Jak napsat dobrou povídku

3 Metody:Inspirujte seRozviňte svůj příběhOpravte svoji povídku


1
Inspirujte se

  1. 1
    Inspirujte se tím, že budete dávat pozor na to, co se děje okolo vás. Pokud chcete být schopni napsat dobrou povídku, budete muset mít neustále otevřené oči a uši, naslouchat světu a nechat se inspirovat. Nikdy nevíte, jakého detailu si všimnete, nebo jaký nápad vás chytne při sledování okolního světa. Zamyslete se nad vším, co by bylo vhodným tématem pro povídku. Zde je několik způsobů, jak získávat detaily pro své povídky:
    • Sledujte místní zprávy. Zprávy mohou obsahovat příběhy, které jsou ještě divnější než ty, o kterých jste kdy četli. Možná jste už slyšeli o ženě, která byla zamčená 8 hodin v mrazáku a přežila, nebo o muži, která dvakrát za život vyhrál v loterii. Všude kolem najdete skvělé náměty pro povídky.
    • Všímejte si zajímavých charakterových vlastností lidí. Možná jste si všimli, že váš soused mluví se svými rostlinami, nebo že každé ráno venčí svoji kočku. Zamyslete se nad tímto vnitřním životem lidí a zkuste na něm postavit svůj příběh.
    • Věnujte pozornost svému okolí. Zajděte si na procházku, nebo si sedněte do parku a sledujte, co se děje okolo vás. Možná uvidíte kytici růží vedle odpadkového koše, nebo úplně nový pár běžeckých bot na lavičce v parku. Jak se tam asi dostaly?
    • Naslouchejte lidem, když mluví. Jediná zajímavá věta vás může inspirovat k napsání celé povídky. Třeba uslyšíte, jak někdo říká: „Moje třetí žena byla ta jediná, kterou jsem kdy miloval...“ nebo „Můj pes trápí všechny mé partnery...“ Stačí to pro napsání povídky? Ale jistěže ano!
  2. 2
    'Inspirujte se scénářem „co kdyby“. To je další skvělý způsob, jak najít inspiraci pro psaní povídky. Když si všímáte světa okolo vás, měli byste věnovat pozornost nejen tomu, co se skutečně děje, ale také možnostem, které svět nabízí. Když si budete všímat nějakého příběhu nebo obrazu, řekněte si „Co kdyby se to stalo jinak?“ nebo „Co kdyby tento člověk udělal...“ Když budete prozkoumávat tyto myšlenky, můžete najít skvělou inspiraci pro své psaní.
    • Nemusíte znát konec příběhu ještě dříve, než začnete psát. Pokud nebudete vědět, kam se váš příběh bude ubírat, budete moci objevovat různé možnosti a váš příběh tak bude znít silněji.
    • „Co kdyby“ můžete použít u praktických i zcela fantaskních věcí. Zeptejte se sami sebe: „Co kdyby najednou můj pes začal mluvit?“ nebo „Co kdyby mi soused jednoho dne unesl psa?“
  3. 3
    Inspirujte se svými zkušenostmi. Psaní povídek sice spadá do kategorie fikce, ale mnoho povídek je silně autobiografických. Pokud píšete o něčem, co se stalo vám nebo někomu, koho znáte, píšete „non-fiction“ a necháváte se inspirovat zkušenostmi, které jste prožili a přidáváte jim další rozměr. To se hodí hlavně pokud máte pocit, že nemáte o čem psát.
    • Někteří lidé tvrdí, že byste měli psát o tom, o čem toho hodně víte. Jeden přístup tvrdí, že pokud jste vyrostli na farmě nebo strávili deset let na Islandu, měli byste psát o svých zkušenostech z těchto míst, místo abyste se snažili psát o něčem, co jste nikdy nezažili.
    • Někteří spisovatelé zase tvrdí, že byste měli psát jen o tom, o čem toho moc nevíte. Měli byste tedy začít s něčím, co dobře znáte a potom pokračovat k věcem, o kterých se chcete něco přiučit nebo na které jste zvědaví.
    • Pokud vám nevadí psát o věcech, které se skutečně stali, nebudete mít prostor pro kreativitu. Například pokud jste měli v dětství přítele, který se jednoho dne zničehonic odstěhoval, nebo vás fascinují ruská kola... objevujte tento svět a stavějte na něm dál.
  4. 4
    Inspirujte se příběhem, který jste někde slyšeli. Vždy se snažte hledat příběhy, které vám říkali vaši rodiče nebo kamarádi a ze kterých by se daly napsat dobré povídky. Pokud vám babička vypráví o svém dětství, zapisujte si poznámky. Snažte se představit si, jaké to bylo vyrůstat v jiné době a začněte příběh upravovat podle sebe. Nenechejte se odradit tím, že o této době nic nevíte – vždy se můžete naučit, co potřebujete.
    • Když vám nějaký kamarád říká: „Nebudeš věřit, co se mi stalo,...“ dávejte pozor. Možná právě uslyšíte začátek nejlepší povídky, jakou jste kdy napsali.
    • Příběh se může odehrávat také na nějakém nezvyklém místě. Může jít třeba o DJ, který vzpomíná na své mládí. Jistě by vás zajímalo, jaké to bylo a chtěli byste slyšet více.
    • Dávejte si ale pozor, pokud vás lidé budou znát jako spisovatele, který krade ostatním lidem příběhy a píše z nich povídky, lidé se s vámi nebudou chtít bavit otevřeně.
  5. 5
    Inspirujte se nějakým prostředím. Dobrý příběh může vzejít i z pocitu, který máte z nějakého místa. Nemusíte se nechat inspirovat zrovna nádhernou pláží nebo dovolenou v Benátkách. Zkuste hledat krásu v obyčejných místech. Myslete na to, jaké to bylo zamlada trávit léto v jablečném sadu u babičky, vzpomínejte na to, jak jste trávili čas ve sklepě u kamaráda atd.
    • Když budete psát o takových místech, získáte nápady pro zajímavé postavy a konflikty.
  6. 6
    Inspirujte se cvičením pro spisovatele. Tato cvičení pomohla již mnoha spisovatelům rozvinout jejich kreativitu, najít inspiraci na nepravděpodobných místech a donutit se psát, i když měli pocit, že nemají žádné nápady. Můžete začít s každodenním zahřívacím cvičením, nebo klidně psát i několik hodin, přestože se vám nejprve nechtělo. Zde je několik skvělých cvičení, díky kterým budete schopni začít. [1]
    • Začněte povídku těmito slovy: „To, co zde napíšu, jsem ještě nikdy nikomu neřekl/a.“
    • Podívejte se na obrázek stodoly na poli. Potom ji popište z pohledu někoho, kdo právě spáchal vraždu. Potom ji popište z pohledu malé dívky, která právě přišla o matku. Všímejte si toho, jak mohou pocity postav ovlivnit jejich vnímání světa.
    • Pište 10-15 minut bez zastavení a nečtěte si to, co píšete. Po uplynutí limitu si svoji práci prohlédněte.
    • Vyberte si někoho, koho nenávidíte. Nyní se snažte napsat svůj příběh z pohledu tohoto člověka. Snažte se napsat to tak, aby čtenář s touto postavou soucítil.
    • Nechejte své postavy, aby vás překvapovaly. Pište o postavě, kterou znáte velmi dobře a potom tuto postavu nechejte udělat něco, co vás naprosto rozhodí. Uvidíte, kam se dostanete.
    • Hádka. Pište o tom, jak se dvě postavy hádají o něčem naprosto běžném, například kdo vynese odpadky nebo kdo zaplatí za lístky do kina. Vyjasněte fakt, že je tato hádka ve skutečnosti o něčem větším, například kdo ukončí vztah nebo kdo se snaží toho druhého nějak oklamat. Snažte se nechat dialog, aby vyřešil problém za vás.
    • Řeč těla. Napište 500 slov, které popisují dvě postavy, které sedí vedle sebe. Bez použití dialogu dejte čtenáři najevo, co přesně k sobě tyto dvě postavy cítí.
  7. 7
    Inspirujte se čtením povídek. Pokud chcete umět napsat skvělou povídku, měli byste jich číst tolik, kolik zvládnete. Čtěte jak klasiky, tak soudobé autory a používejte jejich psaní jako inspiraci pro vlastní povídky. Zde je několik klasických i moderních povídek, které vám mohou pomoci napsat váš vlastní příběh:
    • Čechov: "The Lady with the Little Dog"
    • Edgar Allan Poe: "The Cask of Amontillado"
    • Ernest Hemingway: "A Clean, Well-Lighted Place"
    • Eudora Welty: "A Worn Path"
    • Raymond Carver“ "Cathedral"
    • Isaac Asimov“ "The Dead Past"
    • Ray Bradbury“ "The Veldt"
    • Tim O'Brien: "The Things They Carried"
    • Alice Munro: "The Beggar Maid"
    • Jamaica Kincaid: "Girl"
    • Joyce Carol Oates: "Where Are You Going, Where Have You Been?"
    • Jhumpa Lahiri: "A Temporary Matter"
    • Junot Diaz: "How to Date a Brown Girl, Black Girl, White Girl, or Halfie"

2
Rozviňte svůj příběh

  1. 1
    Rozviňte svůj pohled na věc. Většina povídek je napsaná v první, druhé nebo třetí osobě. Pokud začínáte, měli byste si vybrat pouze jednu perspektivu. Zde najdete jejich seznam a jak je správně používat:
    • První osoba. První osoba znamená, že příběh vypráví hlavní postava, která mluví v první osobě (já). „Ještě nikdy jsem to nikomu neřekl,“ je příkladem tohoto vyprávění. První osoba je skvělá, pokud se chcete pevně držet myšlenek postavy. Pokud je ale perspektiva této postavy příliš omezená, není tento styl nejlepší. První osoba je nejjednodušší a hodí se tedy pokud teprve začínáte.
    • Třetí osoba. Třetí osoba je vyprávění, které vypráví někdo třetí (on, ona – např. „Byl unavený.“). Ve třetí osobě se autor přiblíží myšlenkám postav, nebo se od nich může také distancovat.
    • Druhá osoba. Druhá osoba oslovuje čtenáře jako „vy“ nebo „ty“. „Vešel jste do kanceláře.“ Je to skvělá technika, jak přitáhnout pozornost čtenáře, ale není nejjednodušší s ní pracovat.
  2. 2
    Rozviňte si příběh. Každá povídka by měla mít zápletku, která čtenáře chytne a způsobí, že bude chtít vědět, co přijde dál. To neznamená, že byste měli psát o honičkách v autě nebo vraždách. Můžete psát poutavě, i když popisujete jen rozhovor dvou lidí u kávy. Každá povídka je jiná, ale existují základní prvky, které se objevují ve všech:
    • Stoupavá akce/expozice: ta většinou přichází na začátku povídky, kdy jsou čtenáři představeny hlavní postavy, prostředí a hlavní zápletka. Některé příběhy ale začínají přímo uprostřed a vrací se v retrospektivě, aby čtenář zjistil, co se vlastně děje.
    • Konflikt: pilíř vašeho příběhu. V každém příběhu musí být něco v sázce, jinak čtenáře nebude bavit, bez ohledu na to, jak dobře ho napíšete. Každý příběh potřebuje konflikt nebo napětí – může jít o dva muže, kteří bojují o jednu dívku nebo klidně o dívku, která přemýšlí nad tím, jestli ji někdo pozve na večírek. Podstata konfliktu není důležitá, důležité je, aby čtenáře zajímalo, co se stane dál.
    • Klesavá akce: vyřešení příběhu. Po vyřešení konfliktu musíte příběh nějak uzavřít. Většina povídek nemá šťastný konec. Mnoho z nich končí slovem nebo obrazem, které způsobí, že se čtenář zamyslí. Pokud příběh uzavřete jednoduše a jasně, připravíte své čtenáře o tajemno.
  3. 3
    Rozviňte své postavy. Váš příběh musí obsahovat postavu nebo postavy, na kterých bude čtenářům záležet, i když nejde zrovna o tradiční laskavé hrdiny. Můžete vybudovat postavy různými způsoby, záleží jen na vás. Zde je několik tipů na to, jak čtenářům poskytnout úplnou charakteristiku postav:
    • Popište, co postava říká. Nejlepší dialogy dokážou o postavě a jejích záměrech čtenáři něco prozradit – hlavně pokud postava neříká to, co si skutečně myslí.
    • Popište, co postava dělá. Vstává váš hrdina každý den v 6 hodin ráno, nebo několik hodin zamačkává budík? Každý detail vám může pomoci vybudovat charakter postavy, i když vám nejprve připadá nepodstatný.
    • Popište, jak postava vypadá. Nosí vaše postava na nákupy tepláky, nebo se šíleně usmívá, když je z něčeho smutná? Fyzický vzhled postavy může vnést nové světlo do jejího duševního stavu.
    • Popište, jak postava jedná s ostatními postavami. Je vás hrdina stydlivý, panovačný nebo se ho ostatní bojí? Je hodný na servírky, protože jeho matka byla také servírka, nebo se k nim chová neurvale, protože mu kdysi jedna servírka zlomila srdce? Snažte se o své postavě poskytnout co nejvíce informací.
  4. 4
    Rozviňte své dialogy. Dialogy jsou to, co postavy říkají a většinou se píšou do uvozovek. Dialogy toho o vaší postavě mohou říct mnoho – myslete na to, co postava říká a co neříká. Měli byste psát dialogy, které zní jako skutečné rozhovory mezi lidmi, neměli byste znít strojeně. Čtěte si své dialogy nahlas, abyste zjistili, zda skutečně zní přirozeně.
    • Dialog mezi dvěma postavami může také v mnohém poukázat na vztah, který mezi sebou mají.
    • Všímejte si i toho, co vaše postavy neříkají. Pokud je například malý kluk smutný z toho, že jeho otec nepřišel na jeho zápas, může se otce potom zeptat „Jak bylo v práci.“ Bez zmínky o jeho zklamání tak bude jasné, co si ten kluk myslí.
    • Také se snažte střídat slovíčka, nepište stále dokola „Mary řekla“, ale zkuste třeba „Mary poznamenala“ nebo „Mary utrousila“.
  5. 5
    Pracujte na svém prostředí. Místo, kde se příběh odehrává, může být klíčové, nebo také nemusí mít na události žádný vliv. Pokud se váš příběh odehrává ve vícegeneračním domě, který nemá vliv na to, co je jeho tématem, je to v pořádku. Když ale chcete psát o tom, že se někdo do tohoto domu vloupá, bude pro vás důležitý každý detail, protože díky němu můžete rozvinout své postavy. Rozhodněte se, jak moc bude záležet na prostředí a podle toho pokračujte ve psaní.
    • I když pro vás není prostředí důležité, snažte se nezmást čtenáře a vždy pište, kde se které části příběhu odehrávají, i když jde jen o nějakou malou vesnici, nebo nepodstatnou základní školu uprostřed ničeho.
    • Zamyslete se nad tím, kdy se bude váš příběh odehrávat. Pokud chcete psát o 60. letech, dejte svým čtenářům dostatek informací nebo to napište přímo, aby lidé hned věděli, kdy a kde se nacházejí.
  6. 6
    Pracujte na svém stylu psaní. To je váš unikátní styl, použití různých slovíček a vět, které píšete jen vy. Vaše texty by měly být rozpoznatelné, měly by mít rytmus a kadenci a nemělo by být možné je okopírovat. Na začátku je přirozené, že imitujeme své oblíbené spisovatele, ale postupem času bychom si měli vytvořit vlastní rukopis, který vyjadřuje naše myšlenky.
    • Rukopis je hlasem autora, nejen hlasem jeho postavy. Každé slovo, které do povídky napíšete, vyjadřuje váš vlastní pohled na svět.
  7. 7
    Vyhněte se překážkám v psaní povídek. Existuje sice několik pravidel, ale ta nejsou nijak závazná a nelze přesně říct, co dělá dobrou povídku. Stejně ale můžete zlepšovat své šance na úspěch tím, že se budete vyhýbat některým častým chybám, které páchá mnoho spisovatelů. Zde je jejich seznam. Zamyslete se nad nimi, než svoji povídku dopíšete:
    • Vyhněte se „informačnímu odpadu“. Nepište vše hned na začátku. Pokud strávíte pět stran popisováním nějaké postavy ještě dříve, než se objeví, čtenáře vaše povídka nebude bavit.
    • Vyhněte se zamotaným koncům. Nikdo nechce číst příběh jen proto, aby nakonec zjistil, že se to celé zdálo psovi, nebo že je celý příběh vyprávěn z pohledu mimozemšťana. O. Henry byl těmito konci proslavený, ale dnes jde už jen o klišé.
    • Pište jednoduše. Možná chcete použít sofistikovaný a květnatý jazyk. Pokud píšete povídku o aristokracii na zámku, možná to bude dobré, ale pro většinu námětů je nejlepší psát stručně a jednoduše.
    • Vyhněte se expozici v dialogu. Vyprávění by mělo vašim čtenářům poskytnout základní informace o celém příběhu. Dialogy byste měli používat pro ilustraci postav a jejich problémů, ale neměli byste prostřednictvím dialogů sdělovat informace důležité pro celý příběh. Například by postava neměla říct: „Sama, přestože je ti dvacet let a jsi už rok na Harvardu...“, protože tyto informace již víme z předchozích odstavců.
    • Popište základní konflikt dostatečně jasně. Kdokoli by měl být schopný odpovědět na otázku „O co v té povídce jde?“ Když si člověk dočte vaši povídku a nebude mít ani ponětí o tom, o co v ní vlastně šlo, neuspěli jste.

3
Opravte svoji povídku

  1. 1
    Odložte svoji práci a vraťte se k ní za nějaký čas. Dejte své povídce pauzu – i kdyby to mělo být jen na jeden den. Potom si ji přečtěte znovu a snažte se ji vidět z pohledu čtenáře, ne autora. Které části se vám zdají nejasné nebo matoucí? Které informace bude potřeba doplnit? Které zápletky jsou příliš složité a které jsou naopak předvídatelné? Když si svoji práci přečtete znovu, získáte na ni nový pohled a budete vědět, co je potřeba změnit.
    • Někdy pomůže vytisknout si povídku na papír, protože v počítači nám některé chyby a nedostatky mohou uniknout.
    • Pokud chcete vylepšit svůj příběh, ale nejde vám to, odložte ho alespoň na měsíc. Po uplynutí delší doby budete překvapeni, čím vším ho budete moci vylepšit.
    • Odložit hotovou práci je dobrý nápad, ale neměli byste ji odkládat na takovou dobu, abyste o ni ztratili zájem.
  2. 2
    Získejte zpětnou vazbu. Pokud jste připraveni ukázat svoji povídku světu, dejte ji přečíst kamarádovi, jinému spisovateli, učiteli jazyka nebo ji zveřejněte někde na internetu. Neptejte se ale ostatních lidí na názor dříve, než budete sami spokojeni, jinak by vás mohla kritika mrzet. Můžete se zapsat do nějakých klubů pro spisovatele nebo do kurzů tvůrčího psaní, kde poznáte lidi se stejnými zájmy, se kterými budete moci sdílet svoji práci a získávat od nich zpětnou vazbu.
    • Pokud nejste na kritiku připraveni, nepomůže vám. Pokud si myslíte, že jste napsali tu nejlepší povídku na světě, nebudete poslouchat nic, co vám budou ostatní říkat.
    • Dejte svoji povídku přečíst těm správným lidem. Pokud píšete sci-fi a dáte svoji práci přečíst někomu, koho sci-fi nezajímá a nikdy podobný žánr nečetl, nedostanete tu správnou zpětnou vazbu.
  3. 3
    Revidujte svoji povídku pomocí několika triků. Existuje mnoho způsobů, jak zrevidovat text a vše závisí jen na tom, jak se vám zamlouvá jeho první verze a kolik práce mu chcete ještě věnovat. Mnoho povídek bylo nutno přepsat i desetkrát, než s nimi byl autor spokojený. Nenechejte se tedy odradit, ani pokud máte pocit, že musíte změnit úplně všechno. Při revidování povídky pamatujte na tyto věci:
    • Nutnost změnit perspektivu. Možná jste si mysleli, že bude nejlepší psát v první osobě, ale při druhém čtení vám dojde, že třetí osoba by byla pro váš styl vyprávění vhodnější.
    • Zkraťte to. Dobrým pravidlem je odstranit z povídky alespoň 250 slov (pokud je povídka delší, než 10 stran). Při opravování se budete divit, kolik zbytečných pasáží vaše dílo obsahuje.
    • Zbavte se zmatku. Zeptejte se sami sebe, jestli byste perfektně rozuměli celému příběhu, i kdybyste ho sami nenapsali. Možná jsou pro vás koncepty vašeho příběhu jasné, ale dejte pozor, abyste nezmátli své čtenáře.
    • Pokud je to nutné, učte se. Pokud píšete povídku, která se odehrává v New Yorku v 60. letech, musíte si zjistit co nejvíce o dané době a místě. Jděte do knihovny a snažte se najít co nejvíce příběhů a zpráv z této éry.
    • Buďte vytrvalí. Když se cítíte frustrovaně, připomínejte si, že žádná první verze nikdy není nejlepší – když ale napíšete druhou, třetí, čtvrtou nebo osmou verzi, budete mít větší šanci vyprodukovat skvělou povídku.

Tipy

  • Dejte pozor, aby nebyla zápletka příliš matoucí – když se děje hodně věcí najednou, zastavte se. Udělejte si pauzu a vyčistěte si hlavu. Vždy je dobré přečíst si povídku od začátku, budete tak lépe vědět, jak máte pokračovat.
  • Rozhodněte se, jací by měli být vaši hrdinové. Nevkládejte zakřiknutému dítěti do úst hlášky, které by nikdy neřekl. Snažte se poznat své postavy tak, jak znáte sami sebe. Zkuste si prožít den v kůži svého hlavního hrdiny.
  • Životní zkušenosti berte jako inspiraci pro psaní povídek.
  • Lidé většinou nemluví celými větami, ale odpovídají jedním slovem. Čas od času tedy použijte líné odpovědi, jako například „Jo, jasně“ atd. Nepřehánějte to s nimi ale! Dobrý dialog by neměl znít přesně jako mluvený projev – měl by to být mluvený projev zbavený všech zbytečností.
  • Pracujte na svých postavách a nezapomeňte, že se i postavy vyvíjejí, rostou, stárnou a stejně tak jejich nálady a někdy i osobnost se mění. Snažte se najít si pro svoji postavu dobrou věkovou hranici, se kterou se můžete sami ztotožnit.
  • Když píšete například knihu, je dobré psát každý den alespoň hodinu, abyste neztratili přehled o tom, kde jste a kam chcete svůj příběh ubírat.
  • Upravujte, upravujte, upravujte. Kontrolujte si interpunkci, gramatiku a pravopis a také neignorujte vyznění vět. Jsou vaše postavy příjemné a spolehlivé? Dejte pozor, abyste si práci neusnadňovali a nepsali nudně a povrchně.
  • Používejte smyslový jazyk. To je klíčové pro to, abyste čtenáře vtáhli do děje. Zajistěte, aby vaše publikum „vidělo, cítilo a slyšelo“ své okolí. Používejte zvukomalebná slova. Neměli byste psát nudně a rozvláčně, ale vždy dejte čtenáři pocit, že dobře ví, kde se nachází. Pokud ale nejste Marcel Proust, neměli byste popisovat každý lístek na stromech a každé zrnko písku na pláži.
  • Omezte malé dialogové značky („Mary řekla“ nebo „Molly zašeptala“). Bojíte se, že čtenáři nepoznají, kdo právě mluví? Dodejte každé postavě specifický hlas a styl vyjadřování a zakořeňte dialog do scény. Lidé se při mluvení pohybují a okolo nich se dějí různé věci. Použijte kontext, abyste dali najevo, kdo zrovna mluví. Pokud opravdu musíte napsat „řekl/a“, udělejte to (je to lepší než zmást čtenáře), ale když dostatečně popíšete scénu, možná to nebude ani nutné. Použijte akcent, různá slovíčka, autoritativní nebo submisivní tón a dejte najevo střídání postav tím, že budete pečlivě volit slova, která říkají. Buďte ale opatrní pokud chcete použít dialekt – dělejte to s rozmyslem. Když znáte své postavy dobře, budete vědět, jak by ani zněly, jak by se vyjadřovaly a také budete vědět, co by nikdy neřekly.
  • Než napíšete nějakou knihu, přečtěte si tisíc dalších. Snažte se vědomě číst hodně knih, hlavně od autorů, kteří jsou vám blízcí. Nezapomeňte si vybírat knihy, které by se mohly hodit vašemu příběhu a sledujte, jak autor svůj příběh rozvíjí. Pokud chcete hluboký a napínavý román, přečtěte si J.K. Rowlingovou. Všímejte si, jak styl psaní dodává knihám smysl a co vás na příbězích fascinuje. Jsou postavy dobře propracované? Používá autor zajímavý smyslový jazyk? Sledujte, jak to dělají ostatní, ale nezapomeňte si udržet vlastní styl psaní.
  • Snažte se chvíli žít se svojí postavou, abyste ji poznali. Předstírejte, že spolu všude chodíte, v duchu s ní mluvte atd. Je to jako mít imaginárního přítele (který je ale ve vašem příběhu skutečný). Pomůže vám to poznat svoji postavu.
  • Když nevíte, co s příběhem dál:
    • Zkuste psát cokoli, co vás napadne. Nakonec se dostanete zpět do proudu psaní a jistě budete mít dobré nápady. Později můžete nehodící se kousek nahradit lepším.
    • Dejte si pauzu. Jděte na procházku, pusťte si nějakou hudbu, zajeďte si někam na výlet nebo dělejte cokoli, co vám zabrání myslet na svoji povídku. Po chvíli se k ní vraťte a zkuste to znovu. Jistě to brzy přijde, nápady najdete snadněji, když si dáte někdy pauzu. Nebudete se muset tolik stresovat. Když se budete pokoušet napsat svoji povídku najednou, brzy se unavíte a přestane vás to bavit. Přestávky jsou tedy nezbytné, každou hodinu v závislosti na své náladě si udělejte chvilku pauzu. Neměli byste čekat, až nebudete mít žádnou inspiraci a budete muset přestat psát. Přestávky vám pomohou udržet si zdravý pohled na věc a také díky nim udržíte svůj život v chodu. Není možné, abyste stále jen psali.
    • Možná jste se nechali zahnat do kouta. Opravdu se příběh vyvíjí tak, jak si přejete? Je nutné psát tuto scénu? Zamyslete se nad tím, co se děje ve vaší hlavě z jiného úhlu.
    • Nastartujte svoji mysl. Zahrajte si slovní poker – sestavte si seznam slovíček (podstatných a přídavných jmen, sloves a příslovcí), které máte rádi. Každé z nich si napište na malý papírek. Až budete mít těchto lístečků mnoho, dejte je všechny do krabice a vyberte si namátkou pět z nich. Snažte se z nich postavit jednu nebo dvě smysluplné věty. Brzy zase budete mít spoustu nápadů.
  • Jděte na internet a najděte si významy různých jmen. Tak budete moci vybrat svým postavám jména. Pokud vás nic nenapadá, je to skvělý způsob, jak si vybrat. Například pokud máte v příběhu někoho, kdo je nadšeným lovcem, snažte se najít jména, která mají ve svém významu slovo „lovec“. Příkladem takového jména je jméno Chase („lovec“). Můžete tedy svoji postavu pojmenovat Chase.
  • Dobře se zamyslete nad svými postavami (kdo jsou, čím chtějí být, co chtějí, čeho se bojí), prostředím (kdy a kde) a konfliktem (člověk vs. člověk, člověk vs. společnost, člověk vs. osud atd.). Díky nim je příběh zajímavý.
  • Snažte se zlepšit to, jak píšete. Najděte si správná slova pro to, co chcete vyjádřit – je postava naštvaná nebo rozlícená? Snažte se najít si různé významy různých slov. Existují výkladové slovníky, které se na to dokonale hodí. Díky nim budete schopni se vyjádřit jasně a originálně.
  • Pokud se snadno necháte ovlivnit psaním ostatních lidí, snažte se příliš nečíst. Držte se knih, které znáte a studujte své oblíbené autory, jejich zápletky a cíle. Rozhodně ale své vlastní psaní neškatulkujte.
  • Nekopírujte cizí nápady a náměty. Pokud máte spisovatelský blok, snažte se najít inspiraci.
  • Jakmile začnete psát příběh, pamatujte na své postavy, na to, jak myslí a jak jednají a snažte se jim své psaní přizpůsobit.

Varování

  • Neprotahujte svůj příběh a nezabývejte se zbytečnými detaily. Napište jen tolik informací, které budou čtenáře bavit a zajímat.
  • Když budete příliš detailně popisovat nějaké místo, budete své čtenáře nudit.
  • Nepoužívejte okázalá slova a kostěné vazby. Zní to neprofesionálně, jako kdybyste za sebe nechali psát počítač. Také se ale vyhýbejte nudným a nicneříkajícím slovům.
  • Nikdy nekopírujte cizí práci! Někdy trvá napsat dobrou povídku, takže mějte trpělivost a zkoušejte to stále dál.
  • Snažte se střídat délku vět.
  • Spisovatelský blok je častým problémem. Budete se cítit frustrovaně, ale nesmíte to vzdát. Dejte si pauzu a odpočiňte si. Nezapomínejte, že jde o to, abyste psali uvolněně, nesnažte se tlačit na pilu.
  • Je přirozené a jednoduché popisovat lidi, které dobře známe, například členy rodiny. Pokud postavy modelujete podle svých blízkých, snažte se je napsat tak, abyste jimi neurazili nikoho z rodiny nebo z přátel. V opačném případě se připravte na to, že se s vámi tito lidé nebudou chtít bavit.


Informace o článku

Kategorie: Vzdělání a Komunikace

V jiných jazycích:

English: Write a Good Story, Français: écrire une bonne histoire, Italiano: Scrivere una buona Storia, Español: inventar un cuento, Deutsch: Eine gute Geschichte schreiben, Português: Escrever uma Boa História, Русский: написать хороший рассказ, 中文: 写出好故事, Nederlands: Een goed verhaal schrijven, Bahasa Indonesia: Menulis Cerita Bagus, Tiếng Việt: Viết nên một câu chuyện hay

Stránka byla zobrazena 4 159 krát.

Byl tento článek přesný?