Jak na pantomimu

V tomto článku:Další informaceReference

Pantomima je jednou z nejstarších forem divadla, ve které herci předvádějí sérii příběhů pouze za pomoci svého těla, aniž by promluvili. Pantomima je často vysmívaná, ale ve skutečnosti se jedná o velmi zábavnou a zajímavou aktivitu pro mnoho herců i pro diváky, kteří se chtějí s přáteli dobře pobavit. Vše co k ovládnutí pantomimické techniky potřebujete je vůle a trocha instrukcí.

Postup

  1. 1
    Oblečte se jako mim (volitelně). Pokud chcete vypadat jako mim, zkuste následující:
    • Naneste si správný makeup. Mimové jsou na první pohled identifikovatelní podle bílého makeupu na obličeji (pozor-ne na krku), výrazně černých očních linek s namalovanými černými slzami, jakoby stékajícími po tvářích, tmavě nabarveným obočím a černou nebo rudou rtěnkou. Pro vzhled evokující dobrou nebo rozvernou náladu si také naneste tvářenkou malá růžová kolečka na tváře.
    • Oblečte si kostým. Seriózní mimové dnes již tradiční kostým nenosí, ale stále ho můžeme vídat na různých maškarních plesech nebo během Halloweenu. Sežeňte tričko s horizontálními černo-bílými pruhy, idálně s velkým výstřihem a tříčtvrtečními rukávy. K tomu si oblečte černé kalhoty, černé kšandy, bílé rukavice (dlouhé po zápěstí) a černou buřinku. Tím vzhled pravého mima přivedete k dokonalosti. Buřinka ovšem není povinná, můžete ji nahradit černým nebo červeným baretem.
  2. 2
    Používejte řeč těla. Během pantomimy nepotřebujete mluvit ani naznačovat mluvení. Místo toho používejte různé výrazy obličeje, gesta a rozličné pozice těla. Tak totiž "mluví" mimové.
    • Použijte zrcadlo (nebo publikum) a rozhodněte, které pohyby jsou nepřesvědčivější. Pomůžou vám s tím reakce publika, jejich přístup a vyvolané emoce. Pro začátečníky je velké zrcadlo naprostou nezbytností, ale musíte mít neustále namysli, že publikum vám neodpustí všechno tak, jako právě zrcadlo.
    • Další důležitou pomůckou je videokamera.
  3. 3
    Začněte základními pantomimickými technikami: Mimové obvykle začínají několika základními lekcemi[1].
    • Kultivujte svou představivost. Při vytváření iluzí se vám nemůže stát, že byste to se svou představivostí přehnali. Pro mima je nejdůležitější víra v to, že předváděná iluze je reálná. Obecně se dá říci, že čím realističtější je iluze pro mima, tím realističtěji ji bude vnímat i publikum. Této schopnosti můžete dosáhnout tréninkem. Například předstírejte, že stěna, o kterou se opíráte, je reálná. Představte si ji v barvách a jasné textuře, např. je na dotek hrubá, hladká, mokrá, suchá, studená nebo teplá. Stejnou techniku používejte pro nácvik všech iluzí. Postupně zjistíte, že vaše tělo reaguje mnohem přirozeněji, když si předváděnou věc v duchu zhmotníte.
    • Využijte výhody pevného bodu. Této technice se říká 'pointe fixe' - je to vlastně francouzský výraz pro pevný bod. Jedná se o neuvěřitelně jednoduchou myšlenku: Mim svým tělem lokalizuje jeden bod a ten udržuje v prostoru jako nepohyblivý. Tato technika je základním kamenem pro všechny prováděné iluze.
    • Přidejte pevným bodům linie. Linku zpočátku vybudujete pouhým přidáním dalšího pevného bodu. Co dělá z této techniky skutečně náročnou věc je nutnost udržení dvou bodů v relativně stejné vzdálenosti od sebe. Tato relativní vzdálenost se pak stává definicí základního 'konstrukčního bloku'. Tato linie nemusí být fixovaná, pokud dodržíte pevnost obou vytvořených bodů. Dobrým příkladem této techniky je klasická pantomimická "zeď".
    • Vytvořte dynamickou linii. Když pevným bodům přidáte pevnou linii, nemůže na pevné body vyvíjet žádnou sílu. Toho dosáhnete přidáním dynamické linie. Jedná se o ideu využívanou při 'tahání lana', ale dá se aplikovat na jakoukoli iluzi. Tajemství této techniky spočívá v synchronizaci dopadu imaginární síly skrze celé tělo. V tomto ohledu se jedná o porozumění fyziky aplikované na lidské tělo. Může se to zdát poměrně komplikované, ale zvládnete to velmi snadno: Stoupněte si ke zdi a přiložte na ní ruce asi na šířku ramen. Lehce proti zdi tlačte oběma rukama. Během této činnosti se snažte vnímat, jaké svaly vašeho těla se napínají. Měli byste samozřejmě cítit tlak v obou rukou, ale zároveň také pnutí v ramenou a bocích. Pokud nepociťujete žádné napětí, zvyšte trochu vyvíjený tlak proti stěně. Zkuste také lehce upravit svou pozici a všímejte si změn v napětí vašich svalů. Dynamické linky mají za úkol vyvolat svalovou paměť a v iluzi předvést realistické pnutí těch správných svalů, které byste použili u opravdové stěny.
    • "Manipulujte" s prostorem a hmotou. Jedná se o vznešenější pojmenování pro "vytváření jednotlivých prvků ze vzduchu". Tato technika se jen velmi těžko vysvětluje, protože kombinuje všechny tři předchozí elementy. Nejlépe si to ukážeme na popisu jedné iluze: driblování basketbalovým míčem. Použitím jedné ruky mim imituje mnohé z dynamické linie, ačkoli k tomu používá právě jen jednu ruku, tedy jen jeden bod. Místo dvou pevných bodů je jeden z nich transformován na určitý tvar: zaoblená dlaň s lehce pokrčenými prsty. Tento tvar definuje 'prostor', ve kterém k iluzi dochází a umožňuje míči, tedy 'hmotě', v rámci iluze existovat. Manipulace s prostorem a hmotou můžete využít pro vytvoření mnoha různých objektů, postav nebo událostí.
  4. 4
    Popadněte lano. Předstírejte, že se lano houpe, zatímco se na něj snažíte vyšplhat.
    • Sklouzněte dolů a potom vyšplhejte zpět nahoru. Docílíte tím nejlepšího efektu. Jakmile "vyšplháte až nahoru", setřete si z čela imaginární pot. Šplh na laně je pro realistické ovládnutí velmi náročná iluze. Představte si svou plnou váhu. Při šplhu na laně by se vám silně napínaly svaly a v obličeji byste měli bolestivě usilovný výraz. Stírání potu by byla taktéž přirozená reakce. Jestli jste na opravdovém laně nikdy nešplhali, vyzkoušejte si to v tělocvičně pod dozorem druhé, zkušenější osoby. Snažte si dělat mentální poznámky o použitých pohybech a reakcích, a ačkoli mnoho reálných aktivit nelze přesně reprodukovat v iluzi, psychické vybavování si správného přístupu by mělo být co nejpodobnější s reálným pohybem. (Přečtěte si níže sekci "Varování" a nezapomeňte se před nácvikem iluze rozcvičit.)
  5. 5
    Předstírejte, že jste uvězněni v krabici. Při uzavření v krabici můžete tlačit rukama proti sobě, nejprve dlaněmi, potom prsty. Zkuste hrát, jako byste se snažili najít cestu ven, postupnou identifikací rohů a stěn. Jednou rukou přejeďte po "hranách" imaginární krabice, jako byste chtěli najít poklop, kterým se dostanete ven. Jednou z možností je skutečně takový "poklop" najít a dramaticky vyskočit z krabice pomocí obou paží a zaujmout pozici s triumfálním gestem.
    • Šplhejte po žebříku. Pro iluzi šplhu se musíte chytit příčky imaginárního žebříku. Přední část plosky vašeho chodidla položte na podlahu, jako by to byla jedna příčka žebříku. Přitáhněte se za imaginární příčku žebříku (oběma rukama pohybujte najednou!) a zvedejte se přitom na špičku chodidla a následně druhou nohou dopadněte na zem, jakoby na vyšší příčku žebříku. Při "šplhu" střídejte ruce a nohy tak, jako při skutečném lezení. Neustále se dívejte směrem nahoru, jako byste pozorovali místo, ke kterému se snažíte vyšplhat. (Pokud chcete navodit iluzi vysokého žebříku, občas se vykloňte do strany a předstírejte, že se díváte dolů. Opatrně a pomalu nakloňte svou hlavu, na chvilku se zadívejte do podlahy a rychle se v předstírané panice vraťte pohledem dopředu nebo nahoru. Iluzi tím dodáte na komičnosti.) Trénujte a soustřeďte se na správný pohyb nohou, stejně jako při reálném šplhání.
    • Provádějte "opírání se" o nějaký objekt. Předstírejte, že se opíráte o sloup lampy veřejného osvětlení, zeď nebo skříňku. Na první pohled se to nemusí zdát náročné, ale opak je pravdou. Tato technika vyžaduje množství síly a koordinace. Základní provedení má dvě části. Začněte s chodidly rozkročenými na šířku ramen.
    • Horní část těla: Ohněte loket a paži držte trochu od těla, aby vaše předloktí zaujímalo spolu se zemí vodorovnou pozici a ruka (s poměrně uvolněným zápěstím) se nacházala v blízkosti trupu. Nyní pozvedněte své rameno a zároveň pohněte hrudníkem směrem k lokti (loket ovšem nechte ve vzduchu po celou dobu na stejném místě!).
    • Spodní část těla: Ve stejnou dobu lehce pokrčte koleno a na stejnou nohu přeneste svou váhu. Zamýšleným efektem je to, že váš loket zůstává na stejném místě, ale vypadá to, jako byste svou hmotnost soustředili do místa, kterého se loket dotýká. Vždy pokrčujte nohu nacházející se pod zmíněným loktem. Druhou nohu musíte po celou dobu držet úplně nataženou - tím bude iluze téměř dokonalá.
    • Pozorujte se v zrcadle nebo se natočte na videokameru a zhodnoťte, jak efektivní je provedení dané techniky ve vašem podání. Zjistíte, že zkoumanou techniku je nejlepší předvádět uvolněně, bez zbytečně vynaloženého úsilí.
    • Chcete-li iluzi opírání zatraktivnit, můžete do ní přidat prvky jako je předstírané zakopnutí, sklouznutí po stěně nebo úplná ztráta opěrného bodu.
  6. 6
    Provádějte chůzi v silném větru. Předstírejte velmi větrné počasí, které vám dává zabrat a jen stěží se udržíte na nohou. Nechte vítr, aby si s vámi pohrával a házel s vámi ze strany na stranu. Scénku okořeníte například vtipným prvkem převráceného deštníku apod.
  7. 7
    Pantomimické jídlo. Pozorovat mima při předstírané konzumaci může být velmi zábavné. Předstírejte, že pojídáte mizerně připravený hamburger nebo hot dog a nechte jeho obsah padat na vaše oblečení. Jakoby omylem vám může vytrysknout trocha kečupu přímo do oka. Další možností je například oloupání banánu a následné uklouznutí na slupce.
  8. 8
    Chůze na místě. Jedním z běžných pantomimických prvků je také chůze na místě. Jedná se o fyzicky náročné číslo, které vlastně převrací mechanismus reálné chůze. "Zadní" chodidlo během pantomimické chůze nepřenáší žádnou váhu, ale představuje nosné chodidlo jako při normální chůzi. Proto musí během iluze zůstat natažené, aby vypadalo, že nese určitou hmotnost. K provedení falešné chůze se držte následujícího postupu.
    • Velmi důležité je začít dobrým držením těla. Zpevněte pořádně břišní svalstvo - kdybyste si ho nevšímali, bude mít tendenci k pohybu. Narovnejte se a vypněte prsa - nehrbte se! Krk by měl zůstat také narovnaný, dávejte si na to dobrý pozor.
    • Chůzi započnete přenesením celé váhy na jedno chodidlo. To bude nyní vaše "přední" chodidlo. Potom ohněte koleno a přiveďte ho trochu nad přední chodidlo. Vaším druhým chodidlem ("zadním") zaujměte pozici s prsty paralelně směřujícím k prstům přední nohy. Zadním chodidlem se ovšem nedotýkejte podlahy, ale po celou dobu udržujte plosku vodorovně s podlahou. Tuto nohu udržujte perfektně narovnanou.
    • Na přední noze trošku poklesněte patou k zemi a celou nohu napněte. Zatímco udržujete chodidlo paralelně se zemí a nohu nataženou, přesuňte tuto nohu dozadu - měli byste přitom cítit intenzivní protažení podél zadní strany nohy. Nohu posuňte co nejdále dozadu, abyste přitom dokázali udržet všechny výše popsané náležitosti a samozřejmě i rovnováhu.
    • Jakmile chodidlo přivedete do zadní pozice, otočte ji tak, aby stála souběžně s vaší přední nohou. Patu na zadní noze se snažte zvedat jako první tak, jako při normálním kroku. Při posunování zadní nohy vpřed začněte ohýbat koleno.
    • Nyní "dopadněte" zadním chodidlem na zem. Když se v této fázi podíváte dolů na nohy, budou v opačné pozici než na začátku. "Přední" chodidlo je nyní v pozici "zadního" chodidla a naopak.
    • Přenos váhy mezi oběma chodidly je zcela stěžejním aspektem pro vytvoření správné iluze! Přenos váhy z původního 'předního' chodidla na nové "přední" chodidlo musí proběhnout úplně hladce. V tuto chvíli zvedněte uvolněné přední chodidlo a začněte ho přesouvat dozadu. Tento pohyb vyžaduje k plnému ovládnutí dlouhodobý trénink.
    • Během veškeré té náročné aktivity nohou nezapomeňte pohybovat i horní částí těla! Houpejte pažemi jako při skutečné chůzi, abyste vpředu měli vždy opačnou ruku než nohu. Dávejte si také pozor na správné dýchání - při zvedání zadní nohy a jejím přesunování dopředu se nadechujte a při jejím přesouvání zpět vydechujte.
    • Jestliže nepřivedete zadní chodidlo zpět do paralelní pozice s předním chodidlem, můžete na něj přenést váhu a zkusit moonwalking!
  9. 9
    Zatraktivněte své vystoupení. Vaše pantomima může sloužit k jednorázovému pobavení publika, ale také ji můžete povýšit na skutečné umění. Dokážete-li svým vystoupením tvořit určitý příběh, publikum vtáhnete do děje a vyvoláte v něm opravdu silný umělecký dojem. Dopředu si proto nějaký takový "příběh" připravte. Pamatujte, že pantomima může být velmi krásná a strhující, provádí-li se správně. Pro ukázku některých možných scénářů uveďme například:
    • Je větrný den (viz chůze v silném větru/převrácený deštník) a vy se rozhodnete vyrazit ke stánku s rychlým občerstvením, kde potkáte svého kamaráda, jehož kočka uvízla na stromě. Kamarád vás požádá, jestli byste pro jeho kočku na strom nevyšplhali (viz šplh po žebříku). Za předání kočky (pantomimické zpracování zmítající se rozčilené kočky) vás kamarád odmění hamburgerem (viz pantomimické jídlo - nepořádek, kečup na oblečení a v obličeji apod.). Následně odcházíte a uklouznete na slupce od banánu.
    • Pokud chcete předvádět něco vážnějšího, přizpůsobte tomu i své oblečení, make-up a osvětlení. Dopředu si připravte nějaký seriózní příběh. Například vyzdvihněte problémy lidí bez domova, přespávajících v mrazivém zimním počasí ve venkovních prostorech. Make-upem si namalujte smutný obličej, oblečte si rozpárané, ošuntělé oblečení a použijte jen velmi tlumené osvětlení. Dobře si celý příběh promyslete, aby bylo velmi zřetelné, že se jako bezdomovec zoufale plahočíte po okolí a hledáte nějaké přístřeší. Pantomimicky ztvárněte přípravu provizorního přístřeší z kartonových krabic, například pod mostem. Dále předstírejte třes a neschopnost spánku. Co nejvíce se snažte vyjádřit smutek a utrpení bezdomovců.
  10. 10
    Použijte části svého těla k imitaci různých objektů. Tak například paže můžete použít pro vytvoření dojmu jistého typu dveří. Pomůžete tím svému vystoupení budovat atmosféru.

Další informace

  • Svět oslavuje spoustu cirkusových a divadelních umělců, kteří dokázali velmi úspěšně skloubit různé disciplíny pantomimy a klaunství dohromady a vytěžit z toho unikátní a efektní vystoupení. Například Joseph Grimaldi, zakladatel anglického pantomimického divadla, předváděl v pozdních letech 18. století různá čísla, kombinující komickou pantomimu a rychlé písně, čímž po sobě zanechal nesmazatelný odkaz.
  • Rozdíly mezi klauny a mimy se stíraly již 200 let předtím, a to ve slavné tradici commedia dell'arte a jejích přidružených společnostech, které kočovaly celou Evropou a byly nakonec římskou církví zakázány. Francouzská pantomimická postava Pierota má silné komické napojení na italské komediální postavy, jako jsou Gian Farina, Peppe Nappa a Pedrolino. Tento druh umění silně ovlivnil práci Shakespeara, Moliera nebo třeba Lope de Vegy a jeho obliba přetrvala po tři staletí.
  • I dvacáté století bylo na komiky používající ve svých vystoupení pantomimu velmi bohaté. Z cirkusového prostředí můžeme jmenovat třeba švýcarského klauna Grocka, legendární dvojici tvořenou Lou Jacobsem a Otto Grieblingem z Ringling Bros nebo sovětské umělce Leonida Jengibarova a Anotolije Nikulyna z Moskevského Cirkusu. Všichni tito klauni si dokázali své publikum získat čistou pantomimou.
  • Jen těžko nevzpomenout velikány divadelního, hudebního, filmového a televizního odvětví, jako je například Bert Williams, Chaplin, Keaton, Stan Laurel, Harpo Marx, Red Skelton, Marcel Marceau, Georges Carl nebo Dick Van Dyke. Jejich vliv je dnes patrný u oslavovaných umělců hnutí New Vaudeville.
  • Penn & Teller, David Shiner, Geoff Hoyle a John Gilkey - ti všichni patří mezi velmi nadějné mimy a klauny. Čím více se zdokonalujete ve své disciplíně, tím dříve dokážete ovládnout další techniky pantomimy a klaunství, kterými získáte tolik potřebný smích publika.

Tipy

  • "Mim musí mít tělo gymnasty, mysl herce a srdce básníka." - Etienne Decroux, "otec moderní pantomimy"
  • Moonwalk a částečně i breakdance jsou původně pantomimické prvky.
  • Pokud opravdu zvažujete započít kariéru jako mim, zvažte účast v dramatickém nebo nějakém podobném kroužku.
  • Bílý make-up, tolik typický pro mimy, je převzatý z tradice klaunů. Používá se kvůli zdůraznění všech výrazů obličeje, aby byly dobře vidět ze všech vzdáleností. Původně se bílý make-up používal k vyjádření jednoduché, nevinné postavy. Tradice líčení prošla jistou proměnou a nyní používá stylizované symboliky a zjednodušených barevných schémat a linií.
  • Mnoho mimů nyní své umění označuje spíše za "fyzické divadlo", čímž se snaží vyhnout společenského stigmatu, které pantomima dnes často vzbuzuje. Většina z těchto mimů ani nepoužívá tradiční pantomimické kostýmy a make-up.
  • Staří mimové nosili místo bílého make-upu masky nebo jednoduché líčení.
  • Velmi zdatní mimové jsou vysoce žádaní v divadlech, filmech a u cirkusů. Vzpomeňte si na Cirque du Soleil nebo třeba sci-fi filmy, ve kterých dokážou mimové vyjádřit své emoce beze slov a vytvářet tak jakýsi most mezi naším lidským očekáváním a smyšleným světem.
  • Ačkoli se někdy mimové považují za jakési karikatury, nebojte se zpracovat i vážnější témata. Spousta známých mimů, včetně Marcela Marceau a Charlieho Chaplina, vystupovala v rolích odvážných, ale soucitných postav (např. Bip nebo Tramp).
  • Tento článek popisuje pouze jeden specifický druh pantomimy - 'stylovou pantomimu' či také 'iluzivní pantomimu'. Existují však stovky dalších různých forem, které Marcela Marceau nebo Charlieho Chaplina ničím nepřipomínají.
  • Mimové jsou umělci známí i díky make-upu, který zahrnuje bílý obličej, černé oční linky a další obličejové prvky, které mají pomoci zvýraznit předváděné emoce. Mezi další prvky tradičního pantomimického kostýmu patří černo-bíle pruhovaný vrchní díl oblečení, bílé rukavice a černá buřinka. Tento kostým byl typický i pro mnoho slavných umělců, včetně legendárního Marcela Marceau. Vy se tak však oblékat nemusíte, dnes je to dokonce častokrát považované mezi moderními umělci za klišé, kterému se většina z nich vyhýbá.
  • Dokud si nejste jistí kvalitou svého čísla, nevystupujte na veřejnosti. Malé děti by se vám mohly posmívat.

Varování

  • Před prováděním pantomimy se vždy zahřejte a rozcvičte - předejdete tím nepříjemnému zranění. Pantomima vyžaduje stejnou hbitost jako třeba tanec nebo herectví.
  • Předvádění i nácvik pantomimy může být velmi namáhavý. Jestliže máte problémy i s normálním cvičením, do pantomimy se nepouštějte.
  • Nezaměňujte klaunství a pantomimu. Mimové a klauni jsou sice, řekněmě, uměleckými bratry komiky, a obě disciplíny se mohou zdát spřízněné, v základu ovšem nemohou být odlišnější.
  • Nevraživost nebo strach z pouličních mimů se může někdy kolemjdoucím vymknout z ruky. Nikdy proto na ulici nevystupujte sami. Mějte v blízkosti nějakého kamaráda nebo manažera, který bude celý průběh sledovat.
  • Stejně tak předvádějte pouze na místech, v jejichž blízkosti máte nějaké bezpečné místo, kam se můžete uchýlit (např. auto, převlékací kabinku nebo nějaký spřátelený podnik - nepoužívejte veřejné toalety).


Reference

  1. The Fundamental Constructs of Mime, Dr. Louis Campbell

Informace o článku

⧼FEATURED_ARTICLE⧽

Spoluatorem tohoto článku je tým zkušených editorů a badatelů, kteří ověřují jeho přesnost a srozumitelnost.

V jiných jazycích:

English: Mime, Français: mimer, Italiano: Fare il Mimo, Español: hacer mímica, Português: Fazer Mímica, Deutsch: Pantomime darstellen, Русский: стать мимом, 中文: 表演哑剧, Bahasa Indonesia: Berpantomim, العربية: ممارسة فن المايم أو التمثيل الصامت

Stránka byla zobrazena 1 424 krát.
Byl tento článek přesný?