Jak napsat knihu

V tomto článku:ZačínámePíšeme románPíšeme literaturu faktuNevzdávejte se

Každý, kdo zná nějaký zajímavý příběh, může napsat knihu – buďto pro své vlastní potěšení, nebo k vydaní pro čtenáře. Pokud máte v hlavě nějaký příběh, zapište si ho. Možná vám to přijde děsivé nebo složité, ale nebojte se – zvládnete to! V tomto článku se dozvíte, jak na to. Udělejte si na to čas, pohodlně si sedněte a zamyslete se nad tím, co lidé chtějí číst. Možná vymyslíte příběh, který se brzy stane bestsellerem!

1
Začínáme

  1. 1
    Kupte si sešit, nebo raději několik sešitů. Můžete sice svoji knihu psát rovnou do počítače, ale bohužel ho nebudete mít u sebe vždy, když vás něco inspiruje. Je tedy nejlepší mít u sebe notes a tužku úplně všude. Mnoho spisovatelů spoléhá na ruční zapisování nápadů, takže byste to měli minimálně zkusit.
    • Kožený těžký notes je nejpevnější a zabere vám hodně místa v batohu nebo v kufříku, zatímco kroužkový papírový blok není sice tak robustní, ale můžete ho mít u sebe opravdu kdykoli. Když se rozhodnete, že se vám nelíbí to, co jste napsali, můžete to vytrhnout a zahodit.
    • Spirálový nebo pevný notes je jedno dilema, ale kromě toho byste měli také vyřešit, zda budete mít řádkový nebo pouze prázdný notes. Pokud budete chtít také kreslit, načrtávat a spojovat si souvislosti v textu, měli byste si pořídit prázdný blok.
  2. 2
    Nasaďte si svůj „moudrý klobouk“. Až budete mít připravený notes, zbavte se velkého strašáka – první prázdné strany. Tuto stranu využijte k zapisování nápadů pro různé příběhy. Až budete mít nápadů dost, přečtěte si je. Potom si je přečtěte znovu a požádejte někoho dalšího, aby vám pomohl vybrat ten nejlepší. Určete si, jaké nápady použijete a dejte si pozor, abyste nepsali nic, co bylo nedávno vydáno. Potom si několik dní odpočiňte a nakonec si přečtěte své nápady znovu, abyste měli jistotu, že jsou opravdu dobré.
  3. 3
    Vytvořte si základní shrnutí svého příběhu – osnovu, poznámky o postavách (jména, popisy, jejich historky atd.), místa, dobu – jednoduše všechno, co vám dohromady dá váš příběh. Shrnutí má spoustu výhod:
    • Získáte nové nápady pro svůj příběh (všechny si je zapište!)
    • Využijete vše, co jste chtěli. Popište si postavy, které se například neobjevují v samotné knize, ale ovlivňují jiné postavy.
  4. 4
    Do notesu si nakreslete tabulku a napište si všechny postavy, které mají pro příběh význam. Napište si toho o nich co nejvíce a vymyslete si i jejich vlastní příběhy. Pomůže vám to představit si je živěji a také toho o nich více zjistíte.
    • Až vám dojdou nápady, budete se k těmto poznámkám moci vrátit a využít je.
  5. 5
    Vytvořte si osnovu. Osnova vám pomůže udržet si požadovaný tok příběhu – začátek, vývoj zápletky a postav, prostředí a všechny události vedoucí k hlavnímu konfliktu nebo vyvrcholení, finální rozřešení a konec.
    • Začátek příběhu se často píše nejhůře, ale nemusí to tak být. Nejlepší je začít široce. Například řekněme, že chcete napsat mysteriózní román z prostředí druhé světové války. Napište si: mysteriózní, druhá světová válka. Obě tyto kategorie jsou velmi obsáhlé, ale když si je spojíte, hned budete mít méně možností. Nyní máte alespoň hlavní téma a dobu, ve které se příběh bude odehrávat. Budete vědět, že se za doby druhé světové války odehrálo něco tajemného a budete na tom moci pracovat.
      • Bude váš příběh osobní, nebo rozsáhlý? Je jasné, že druhá světová válka zahrnuje obojí. V našem příkladu použijeme osobní příběh jednoho vojáka.
      • Kdy se příběh odehrává? Je jasné, že za druhé světové války – nebo ne? Toto rozhodnutí musíte učinit okamžitě. Můžete si říct, že se příběh odehrává v současnosti. Použijte například tento scénář. Vaše hlavní postava najde starý deník svého pradědečka, který bojoval v druhé světové válce. Je to zajímavé, protože se dědeček nikdy nevrátil z boje, ale nikdo neví, co se mu stalo. V tomto deníku váš hlavní hrdina možná najde odpovědi na své otázky.
      • Nyní máte odpovědi na několik otázek – kdo, kdy, a co. Také již máte samotné mystérium příběhu: pohřešovaná osoba. Zatím ale nevíte proč. Musíte to tedy vymyslet. Jak na to? Jednoduše – ptejte se sami sebe na otázky a odpovídejte si na ně.
    • Zapracujte na svých postavách. Začněte s tím, co je nejjednodušší. V tomto případě již máte dvě postavy – mladého muže a jeho pradědečka. Můžete si určit jejich charaktery podle prostředí a v průběhu příběhu je rozpracovat. Dědeček byl pravděpodobně ženatý, takže se v příběhu objeví i postava babičky. Mezi mladým mužem a dědečkem jsou dvě generace, takže by se měli objevit také rodiče mladého muže. Vidíte? Je to velmi jednoduché!
    • Tímto způsobem pokračujte a pomocí postav si vymýšlejte další postavy, které se vám budou do příběhu hodit. Za chvíli budete mít možná až příliš mnoho postav. Pro mysteriózní román se to ale hodí. Budete potřebovat tzv. „červené uniformy“ – postradatelné podporučíky z původního Star Treku.
    • Při vymýšlení postav si budete pokládat stejné otázky, jako čtenáři: co se stane potom? Pomocí těchto otázek vypracujte svůj příběh. Víte, že mladý muž chce zjistit, co se stalo jeho dědečkovi. Protože má jeho deník, přečte si ho a zjistí, jaký byl jeho příběh. Ten ho zavede z malého města v Kentucky, kde má svoji těhotnou ženu (babičku!) na pláže v Normandii, kde je zraněn za nepřátelskou linií. Všechno to se mladý muž dozví z deníku. Dědeček se nikdy nedostane domů. Když budete mít tyto informace, jistě vás brzy napadnou další otázky:
      • Události, které se odehrávají v současnosti a také za druhé světové války: Deník se odehrává v roce 1944 a mladý muž ho čte v současnosti.
      • Dodejte příběhu trochu akce – mladý muž musí něco udělat. Protože se dědeček nevrátil domů, pošlete mladého muže do Německa, aby ho vypátral, živého, nebo mrtvého.
      • Jak do tohoto příběhu zapadá babička?
    • Pokračujte tímto způsobem a vymýšlejte detaily příběhu. Nyní už můžete pomýšlet i na konec celého příběhu – mladý muž zjistí, proč se děda nikdy nevrátil domů, ale jeho deník se vrátil. Až budete mít konec, stačí napsat si všechno, co proběhlo mezitím.
    • Určete si časovou osu své osnovy. Až budete mít základní příběh (mínus text knihy), načrtněte si osnovu jako časovou osu, na kterou si vyznačíte důležité události v životech každé z postav. Někdy se budou příběhy postav protínat a někdy se postavy z příběhu vytratí. Všechny události si zaznačte. Časová osa se vám bude hodit, až nebudete vědět, co psát.
  6. 6
    Upravujte svoji knihu. Pokud máte pocit, že zápletka nikam nevede a nevíte, jak to spravit, vraťte se v knize tam, kde vám ještě dávala smysl, a pište znovu něco jiného. Nemusíte psát přesně to, co jste si napsali do osnovy. Někdy vás příběh zavede někam úplně jinam. Múza na vás může sednout kdykoli. Nebraňte se tomu, je to jedna z radostí psaní.

2
Píšeme román

  1. 1
    Napište si názvy všech kapitol knihy a rozhodněte se, co do každé kapitoly napíšete, abyste vždy věděli, kde přesně se v příběhu nacházíte.
  2. 2
    Jaké prvky musí dobrý román obsahovat? Pokud chcete být úspěšným spisovatelem, nemusíte chodit na kurz tvůrčího psaní, ale měli byste chodit na kurzy britské literatury. Potom budete vědět, jak číst a psát s kritickým přístupem. Struktura vět, rozdělení postav, formování zápletky a povah postav vám budou dávat větší smysl, když se nejprve budete věnovat kritickému čtení.
    • Prostředí. Prostředí knihy je čas, místo a okolnosti, které příběh obklopují. Nemusíte to psát hned. Jako malíř, můžete celý příběh vykreslovat postupně a tvořit ho okolo hlavní postavy.
      • Například: Marie se procházela po strmém kopci, který obklopoval hrad. Než ale stačila dojít dostatečně daleko, jedna ze služek jejího otce k ní přistoupila a řekla: „Král Ferdinand by s vámi chtěl mluvit.“ Z této věty pochopíme, že Marie je mladá dívka, která žije na hradě. Z toho čtenář vyrozumí, že se příběh odehrává ve středověku. Marie je latinské jméno, které také naznačuje prostředí a král Ferdinand je naprosto jasná pomůcka – manželka krále Ferdinanda Isabela Kastilská stála za Kolumbovou cestou do Ameriky v roce 1492, takže čtenáři pochopí, že se příběh odehrává zhruba v této době.
    • Postavy. Každý příběh má hlavní a vedlejší postavy. Je důležité mít zajímavé postavy a správně je čtenářům představit. Uveďte prostředí a také postavy (tzv. expozice).
      • Existuje několik typů postav. Protagonista je většinou hlavní postava, jejíž příběh celá kniha sleduje. Každý protagonista má antagonistu, což je hlavní záporná postava. Nemusí ale vždy jít přímo o záporného hrdinu.
      • Pamatujte si: hrdina může být záporný, ale i kladný. Bez ohledu na to, jakou roli hrají, je důležité mít tyto typy postav.
    • Konflikt. Konflikt je hlavní problém, který musí hlavní postava řešit. Většinou je to také samotné téma celého příběhu.
      • Možná je na králově dceři Marii, aby se rozhodla, zda Kolumbus pojede na španělských lodích na své cesty a bude se tímto problémem zabývat velkou část příběhu.
    • Vyvrcholení. Vyvrcholení je bod, kdy by měl čtenář číst se zatajeným dechem a napětím.
      • Možná se Marie rozhodla, že Kolumba na cesty nepustí a on ji prosí, aby mu peníze poskytla a tvrdí, že udělá vše, co bude chtít. V této chvíli musí Marie učinit nejdůležitější rozhodnutí, které ovlivní výsledek příběhu.
    • Vyřešení. Vyvrcholení je za námi, problém se vyřešil a je nutné doplnit chybějící informace. Pokud chcete psát pokračování této knihy, měli byste nechat některé konce otevřené.
      • Zde se například Marie rozhodne splnit Kolumbovi jeho přání a přesvědčí svého otce, aby se mohla na cestu vydat s ním. Pro čtenáře je vždy zajímavé, když kniha nakonec dopadne jinak, než čekali, takže se snažte psát konce, které nejsou předvídatelné.
    • Detaily jsou velmi důležité. Nepište „nebe bylo modré“ – napište, jaký odstín modré to byl. Můžete tím svůj příběh posunout trochu dál. Neměli byste to přehánět – špatným příkladem je třeba: „Nebe bylo modré, mělo světlý indigový nádech, který přecházel až do onyxové a leskl se tmavě akvamarínově.“
      • Když budete psát příliš mnoho detailů, čtenáře bude kniha nudit. Pište popisně, ale ne příliš popisně.
  3. 3
    Napište si zápletku. Budete mít startovní bod, o který budete moci svůj příběh opřít. Nemusíte psát nic příliš rozvláčného, jen obecný popis toho, co se v příběhu děje. V polovině knihy se podívejte na tuto svoji zápletku. Budete překvapeni, jak moc se vaše vnímání příběhu změnilo. Můžete knihu změnit, aby seděla k původní zápletce, ale můžete také pokračovat tak, jak píšete. Nezapomínejte na to, že jde o vaši vlastní knihu!
  4. 4
    Dejte se do psaní! Tato část je nejlepší. Pokud nemůžete začít, přeskočte rovnou k hlavnímu konfliktu a pokračujte odtamtud. Až budete se svým psaním spokojení, budete moci dopsat informace o prostředí. Pravděpodobně toho později v příběhu hodně změníte. Na psaní je skvělé to, že můžete popustit uzdu své fantazie. To jediné, co musíte dodržovat, je užívat si psaní. V opačném případě vaše kniha stejně skončí v odpadkovém koši!
  5. 5
    Notes byste měli používat k plánování. Nejlepší je napsat si svoji knihu v počítači, abyste si mohli udělat několik kopií a opravit v nich chyby, než ji nakonec předáte vydavatelům.

3
Píšeme literaturu faktu

  1. 1
    Vyberte si něco, o čem toho hodně víte (nebo chcete vědět). Vaše kniha by měla být plná informací o tom, kam jet na dovolenou, nebo o nějakém fenoménu či místě. Můžete psát o současné společnosti, nebo například současný historický román. Jediným pravidlem je to, že musíte psát skutečná fakta.
  2. 2
    Udělejte si výzkum. Možná toho víte hodně, ale stále toho nevíte dost! Nikdy nevíte, kolik informací o nějakém tématu seženete. Pokud máte problémy, zkuste tyto tipy:
    • Hledejte si na internetu. Někdy budete muset věnovat spoustu času hledání informací. Vyhledávače na internetu vám s tím pomohou. Nečtěte si jen velké články, ale také články v odkazech. Ptejte se na fórech a v diskusích a nechejte si poradit od ostatních lidí.
    • Čtěte ostatní knihy na podobné nebo stejné téma. Autoři sice možná budou psát z jiného pohledu, ale třeba vám poskytnou zajímavé informace, které jste neznali a které ve své knize rádi použijete. Také si můžete ověřit informace, které již znáte.
    • Poraďte se s nějakým odborníkem. V každém oboru existují odborníci, kteří tomuto tématu zasvětili celý svůj život. Najděte si tyto lidi a zeptejte se jich na zajímavosti, které by mohly vaši knihu ozvláštnit.
    • Přečtěte si encyklopedii. Je to sice nudné, ale někdo to dělat musí. V encyklopedii najdete spoustu informací, které budete moci použít pro svou knihu.
  3. 3
    Naformátujte svoji knihu. Knihy, které se nevydávají, jsou většinou špatně naformátované. Například byste neměli v cestopisu psát o dobrých pokrmech z ryb a čistých plážích v jedné kapitole. Přečtěte si odkazy u tohoto článku pro více informací.
  4. 4
    Pište detailně. Nikdo nechce číst nudnou knihu. Kvalitní knihy jsou plné detailů a barevných obrázků.

4
Nevzdávejte se

  1. 1
    Mějte vytrvalost. Jednoho taxikáře zastavil na manhattanské ulici mladý muž a zeptal se ho: „Jak se dostanu do Carnegie Hall?“ Taxikář odpověděl: „Trénujte“. Když budete trénovat, budete nejlepší. Trénujte psaní, ale i sledování lidí a událostí. Čím více to budete dělat, tím lepší v tom budete. Nemusíte být dokonalí, ani nemusíte napsat přesně takovou knihu, jakou jste chtěli. Důležité je dopsat ji. Později budete mít spoustu času na to ji opravit a přepsat.
  2. 2
    Stále si pokládejte otázky ohledně svých motivů, svého příběhu a postav. Každá postava a událost v knize by měla mít své opodstatnění – když napíšete, že jsou listy zelené, čtenář z toho zjistí, že je jaro nebo léto. Když napíšete, že měla nějaká postava třídenní strniště, čtenář pozná, že je nějakým způsobem ve stresu nebo nestíhá. Každá postava musí mít svoji motivaci. Ptejte se jich – „Proč chceš nastoupit na to letadlo a letět úplně sám do Maroka?“
  3. 3
    Dělejte si pauzy, abyste získali čerstvý pohled na svoji knihu. Když svoji práci na nějakou dobu odložíte, budete potom psát lépe. Když se ke knize později vrátíte, uvidíte, co skutečně funguje a co ne. Když se budete snažit vše dopsat najednou, i když vám to nepůjde, bude to mnohem těžší. Každou hotovou kapitolu tedy nechejte asi týden ležet a později se k ní vraťte s čistou hlavou a novými nápady.
    • Pokud máte spisovatelský blok, na několik dní si dejte se psaním pauzu. Poslouchejte hudbu, jděte do přírody a pročistěte si hlavu.
  4. 4
    Požádejte ostatní lidi o zpětnou vazbu. Dejte svoji knihu někomu přečíst. Díky tomu získáte cenné připomínky a možná zjistíte, že jste některým částem nevěnovali dostatek pozornosti.
  5. 5
    Zbavte se všeho, co v knize nedává smysl. Na konci svého psaní budete mít v knize spoustu věcí, které tam nebudou mít co dělat. Nebojte se zbavit se některých postav, událostí a všeho ostatního, co do příběhu nezapadá. Nebojte se ale také přidat nové události a postavy, které vám pomohou dodat knize smysl a plynulý tok. V případě literatury faktu se nebojte vyhledat si nové informace, kterými podpoříte své závěry.
  6. 6
    Uvědomte si, že spousta autorů píše několik verzí každé knihy, než napíšou tu, se kterou jsou spokojení. Například Veronica Roth, autorka knihy Divergent tvrdí, že jednu knihu psala na 48 pokusů a to byla ještě na univerzitě!
  7. 7
    Staré přísloví tvrdí, že byste měli psát o tom, o čem něco víte. Nemusí to tak ale být vždy. Je dobré psát o věcech, o kterých toho víte hodně, ale nutné to není. Je dobré si před psaním zjistit všechny dostupné informace a psát o tom, co ještě neznáte.
  8. 8
    Nevzdávejte to! Snažte se ze sebe stále chrlit nové nápady a nehledat výmluvy, proč nepsat. Nemusíte do svého příběhu napsat úplně všechno jen proto, abyste čtenáře potěšili. Když vás psaní přestane bavit, zastavte se, udělejte si pauzu a věnujte se něčemu jinému, než vás zase napadne něco nového. Zkoušejte si volné psaní – pište volně, neupravujte, nečtěte si to po sobě a pište jednoduše to, co vás napadne.

Tipy

  • Nezapomeňte svoji knihu opravovat. Když ji nebudete opravovat, pravděpodobně nebude nikdy dobrá. I v novinách editoři upravují každý článek, který se napíše. Lidé mají knihy rádi, ale je nutné, aby je kniha něčím zaujala, jinak ji nebudou číst.
  • Nebojte se změnit zápletku v průběhu psaní. Ty nejlepší nápady vás nenapadnou při hledání nápadů, ale až při samotném psaní. Nebraňte se tomu a uvidíte, že se kniha napíše skoro sama.
  • Některé nápady si přečtěte nahlas, abyste v nich snáze odhalili chyby nebo nesrovnalosti.
  • Inspiraci hledejte v knihách, ve filmech, v hudbě, nebo například v galeriích a muzeích.
  • Využívejte svoji představivost, ta je klíčem k úspěšnému psaní!
  • Mějte vždy po ruce malý notes. Když vás napadne něco zajímavého, hned si to zapište. Může vám to pomoci napsat bestseller!
  • Nezapomeňte na to, že v psaní neexistují žádné hranice.
  • Zapamatujte si „PPAPR“:
  • * P - Postavy
  • * P - Prostředí
  • * A - Akce
  • * P- Problém
  • * R - Rozřešení
  • Kniha, kterou lidé budou chtít číst, by měla mít zajímavý název, obal, fotku na obalu a samozřejmě také poutavý úvodní odstavec.
  • Nakreslete si své postavy, abyste měli lepší představu o jejich vzhledu. Nemusíte kreslit dokonale, bude vám stačit jednoduchý nákres. Potom se vám o nich bude lépe psát.
  • Pokud vám došly nápady na knihu, dejte si pauzu, pusťte si film nebo si něco přečtěte a uvidíte, že velmi brzy vymyslíte něco, co stojí za to napsat. Můžete použít i nějaký seriál.
  • Pište gramaticky, pravopisně a stylisticky správně. Nemůžete napsat román, když neumíte svůj jazyk. Používejte také svoji slovní zásobu. Řekněte například „kariéra této ženy byla již dávno za zenitem“. Její formální a přísný otec by ale mohl říct například „podívej se, kam tě tvoje bezstarostnost zavedla“. Když si čtenář bude muset ke čtení vzít na pomoc slovník, naučí se něco nového. Jediným pravidlem je nepoužívat příliš košaté věty a složitá slova nesprávně. Tím byste způsobili, že byste vypadali nevzdělaně a hloupě. Také byste neměli psát tak, aby si čtenář myslel, že se nad něj povyšujete – berte své čtenáře jako sobě rovné.
  • Nemusíte si dělat starosti s tématem. Není na škodu něco málo změnit a začít s novou zápletkou.
  • Pište o tom, o čem něco víte. Většina úspěšných autorů píše bestsellery na základě toho, co se jim stalo ve skutečném životě.
  • Postupně se budete zlepšovat. Neočekávejte, že napíšete bestseller hned napoprvé. K tomu se budete muset vypracovat. Trénink je důležitý. Čím více toho napíšete, tím lepší vaše knihy budou.
  • Vymýšlejte si zajímavá a zapamatovatelná jména postav. Buďte ale opatrní s bizarními jmény – někdy se hodí, někdy působí hloupě. Každopádně byste ale měli vybírat originální jména. Jistě neexistuje kniha, ve které vystupuje Aloysious Lipschitz!
  • Pokud se zaseknete a dojdou vám nápady, zkuste jednoduše začít psát. Využijte tento článek a zkuste si najít nové nápady. Možná vám to pomůže napsat bestseller!
  • Spisovatelský blok je něco, čeho se každý spisovatel bojí. Snažte se najít si něco, co vás vždy inspiruje k psaní. Zvířata jsou například skvělými zdroji inspirace. Pokud máte nějaká domácí zvířata, zkuste u nich najít nápady pro své psaní.
  • Můžete například použít jejich jména. Najděte si jednoduše něco, co vám vždy dodá inspiraci.
  • Snažte se napsat knihu o nějakých běžných věcech a použijte svoji představivost, abyste z toho udělali zajímavý nápad.
  • Slavný spisovatel Stephen King tvrdí, že abyste mohli úspěšně psát, musíte každý den alespoň 4 hodiny číst. Najděte si svoji ideální dobu čtení a každý den nejen pište, ale i čtěte. Každý autor má jinou oblíbenou denní dobu pro čtení. Pro některé je to brzy ráno, pro jiné zase pozdě v noci. Každému co jeho jest. Musíte si to sami vyzkoušet.

Varování

  • Zjišťujte si všechno, co je třeba vědět. Ujistěte se, že nikdo ještě nenapsal takovou knihu, jakou píšete vy.
  • Buďte otevření kritice. Nemusíte si ji ale brát vždy k srdci.
  • Měli byste se svého psaní držet a nepolevovat. Neměli byste myslet na čas ani peníze. První kniha možná nebude úspěšná, ale ze svých chyb se jistě poučíte.
  • Nekopírujte práce jiných autorů. I když to uděláte opatrně a umělecky, někdo to zjistí a postaví vás před soud. Někteří lidé rádi hledají plagiáty!
  • Mělo by se vám vždy líbit to, co napíšete. Ptejte se sami sebe:
    • Baví mě to?
    • Líbí se mi moje kniha?
    • Líbí se mi moje postavy?
  • A hlavně:
    • Skutečně chci psát?
  • Proč? Protože rozhodně není dobré psát jen proto, že vám to někdo řekl. Pište proto, že sami chcete psát.

.

Reference

  • Gravel, a WWII historical fiction by Rachel Kambury. Available on Lulu.com – research source

Informace o článku

Kategorie: Vzdělání a Komunikace

V jiných jazycích:

English: Write a Book, Español: escribir un libro, Deutsch: Ein Buch schreiben, Português: Escrever um Livro, Français: écrire un livre, Русский: написать книгу, 中文: 写本书, Bahasa Indonesia: Menulis Buku, Italiano: Stilare un Libro, ไทย: เขียนหนังสือ, العربية: تأليف الكتب, हिन्दी: एक किताब लिखें, Tiếng Việt: Viết Một Quyển sách, 한국어: 책 쓰는 법, Nederlands: Een boek schrijven

Stránka byla zobrazena 6 882 krát.
Byl tento článek přesný?