Jak napsat esej

V tomto článku:Píšeme esejRevidujeme esejJak napsat argumentativní esejJak napsat popisnou esejJak napsat vyprávěcí esejReference

Neoddělitelnou součástí akademického života je příprava esejí či odborných článků. Ať už jde o semestrální práci, text určený pro literární soutěž, nebo materiál, s nímž chcete oslnit univerzitní komisi, následující řádky vám pomohou zorientovat se mezi různorodými přístupy a seznámí vás s technikami revidování textu. Podíváme na to, jak dodat vašim textům na přesvědčivosti, srozumitelnosti a vypravěčské lehkosti.

Část 1
Píšeme esej

  1. 1
    Nastudujte si téma. Vypravte se do knihovny, prohledejte akademické databáze, porozhlédněte se po webových stránkách, a sledujte relevantní zpravodajství. Neváhejte se zeptat kolegů kolem vás na vhodné zdroje pro vaši práci.
    • Součástí této rešeršní práce by měla být i dobrá znalost podmínek nastavených lektorem. Jejich součástí bude například výčet akceptovatelných zdrojů.
      • Kolik zdrojů by mělo být primárních a kolik sekundárních?
      • Je možné citovat Wikipedii? Ačkoliv je Wikipedie neocenitelným pomocníkem k rychlému seznámení s tématem, mnozí lektoři vás od jejího citování budou odrazovat a požadovat spolehlivější (myšleno osobnější) zdroje.
    • Dělejte si detailní poznámky a nezapomeňte si vždy poznamenat, odkud čerpáte. Pomůže psát si seznam citovaných zdrojů stranou, protože se pak v jejich množství neztratíte. Seznam referencí poté vložte na konec eseje.
    • Nepřehlížejte fakta a tvrzení, která jsou v rozporu s vaší tezí či podkopávají přístup, s nímž téma zpracováváte. Nezbytnou součástí korektní akademické práce je totiž vaše orientace v rozporných tvrzeních. Ve svém textu tak můžete (velmi často musíte) předložit vlastní názor či sérii důkazů, které konfrontují a korigují pozice ostatních.
  2. 2
    Studujte kvalitní práce. Během rešeršování tématu narazíte na mnoho textů, které budou argument předkládat velmi sugestivně a přesvědčivě. Zkuste se zamyslet nad tím, proč tomu tak je a jak jejich struktura funguje.
    • Jaká jsou hlavní autorova či autorčiny tvrzení?
      • Proč působí tak přesvědčivě? Je to díky struktuře textu, jazyku a volbě slov, použitým zdrojům, metodice výzkumu, erudovanosti autora či autorky? Je to z jiných důvodů?
    • O jaké důkazy autor či autorka svá tvrzení opírá?
      • Proč se zdají být důvěryhodné? Jakým způsobem autor či autorka pracuje s faktografickými údaji a jaký příběh se s jejich pomocí snaží vyprávět?
    • Je logika textu vadná či bezvadná? Proč?
      • Z jakého důvodu se argumentační logika zdá v pořádku? Daří se autorovi či autorce opřít svá tvrzení o příklady, které jsou srozumitelné?
  3. 3
    Rozpracujte vlastní nápady. Je jednoduché vybrat argumentry druhých a pospojovat je tak, aby prezentovaly vaši myšlenku. Bude ovšem daleko autentičtější zamyslet se nejdříve nad vlastním přístupem k věci.
    • Myšlenky si sepište. Pro zvýšení přehlednosti může pomoci myšlenková mapa.
    • Nespěchejte. Vypravte se na procházku do parku a dopřejte si luxus soustředěného přemýšlení. Neotřelý nápad ovšem může přijít i v okamžiku, kdy jej nejméně čekáte. Buďte připraveni si jej poznamenat.
  4. 4
    Formulujte vaši hlavní tezi.
    • Podívejte se do poznámek a vyberte jednu až tři nejsilnější myšlenky, které by toto tvrzení měly podporovat. Berte však na vědomí, že je bude nutné podpořit dalšími důkazy, které jste nashromáždili během rešeršní fáze.
    • Formulujte hlavní tezi tak, že do ní promítnete výše zmíněné myšlenky. Je důležité, aby váš čtenář věděl, kam budete ve svém textu směřovat a proč.
      • Hlavní teze by měla být s ohledem na zpracovávané téma a váš záměr jasně zacílená. Podívejme se na následující příklad: „Ačkoliv stroj na vyzrňování bavlny ohlásil příchod nové éry americké prosperity, zároveň však zhoršil podmínky pro afro-americké otroky, protože vedl ke zvýšení jejich pracovní zátěže.“
      • Hlavní teze by neměla být formulována jako otázka, napsána v první osobě („Jsem toho názoru, že...“), odchylovat se od tématu, či být záměrně konfliktní.
  5. 5
    Zorganizujte si psaní eseje. Podívejte se na myšlenky a důkazy, které jste k tématu nashromáždili, a zvažte jejich souvislosti. Poté je uspořádejte do přehlednějšího shrnutí, jež začne odrážet strukturu celého eseje. Každou důležitou myšlenku vyjádřete ve větě a poté k nim z vypracovaného seznamu připojte podpůrné důkazy. Obecně se snažte mít alespoň tři body, o které každé tvrzení, resp. důležitou myšlenku, opřete.
    • Podívejme se opět na příklady: „Stroj na vyzrňování bavlny ztížil život afro-amerických otroků.“
      • „Produktivita zpracování bavlny učinila možnost osvobození otroků komplikovanější.“
      • „Pro mnoho otroků žijících v severních oblastech Spojených států vzrostlo nebezpečí, že budou uneseni a připoutáni k práci na bavlníkových plantážích.“
      • „V roce 1790, před nástupem stroje na vyzrňování bavlny, se celkový počet otroků ve Spojených státech pohyboval kolem 700 000. Po zavedení stroje však jejich počet vzrostl na 1,2 milionu, což v roce 1810 znamenalo 70% přírůstek.“
  6. 6
    Soustřeďte se na stať eseje. Nejdříve je třeba zapřemýšlet nad očekávanou délkou práce. Pokud po vás lektor bude chtít pouze několik odstavců, nebude třeba vypisovat stránky textu. Doporučujeme vyzkoušet metodu volného psaní, jež by vám měla pomoci vaše myšlenky zkoncentrovat. Jejich zpřesnění bude možné později.
    • Vyhněte se odvážným zobecněním typu: „XY je tím nejzávažnějším problémem, kterému dnes lidstvo čelí.“ Pokud s vámi čtenář nebude v takových prohlášeních souhlasit, jejich výsledkem může být podkopání hlavního argumentu a vaší pozice celkově. Pokud je zobecnění třeba, rozhoduje správná volba slov. Uměřenější prohlášení typu, „XY je významným globálním problémem,“ vyzní lépe.
    • Vyhněte se skloňování v první osobě. Přílišné užívání zájmen typu „my,“ „vy,“ či „oni“ může být taktéž nevhodné. Pokuste se předložit váš argument a podpůrné důkazy tak, že budou znít více autoritativně. Místo formulace, „Myslím si, že Nichols píše s konzervativními předsudky,“ bude lepší zaměřit se na samotné tvrzení: „Nichols prezentuje své konzervativní předsudky, když tvrdí, že...“
  7. 7
    Vymyslete chytlavý nadpis a úvod. Je jasné, že nadpis a úvod by měly čtenáře pohltit natolik, aby si chtěl přečíst celý text. Přístup spolužáků, učitelů či hodnotících komisí může být různorodý. Zkuste se však do svých čtenářů vžít. Co by je mohlo zajímat? Co pro ně bude zajímavé a přesvědčivé?
    • Odpusťte si obvyklé formulky typu: „Tato esej je o...,“ „Tématem mé eseje je...,“ nebo „V textu se pokusím ukázat, že...“ Text zbytečně nafukují a zpomalují.
    • Aplikujte pravidlo „obrácené pyramidy.“ Začněte obecnějším popisem tématu, které však postupně směřujte k pečlivě formulované hlavní tezi. V kratších esejích bude stačit tři až pět souvětí. Ani u delších textů by však úvod neměl přesáhnout jednu stránku.
    • Zde opět příklad: „Každý rok skončí tisíce nechtěných či týraných zvířat v obecních útulcích. Trpí tím nejenom zvířata samotná, ale i místní rozpočty. Jednou z cest, jak podobným situacích předcházet, jsou městem vyžadované povinné kurzy pro budoucí chovatele. Ačkoliv mohou obyvatelé tyto programy zpočátku odmítat, jejich pozitivní efekt dalece překoná vynaložené náklady.“
  8. 8
    Shrnutí. V linii hlavních bodů eseje učiňte shrnující závěr, jež zasaďte do širších souvislostí, které jsou s tématem spojené.
    • Můžete se pokusit odpověď na otázky typu: „V případě, že je hlavní teze pravdivá, jaké jsou její důsledky?,“ „Co dělat dál a jaké jsou moje návrhy?,“ nebo „Jaké otázky zůstávají nevyřešené?“
    • Shrnutí by mělo být logickým vyústěním přecházející argumentace. Opakujeme zde jinými slovy hlavní tezi a pomáháme čtenáři zapamatovat si cestu, jakou jsme k ní v textu dospěli.
    • Poslední větu pořádně zaostřete. Jestliže měl nadpis a úvod čtenáře pohltit, poslední věta či souvětí jej musí uhranout. Nabízí se zde gymnastická analogie. Pokud sportovec v průběhu výkonu exceluje, ale při doskoku upadne, co z jeho chůze po kladině zůstane? Podobně jako se gymnasta po dopadu musí k podložce přilepit, měla by poslední věta odrážející hlavní myšlenku zůstat ve vašich čtenářích doslova obtisknutá.

Část 2
Revidujeme esej

  1. 1
    Počkejte několik dní a esej si znovu přečtěte. Abyste měli čas na závěrečné „tahy,“ dokončete esej několik dní před datem odevzdání. Určitě není dobrý nápad odevzdávat první koncept, který může obsahovat nepřesnosti a chyby.
  2. 2
    Opravte gramatické a stylistické chyby. Pokud si nejste jisti, jak správně užívat uvozovky, dvojtečky, středníky, apostrofy nebo čárky, nahlédněte do pravidel pravopisu. Použití vykřičníků doporučujeme pečlivě zvážit.
  3. 3
    Zkontrolujte vaše tvrzení.
    • Zaměřte se na typické chyby v psaní „mně/mě,“ „byste/bysme/by jste“ atd.
    • Na interpunkci záleží. Dejte si pozor na to, aby větná skladba tzv. syntaxe odpovídala konvencím spisovného jazyka. S tím souvisí i vhodné užití interpunkce.
  4. 4
    Odstraňte nadbytečná či opakující se slova. Užitečným pomocníkem bude tezaurus, jež vám ke každému slovu nabídne seznam synonym. V případě méně obvyklých slov se ohledně jejich správného užití raději poraďte se slovníkem.
    • Zároveň se však snažte, aby byl váš jazyk srozumitelný a volně plynul. Tezaurus je skvělá pomůcka, ale svádí k používání netradičních výrazů, které vaše myšlenky mohou pouze zatemnit. Nejlepší eseje jsou zpravidla krátké, ucelené a obecně srozumitelné.
    • Použijte funkční slovesa. Slova dodávají vašim větám energii. Jejich vhodná volba proto může znamenat rozdíl mezi fádní a funkční větou.
    • S přídavnými jmény pracujte opatrně. Jistě, přídavná jména jsou skvělým „štětcem,“ kterým lze detailně popsat mnohé. Pokud se však používají nadbytečně, čtení textu mohou ztížit. Než začnete čarovat s přídavnými jmény, soustřeďte se na nejprve na práci s podstatnými jmény a slovesy.
  5. 5
    Vyhněte se hovorovým výrazům. Vaše esej může být místy odlehčená, až poetická, celkově by si ale měla držet seriózní tón spisovného jazyka.
  6. 6
    Zaměřte se na plynulost textu. Navazuje jedna věta dobře na druhou? Je mezi odstavci logická souvislost? Vytvořte plynulá spojení, která pomohou čtenáři udržet kontakt s vašimi myšlenkami.
    • Příklad popisující související události: „Poprvé to bylo už na základní škole, když jsem začal vnímat, že mne ostatní řadí k minoritě... Při mém vstupu na střední školu se tento pocit ještě umocnil.“
    • Příklad rozpracování myšlenky: „Rostliny potřebují ke svému přežití vodu... Jejich absorpční schopnost ovšem závisí na živinách, které se nacházejí v okolní půdě.“
    • Příklad dvou soupeřících názorů: „Vegetariáni tvrdí, že z důvodu naší vlastní obživy je průmyslovým chovem zvířat zatíženo velké množství půdy... Podle názoru jejich oponentů by ovšem tato půda jinou potravinovou produkci nezvládla, protože není dostatečně nutričně bohatá.“
    • Příklad spojení podobných myšlenek: „Organické potraviny jsou přivětivější k životnímu prostředí... Stejnou ekologickou citlivostí se vyznačují i potraviny místní.“
    • Příklad spojení příčiny a následku: „Budu prvním členem naší rodiny, který vystuduje vysokou školu... Rád bych proto zajistil dobré vzdělání pro všechny své budoucí děti.“
  7. 7
    Odstraňte informace, které se nevztahují k tématu. Je vhodné logicky vystavět text tak, aby všechna tvrzení a předložené důkazy nakonec směřovaly k hlavní tezi. Se vším ostatním lze pracovat jako se zamlžujícím balastem, který je lepší odstranit.
  8. 8
    Požádejte někoho, aby váš text přečetl nahlas, nebo nahrajte sami sebe. Při naslouchání mluvenému slovu bude lehčí některé chyby či nesoulad odhalit lépe, než při pouhém čtení očima. Jak jsme o tom mluvili výše, esej by totiž díky dobré návaznosti myšlenek i srozumitelnosti zvolených výrazů měla držet pozornost od začátku do konce.
  9. 9
    Problematické části statě přepracujte. Pokud to uznáte za vhodné, změňte posloupnost vět či celých odstavců. Dejte však pozor, aby těmto změnám odpovídalo zpracování úvodu i závěru.

Část 3
Jak napsat argumentativní esej

  1. 1
    Nejdříve si ujasněte svůj cíl. Argumentativní esej by měla čtenáře přesvědčit o vašem úhlu pohledu. Zde jsou příklady témat, které jsou pro tento styl vhodné:
    • Měla by vláda financovat výzkum embryonálních kmenových buněk, nebo nikoliv?
    • Je láska ctnost, nebo neřest?
    • Proč je „Občan Kane“ nejlepším filmem 20. století?
    • Mělo by být volební právo povinností?
  2. 2
    Napište svou esej jako příspěvek do debaty. Stejně jako při účasti v diskuzi i zde je třeba své téma představit, uvést výčet příkladů či důkazů, a formulovat z nich závěr. Argumentativní esej funguje stejně.
  3. 3
    K doložení svých tvrzení použijte kvalitní zdroje. I skvěle napsaná esej může ztroskotat na chabých základech vašich argumentů.
    • Kromě rešeršní práce je vhodné podniknout i vlastní primární výzkum. Součástí výzkumu mohou být dotazníková šetření, rozhovory či realizace experimentů. Jejich výsledky dodají vašemu textu na síle.
    • Fakta vyprávějte jako příběh. Jmenný seznam faktografických údajů nestačí. Je třeba přemýšlet jako vypravěč. Podívejme se na příklad: „Již na 140 lidí bylo propuštěno z vězení, protože se od obnovení trestu smrti a otevření série případů zjistila jejich nevina. Je na místě ptát se, jaký je to pocit, být jedním z neprávem odsouzených věznů?“
  4. 4
    Odporující názory postavte proti sobě. Nesouhlasný postoj prezentujte se vší vážností a poté představte důvody, proč je nepřesný, zastaralý či jednoduše nesprávný. [1]
    • Opět se podívejme na příklad: „Někteří lidé tvrdí, že je trest smrti díky svému odstrašujícímu efektu vhodným nástrojem ochrany společnosti. Fakta však často hovoří jinak a tuto teorii silně kompromitují. Na jihu Spojených států se provede 80% všech trestů smrti v zemi. Je to však zároveň oblast s nejvyšším výskytem vražd. Trest smrti tak ve skutečnosti jako odstrašující prostředek nefunguje.“
  5. 5
    Závěr by měl myšlenky efektně prolnout. Vaši hlavní tezi ještě jednou zdůrazněte a opepřete ji použitými informacemi, či lehkým připomenutím příběhu, kterému jste se věnovali ve stati.

Část 4
Jak napsat popisnou esej

  1. 1
    Zvolte si vhodné téma. Smyslem tohoto útvaru je prozkoumat zvolené téma a představit argument založený na sérii důlazů.
    • Mohu například napsat popisnou esej, která bude tvrdit, že výzkum embryonálních kmenových buněk může otevřít nové způsoby léčby poranění míchy, či nemocí jako je Parkinsonova choroba a diabetes.
    • Popisná esej se od argumentativního typu liší tím, že nevyjadřuje osobní názor. Snaží se pouze představit výsledky výzkumu.
  2. 2
    Seznamte se s variacemi popisné eseje a zvolte vhodný přístup a strukturu. Přístupy typické při psaní popisné eseje mohou zahrnovat:
    • „Definiční esej.“ Jejím smyslem je definice a vysvětlení určitého termínu či konceptu.
    • „Srovnávací esej.“ Jejím smyslem je rozebrat podobnosti a rozdíly určitých subjektů či objektů – myšlenek, konceptů, lidí, věcí, míst, atd.
    • „Příčinná/důsledková esej.“ Jejím smyslem je vysvětlit, proč a jak se něco stalo, a jaké jsou důsledky této události. Alternativně může jít o útvar zpracovávající vzájemné vztahy mezi více tématy.
    • „Procesuální esej.“ Jejím smyslem je vysvětlit kroky, kterých je zapotřebí při realizaci určitého úkolu.
  3. 3
    Snažte se zůstat nezaujatí. Popisné eseje nejsou o názorech. Jejich cílem je vytvoření závěru založeného na sérii ověřitelných důkazů.[2] Buďte proto ve svém vyjadřování uměření a dejte prostor důkazům.
    • S novými informacemi můžete dojít k závěru, že bude třeba esej přepracovat. Pokud budete chtít například zpočátku tvrdit, že důkazů lidského vlivu na globální oteplování není dostatek, v okamžik, kdy se ponoříte do databází, budete možná muset své stanovisko přeformulovat a zvážit úpravu tématu.
  4. 4
    Opakování je matka moudrosti. I vy mějte na paměti, že předkládané důkazy by měly vyprávět příběh. Při psaní popisné eseje přemýšlejte a pracujte jako novinář. Chytře spojené faktografické údaje řeknou příběh za vás.
    • Struktura je v popisné eseji důležitá. Lineární struktura textu pomůže čtenáři zorientovat se ve vašich myšlenkách a udržet celkovou pozornost. Na volnější formát vyprávěcí eseje a její užití se podíváme vzápětí.

Část 5
Jak napsat vyprávěcí esej

  1. 1
    Vyprávějte příběh sugestivně a přesně. Vyprávěcí esej pojednává události, které se staly vám nebo někomu jinému. Můžete například jejím prostřednictvím zpracovat osobní zkušenost s výzkumem kmenových buněk, které pomohly někomu druhému překonat komplikovanou zdravotní situaci.
  2. 2
    Pracujte s finesou zkušených vypravěčů. Bude třeba rozmyslet postavy, úvod, expozici, zápletku, vyvrcholení a rozuzlení.
    • „Postavy.“ Jakou roli hrají v příběhu postavy? Co se o nich čtenář dozví? Jaký vhled do tématu či problému mu postavy poskytnou?
    • „Úvod.“ Kde se příběh odehrává? Jak tato místa vypadají, voní, zní? Jakými slovy bude možné je přiblížit?
    • „Zápletka.“ Nezapomeňte, že zápletka je srdcem každého příběhu. Co se v příběhu stane? Proč má smysl jej vyprávět?
    • „Vyvrcholení.“ Vyvrcholení je napínavá situace, kdy dochází k nejsilnější krizi postav či zápletky. Je čtenář v očekávání toho, co se stane?
    • „Rozuzlení.“ V klasické vyprávěcí struktuře následuje po vyvrcholení okamžik rozuzlení, kdy se dozvídáme, jak byla krize rozřešena. Jak se příběhový prostor změnil? Co se nám příběh snaží říct?
  3. 3
    Ujasněte pozici vypravěče. Kdo k nám v příběhu mluví? U většiny vyprávěcích esejí je v centru příběhového univerza autor. Můžete však zvážit i jiné úhly pohledu – postavy, neživé objekty, atd. Experimentujte. Pokud je to váš záměr, snažte se však daný úhel udržet, aby čtenář nebyl zmaten.
    • Vyprávějte v první osobě. Pokud jste v centru přímo vy, pište v první osobě. Mějte však na paměti, že v trpném rodě působí vyprávění méně subjektivně a více autoritativně, což ovšem může být pro tvořivé autory užitečná pomůcka.
  4. 4
    Držte se hlavní myšlenky. Vyprávíte příběh, jehož smyslem je podpořit určité tvrzení. I zde by se proto měla v úvodu objevit hlavní teze, k níž se všechny části vyprávění přímo či nepřímo vztahují.
    • „Co jste zjistili?“ Odpovězte si na otázku, jakým způsobem esej ohledává terén tématu, kterému se věnujete.
    • „Co se změnilo?“ Odpovězte si na otázku, jakým způsobem v průběhu vyprávění dochází k proměně autora eseje. Jinými slovy, jakou zkušenost jste díky eseji získali vy?
  5. 5
    Miřte slovy přesně. Slova mají moc vytvářet emoce. Volte je proto se vší pečlivostí. [3]

Tipy

  • Zbytečně nespěchejte a zbytečně neváhejte. Snažte se udržet balanc mezi rozmýšlením a skutečnou prací na eseji. Hlavní myšlenky by vždy měly stát na prvním místě.
  • Nenechte se rozptylovat a snažte se soustředit na psaní.
  • Esej by měla být jednoduše zajímavá ke čtení, aby v ní čtenář mohl najít upřímné zalíbení.
  • Pamatujte, že otálení nikdy nikomu při psaní nepomohlo. Projít všemi body totiž chce svůj čas. V opačném případě skončíte s narychlo spíchnutým textem, který nemusí mít potřebnou kvalitu.
  • Psaní tedy neodkládejte, protože pak na dokončení práce nebude čas.
  • Mějte oči neustále otevřené. Zajímavé informace, které se do vaší práce hodí, se totiž mohou objevit kdykoliv a kdekoliv. Internetové vyhledávače jsou dobrým místem odkud začít.
  • Použité ilustrace, tabulky či fotografie číslujte (např.: obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3,...) a v závěru přiložte jejich kompletní seznam.
  • Když se dostanete do úzkých, nebojte se zeptat druhých o pomoc.
  • Vyhněte se následujícím nešvarům:
    • Vytváření bodových seznamů přímo v textu.
    • Vytváření dlouhých výčtů oddělených čárkou, které přetékají ven z věty.
    • Použití „a tak dále“ (atd.) na konci výčtu. Může to působit velmi nedbale.
    • Pamatujte na myšlenkovou mapu. S její pomocí si můžete před každým odstavcem ujasnit, které myšlenky chcete pojednat.
  • Představte si sami sebe v roli čtenáře. Co by vás nejvíce zaujalo?
  • Buďte precizní, srozumitelní a vždy se držte hlavní teze vaší eseje. Přejeme hodně síly.

Warning

  • Dejte si pozor na plagiátorství. Nechceme vás strašit, ale v univerzitním prostředí už došlo k mnohým vyloučením studentů, protože je v tomto světě plagiátorství vnímáno jako vážný přečin. Citujte proto všechny zdroje, které používáte. Všechny myšlenky, které nejsou přímo vaše, a to i v případě, že se je snažíte parafrázovat. V dnešní době se pro detekci plagiátů používají programy, které všechny nepřesnosti lehce odhalí. V některých případech se kontrolují i vaše předcházející práce, aby se předešlo tzv. auto-citacím.

Informace o článku

Spoluatorem tohoto článku je tým zkušených editorů a badatelů, kteří ověřují jeho přesnost a srozumitelnost.

Kategorie: Psaní

V jiných jazycích:

English: Write an Essay, Español: redactar un ensayo, Deutsch: Ein Essay schreiben, Português: Escrever uma Redação, Nederlands: Een opstel schrijven, Italiano: Scrivere un Saggio, Français: concevoir et rédiger une dissertation, Русский: написать эссе, 中文: 写文章, Bahasa Indonesia: Menulis Esai, العربية: كتابة مقالة, हिन्दी: निबंध लिखें, ไทย: เขียนเรียงความ, 한국어: 글 쓰는 법, Tiếng Việt: Viết Bài luận, Türkçe: Deneme Nasıl Yazılır, 日本語: 論文を書く

Stránka byla zobrazena 4 173 krát.
Byl tento článek přesný?