. 2
    Zvažte umělé oplodnění. Umělé oplodnění se vám může hodit v případě, že nemáte chovného samce. Zmrazený vzorek spermatu psa je možné zakoupit a poslat přes celou zemi v tekutém dusíku. Potom je nutné provést konkrétní kroky a zajistit umělé oplodnění samice. Pokud máte problém zajistit přirozené oplodnění, můžete zvážit tuto možnost.
    • Může to být ovšem problematické, protože nebudete mít jistotu, odkud vzorek spermatu pochází a zda byl daný pes zdravý.
    • Ve výjimečných případech je možné semeno chirurgicky implantovat do dělohy samice pod narkózou. Pochopitelně taková procedura zvyšuje náklady na oplodnění a také cenu každého štěněte z vrhu. [11]
  3. 3
    Dávejte pozor, aby byla samice stále zdravá. Až bude samice oplodněná, můžete ji od samce oddělit. Musíte jí dávat zdravou a vyváženou stravu a měli byste ji krmit také vitamíny a vápníkem. Váš veterinář vám poskytne přesnější pokyny.
    • Musíte o samici během těhotenství dobře pečovat. Gestace u psů trvá 58-68 dnů.
    • Dejte pozor, aby samice neměla v boudě žádné škůdce, jako jsou blechy. Pravidelně jí čistěte pelech a dávejte jí čistou vodu.
  4. 4
    Všímejte si všech změn u těhotné samice. Bradavky a mléčné žlázy se během těhotenství změní. Ke konci těhotenství se mléčné žlázy naplní mlékem. Během posledních tří týdnů těhotenství bude samice vyžadovat spoustu živin navíc. Konkrétní pokyny vám dá veterinář.
    • Většinou se samice v posledních třech týdnech krmí potravou pro štěňata, která jí dodá dostatek kalorií a živin na to, aby štěňata měla co potřebují a matka se mohla připravit na laktaci.
    Reklama

Část 5 ze 6:
Jak postupovat při porodu

  1. 1
    Připravte samici porodní bedýnku. Bedýnka je krabice, ve které samice porodí štěňata. Měla by být alespoň o 15 cm delší, než samice vleže a alespoň o 30 cm širší. Měla by mít také zábranu, která zajistí, že samice po porodu štěňata nezalehne.
    • Vyložte krabici igelitem a novinami, aby bylo snadnější ji udržovat čistou. Můžete do ní vložit jen jeden kus novin a pod ně kus igelitu, abyste je mohli snadno vyměnit. Nahoru dejte čisté ručníky, nebo jiné tkaniny, které budete moci snadno vyprat.
  2. 2
    Buďte na pozoru. Musíte být všímaví a dávat si pozor na blížící se porod. Zjistěte si, jak porod u psů probíhá. Jakmile začne samice rodit, všímejte si silných kontrakcí, které trvají déle než 30-45 minut, ale žádné štěně se po nich nenarodí. Pokud zaznamenáte tento příznak, je možné, že jde o komplikaci.
    • Když necháte samici ve 45 dnech těhotenství vyšetřit rentgenem, budete vědět, kolik štěňat se vám narodí. Také se dozvíte, zda budete mít nějaká abnormálně velká štěňata, která by mohla při porodu způsobit potíže. Tyto informace vám umožní připravit se na možnost císařského řezu a zjistit, kolik štěňat budete mít.
  3. 3
    Po narození udržujte štěňata v teple. Až se štěňata narodí, musíte je udržovat v teple. Musíte také zajistit, aby se začala krmit. Prohlédněte je a zjistěte, zda nemají nějaké porodní defekty, jako například rozštěp. Měla by mít horní patra úst v pořádku, bez známek separace tkáně. Samice je očistí a nastaví si je tak, aby se začala krmit.
    • Pokud má štěně rozštěp, mléko mu bude stékat z úst do nosu. Pokud jde o vážnou situaci, měli byste štěně nechat utratit, protože s touto poruchou nepřežije.
  4. 4
    Zaznamenejte si porod. Zapište si datum porodu, celkový počet štěňat a počet štěňat každého pohlaví. Pokud chcete štěňata registrovat u nějaké kynologické organizace, můžete to udělat online. Budete k tomu potřebovat registrační čísla obou rodičů.
    Reklama

Část 6 ze 6:
Péče o štěňata

  1. 1
    Bedlivě štěňata pozorujte. Několik prvních týdnů štěňata sledujte, abyste měli jistotu, že jsou čistá a v teple. Také byste měli sledovat, zda dostatečně pijí. Každý den je važte, abyste věděli, zda přibírají na váze. Zdravá štěňata by měla být naprosto čistá, aktivní a stále najezená. V prvních týdnech by měla každý den přibírat zhruba 10% své tělesné hmotnosti.
    • Ve věku 4 týdnů by štěňata měla být velmi aktivní. Porodní bedýnka pro ně již nebude dostatečně velká, takže jim dejte větší bedýnku. Samice je pravděpodobně začne nechávat delší dobu o samotě. V tuto dobu jim můžete začít dávat namočené granule pro štěňata. [12]
  2. 2
    Vezměte štěňata k veterináři. Ve věku 7 nebo 8 týdnů s nimi jděte na prohlídku k veterináři, aby podstoupila své první očkování proti psinci, žloutence, ptačí chřipce a DHPP. Také by měla být odčervena. Očkování proti blechám a dirofilarióze proberte s veterinářem.
  3. 3
    Začněte hledat majitele pro nová štěňata. Měli byste postupovat velmi opatrně a měli byste mít jistotu, že štěňata posíláte do dobrého domova. Nová rodina by měla být zodpovědná a připravená věnovat štěněti dostatek času, energie a zdrojů.
  4. 4
    Sepište smlouvu. Až najdete vhodné majitele pro svá štěňata, měli byste s nimi sepsat smlouvu. Uveďte všechny zdravotní záruky, které poskytujete a také jejich případná omezení. Nezapomeňte uvést, že když rodina nebude schopna se o psa postarat po celý jeho život, musí vám ho vrátit.
    • Měli byste také uvést, zda štěně prodáváte jako domácího mazlíčka, nebo jako výstavního či pracovního psa a zda požadujete jeho kastraci do určitého věku.[13][14]
    Reklama

O tomto wikiHow

Pippa Elliott, MRCVS
Spoluautor od
Veterinářka
Tento článek spoluautor od Pippa Elliott, MRCVS. Dr. Elliott, BVMS, MRCVS je veterinární lékařka s více než 30letou praxí ve veterinární chirurgii a doprovodné veterině. V roce 1987 promovala na University of Glasgow a získala titul z veterinárního lékařství a chirurgie. Pracuje na stejné zvířecí klinice ve svém rodném městě již více než 20 let. Tento článek byl zobrazen 2 412 krát
Stránka byla zobrazena 2 412 krát.

Pomohl vám tento článek?

Reklama