Jak mluvit rozvláčně

Vyjadřovat se rozvláčně není nejlepší metodou komunikace, protože jde spíše o pompézní vytrvalost. Trocha starého dobrého pleonasmu se rozhodně nehodí, pokud chcete například udělat dojem na potenciálního zaměstnavatele, ale přesto je dobré mít v rukávu několik květnatých slov v obratů, kterými se budete moci bránit před pedantstvím ostatních lidí. Pokud chcete odradit všechny své souputníky, v tomto článku se budete moci naučit, jak mluvit obsáhle, pompézně a přehnaně. Probuďte svého vnitřního Polonia a naučte se být upovídaní!

Část 1

Část 1 ze 3:

Mluvte rozvláčně

1
Začněte mluvit, aniž byste měli jasnou představu o tom, kam míříte. Warren G. Harding, což byl úžasný řečník a bývalý prezident USA, měl svůj projev založen zejména na „armádě pompézních frází, které se pohybovaly po povrchu a hledaly myšlenku,“ jak uvedl jeden politický kritik. Zkuste tedy napodobit rozvláčnost 29. Prezidenta Spojených Států.
- Mnoho řečníků se při projevu odchýlí od myšlenky a udělají pauzu, aby si mohli dát dohromady své myšlenky. Naučte se raději ukončovat jednotlivé pasáže tím, že otevřete další pasáže a ihned řeknete například „jinými slovy,“ nebo „kromě toho,“ abyste si měli rozhovor pevně v rukou.
2
Používejte rozmanitá a různorodá adjektiva. Pokud chcete někoho nazvat upovídaným řečníkem, znamená to například to, že pro něj jedno přesné přídavné jméno nikdy nebude znamenat tolik, co pět průměrných a nepřesných přídavných jmen naskládaných za sebou. Upovídanost znamená co nejvíce slov. Když jedno podstatné jméno v projevu popíšete několika přídavnými jmény, budete na nejlepší cestě k upovídanosti.
- Nezanedbávejte ani příslovce. Pokud labuť plave, měla by plavat „jemně a elegantně.“ Každou větu berte jako vánoční stromek, na který byste měli pověsit co nejvíce ozdob. ^{[1]
  X
  Zroj výzkumu}
3
Vše vysvětlujte zbytečně příliš rozvláčně. Upovídaní řečníci nikdy nevědí, kdy by měli být zticha. Nevzdávejte se neustálého vysvětlování svých názorů, i když vás všichni pochopili již před půl hodinou.
- Každé své tvrzení zopakujte a snažte se dosáhnout ultimátního řečnického efektu. Používejte fráze jako „jinými slovy“ a opakujte vše vždy trochu jinak, ale v podstatě stále stejně.
- Vše, co budete říkat, si v hlavě několikrát promyslete a debatujte sami se sebou o svých tvrzeních. Když se dostanete ke konci jednoho bodu, naučte se říkat „...ovšem na druhou stranu...“ a ihned si otevřete cestu k dalšímu klábosení.
4
Naučte se odbočovat od tématu. Mysl upovídaných lidí je jako akvárko pro ryby. Nechejte všechny své myšlenky plavat tam, kam se jim zachce a následujte je. Nemusíte si dělat starosti s tím, zda míříte k nějaké pointě – starejte se jen o to, abyste důkladně prozkoumali všechny zaprášené kouty rozhovoru, než s ním skončíte.
5
Čtěte rozvláčné autory. Shakespearův Polonius je pravděpodobně patronem všeho pompézního, ale pokud chcete ve svém projevu více formy a méně obsahu, měli byste číst i jiné rozvláčné autory, kteří ve svém umu vynikají. ^{[2]
X
Zroj výzkumu} Přečtěte si následující autory, kteří nikdy nevěděli, kdy přestat:
- Herman Melville
- Susan Sontag
- Salvatore Scibona
- William Faulkner
- Virginia Woolf
- Samuel Beckett
Reklama

Část 2

Část 2 ze 3:

Rozšiřujte si slovní zásobu

1
Začněte aktivně hledat nová slovíčka, která budete moci používat. Vyhledávejte si obskurní slovíčka, odebírejte emailové seznamy cizích slov a hledejte si definice slov, které ještě neznáte.
- Po nějaké době možná zjistíte, že milujete nová slova a trpíte tzv. logolepsií. Když budete hledat, jistě najdete slova, která budete mít skutečně rádi. Vezměte si například slovo „ippopotomonstrosesquipedalia,“ které znamená „slovo, vytvořeno tak, aby bylo co nejdelší“ je v podstatě delší, než jeho definice.
2
Studujte kořeny slov. Když se naučíte kořeny slov, budete schopní snáze pochopit význam cizích slov a budete si moci rozšiřovat slovní zásobu. Budete také umět vytvářet neologismy, neboli nová slova, na základě již existujících definic.
- Když budete znát význam předpon a přípon, budete schopni tvořit nová slova. Například shakespearovský klenot „Honorificabilitudinitatibus“ pochází z prostého kořene „honor“ (úcta).
- Používejte neobvyklá spojení a paracenteze (neobvyklé slovesné časy a variace). Někdy jsou běžně používaná slova mnohem efektivnější, když je použijete s obskurním slovesným časem.
3
Používejte dlouhá slova. Nikdy byste neměli použít jednoslabičné slovo, když existuje trojslabičné. Jednoduše se vyhýbejte monosylabickým slovům.^{[3]
X
Zroj výzkumu}
- Když budete mít dostatečně archaickou slovní zásobu, budete moci přidávat další slova pomocí synonymních adjektiv. Redundantního mluvčího potom můžete popsat například jako tautologického řečníka, což zní rozhodně šťavnatěji, než „redundantní mluvčí,“ i kdy to znamená v podstatě to samé.
- Jako příklad si vezměte slovo „hyperpolysylabický.“ Znamená to v podstatě to samé, co by to znamenalo, kdybyste vypustili předponu „hyper,“ ale proč byste měli plýtvat dlouhými slovy?
4
Používejte všechna slova správně. Cílem upovídanosti je působit inteligentně, ne trapně. Když budete používat obskurní slova nesprávně, nepodaří se vám dosáhnout iluze vzdělanosti. Vždy si několikrát zkontrolujte význam každého nového slova, na které narazíte, ještě než ho začnete používat. Všechna květnatá a obskurní slova vám budou k ničemu, když je nebudete umět správně používat.

Reklama

Část 3

Část 3 ze 3:

Přehánějte to s rétorikou

1
Používejte těžké metafory. Upovídanost zahrnuje také určitou úroveň pompéznosti. Pokud chcete být výřečným řečníkem nebo spisovatelem, je dobré ponořit se do vod přehnaných a složitých metafor. Každý kopeček by měl být nejen horou, ale horou, na které každou noc ulehají stovky démonů.
2
Nepřerušujte svůj tok slov a ni na chvíli. Pokud chcete mluvit dlouze a rozvláčně, musíte svůj projev dokonale a těsně sešít tak, aby nikdo neměl šanci vám skočit do řeči a přerušit vás.
- Naučte se odhadovat konce svých vlastních vět a začínat nové věty, aniž byste si dali pauzu a nadechli se.
- Na konci věty své posluchače napínejte pomocí přechodových frází, které je přinutí poslouchat dále, i když jsou už znudění k slzám. Ještě lepší bude, když budete naprosto nemilosrdní a v psaném projevu se vzdáte odstavců.
3
Zařaďte do svého projevu slova z cizích jazyků. Rozvláční řečníci vědí, na co si dávat pozor: „Quidquid Latine dictum sit altum videtur“ (Co je latinsky, zní moudře.) Zapamatujte si několik latinských frází a používejte je, kdykoli to bude možné. Přidejte trochu francouzštiny a italštiny, klaďte velký důraz na výslovnost a snadno budete působit nafoukaně ve čtyřech jazycích.
- Místo abyste říkali „má ve zvyku používat zvláštní odkazy“ říkejte například „jeho modem operandi se zdá býti používání obskurních referencí,“ abyste svému projevu dodali ještě trochu pompéznosti.
4
Přerušujte ostatní řečníky. Pokud vás zajímá, zda máte slovo, rovnou si uvědomte, že máte! Převezměte kontrolu nad každým rozhovorem a nikoho nepusťte ke slovu, dokud všechny neznudíte svým blábolením do bezvědomí. Například Ross Perot vždy: neustále upozorňoval na to, že ho přerušují všichni ostatní – „Mohl bych dokončit myšlenku? Mohli byste mě prosím pustit ke slovu?“
- Ignorujte řeč těla a další nonverbální známky toho, že by ostatní lidé chtěli mluvit. Dívejte se někam do dálky a nepřestávejte mluvit, dokud ostatní nepadnou vyčerpáním. Ignorujte i chrápání lidi, kteří kolem vás sedí.
Reklama

Tipy

Slovní hry, jako je scrabble nebo křížovky vám pomohou si rychle rozšířit slovní zásobu.
Buďte kreativní. I ta nejobyčejnější slova lze podat výřečně.
Dávejte si pozor na výslovnost. Vždy je lepší použít jednoduché slovo správně, než složité slovo špatně.
Myslete na své publikum. Pokud mluvíte ke skupině profesorů češtiny, měli byste se výřečnosti vyhýbat. Pokud si povídáte se skupinou hloupějších lidí, můžete si klidně vymýšlet vlastní slova.

Reklama