Jak naučit dítě poslušnosti

V tomto článku:Jak naučit dítě poslušnostiRůzné metody výchovy5 Reference

Vychovávat dítě není jednoduché. Vždy je jednodušší zahrnout ho láskou a pozorností. Je to, nakonec, vaše milované dítě. Jestli ho však chcete naučit rozlišovat správné od nesprávného, sebekontrole a dobrému vychování, měli byste se hned od začátku snažit naučit vaše dítě kázni, bez ohledu na to, jak těžké to je. Chcete-li zjistit, jak na to, přitom zachovat klid a mít s dítětem krásný vztah, řiďte se následujícími tipy.

Část 1
Jak naučit dítě poslušnosti

  1. 1
    Buďte konzistentní. Chcete-li, aby vaše děti byly dobře vychované, musíte zavést konzistentní praxi. Dítě musí vědět, co se od něj očekává. Budete-li čas od času jejich prohřešky přehlížet, ať již proto, že jste uńaveni, rozrušeni nebo vám je dítěte líto, nebude dítě vědět, jak se má chovat. Být konzistentní může být těžké, obzvláště po dlouhém dni. Je to však jediný způsob, jak dítě může pochopit, co se od něj očekává a jak vás bude brát vážně.
    • Jakmile jste zavedli systém, buďte konzistentní, udržujte jej. Například, když dítě rozbije hračku, novou si musí zasloužit pomocí při domácích pracech. Nedělejte výjimku jen pro daný případ, když je vám dítěte líto.
    • Buďe konzistentní i na veřejnosti. Ačkoli je to snadnější v teorii než v praxi, když například nepouštíte dítě do McDonalda častěji než jednou týdně, neměňte pravidla jen proto, že dělá na veřejnosti scénu. I když to může být trapné, je lepší naučit vaše dítě, že svého nedosáhne vždy tak, že udělá na veřejnosti scénu.[1]
    • Vychováváte-li dítě s vaším partnerem, musíte spolu tvořit jednotnou autoritu a být ve výchově konzistentní. Nebuďte jeden "dobrý" a druhý "zlý" rodič. Vaše dítě by mohlo upřednostňovat "dobrého" rodiče a váš vzájemný vztah by mohl utrpět.
  2. 2
    Respektujte svoje dítě. Pamatujte si, že vaše dítě je lidská bytost, bez ohledu na jeho věk nebo vaší frustraci. Chcete-li, aby dítě respektovalo vaši autoritu, musíte respektovat fakt, že dítě je nedokonalá bytost, s vlastními zájmy a potřebami a potřebuje vaši lásku a respekt. Zde je pár rad:
    • Jste-li skutečně rozzlobeni na svoje dítě, zkuste se nejprve zklidnit a teprve pak cokoli říct. Vkročíte-li do místnosti a zjistíte, že dítě rozlilo limonádu na váš nový bílý koberec, netrestejte jej okamžitě. Mohli byste později litovat toho, co jste řekli nebo že jste křičeli.
    • Nenadávejte dítěti, pouze tím snížíte jeho sebedůvěru. Místo "hlupáku" můžete dítěti vyčíst "to od tebe nebylo moc chytré, viď?"
    • Zkuste se vyhnout nepřiměřeným reakcím, za které se musíte později omlouvat.
    • Buďte dítěti vzorem. Chovejte se tak, jak chcete, aby se chovalo vaše dítě. Jinak dítě nebude vědět, co od něj očekáváte.
  3. 3
    Buďte empatičtí. Empatie není sympatie. Empatie obnáší pochopení problémů a pocitů vašeho dítěte a důvodu proč jedná tak, jak jedná. Sympatie s vaším dítětem znamená např. lítost, je-li vaše dítě smutné poté, co zlobilo a snaha mu usnadnit situaci. Empatičtí můžete být následujícím způsobem:
    • Mluvte s vaším dítětem o jeho pocitech. Bylo-li agresivní a rozbilo svou oblíbenou hračku, promluvte si s ním o tom, jak mu musí nyní být líto, že rozbilo svou oblíbenou hračku. Ukažte dítěti, že i přesto, že se chovalo nesprávně, chápete, že je teď smutné.
    • Snažte se porozumět důvodům "nevychovanosti" dítěte. Vaše dítě si možná hraje s jídlem při rodinné sešlosti, protože se nudí. Třeba si prostě nemá s kým hrát. Možná dělá scény kvůli hračce, kterou by chtělo. Důvodem může být například smutek z nepřítomnosti tatínka, který musel odjet na pracovní cestu.
  4. 4
    Sdělte dítěti svá očekávání. Je důležité, aby dítě přesně vědělo, co smí a co nesmí a co se stane, provede-li to, co nesmí. Jakmile přijde jeho věk, pochopí, co od něj očekáváte. Dítěti můžete svá očekávání vštípit tímto způsobem:
    • Zavádíte-li nová pravidla, vysvětlete je dítěti před tím, než je může vůbec porušit. Jinak bude zmatené, až je poruší.
    • Věnujte čas dítěti a vysvětlete mu, co je správné a co je nesprávné. Má-li na to dítě věk, pomozte mu porozumět, kdy se chovalo pěkně a kdy ne a co se od něj očekává.
    • Je-li dítě dost staré, dovolte mu vybrat si odměnu za dobré chování.
  5. 5
    Bud'te dítěti autorita, nikoli diktátor. Rodič - autorita stanoví jasná pravidla a následky jejich porušení, přesto je laskavý a dává najevo svoje city. Takový rodič opustí místnost, je-li třeba a vysvětlí dítěti problémy a jejich řešení. Ačkoli je takový postup náročný, je ideálním způsobem výchovy. Rodič - autorita stanoví jasná pravidla a následky jejich porušení ale nenervuje se příliš. Také nadmíru dítěti nevysvětluje proč to a proč tamto. Takové chování by totiž mohlo dítě vnímat jako nejistotu rodiče nebo by se mohlo cítit nemilované. [2]
    • Nebuďte příliš shovívaví. Příliš shovívavý rodič dovolí dítěti cokoli, protože nemá sílu nic dítěti odmítnout, je mu dítěte líto, nebo odkládá výchovu na později.
    • Vše dítěti dovolit je zprvu jednoduché. Takový přístup má nicméně negativní dopad na dítě v době jeho puberty či dospělosti. V té době se tvrdě střetne s realitou a zjistí, že nemůže vždy dostat vše, co chce.
  6. 6
    Berte v úvahu věk a temperament dítěte. Každé dítě je jiné a je důležité "ušít" dítěti trest na míru v závislosti na situaci, věku a temperamentu dítěte. Vždy výchovu přizpůsobte jeho věku. Nedávejte mladšímu dítěti tresty určené vyšší věkové kategorii. Zde je pár tipů: [3][4]
    • Je-li vaše dítě přirozeně výmluvné a rádo se druží, můžete toho využít při výchově. Ačkoli můžete dítě i v tomto chování "nasměrovat", nemůžete zcela změnit jeho povahu a udělat z něj plaché, tiché dítě.
    • Je-li vaše dítě výjimečně citlivé, nepokládejte se příliš do jeho nálad, ale počítejte s tím, že bude občas potřebovat extra dávku vaší náklonnosti a lásky.
    • Je-li vaše dítě mladší dvou let, bude pravděpodobně převažovat domácí výchova a postačí prosté "ne". U starších dětí lze využít čas venku k rozhovoru o nevhodném chování.
    • Je-li vašemu dítěti 3-5 let, je dost staré na to pochopit, kterým druhům chování se vyhýbat. Můžete mu dát směr návodem na to "dobré" chování. Například mu můžete říct: "Neměl bys sekýrovat děti na hřišti. Když na ně budeš hodný, užiješ si víc legrace!"
    • Děti ve věku mezi 6 a 8 lety již mohou jasně pochopit následky svého "špatného" chování. Vědí například, že když ušpiní koberec, budou ho muset vyčistit.
    • Děti ve věku mezi 9 a 12 lety se mohou ze svého chování poučit. Když dítě nenapsalo referát včas, ví, že dostane špatnou známku.

Část 2
Různé metody výchovy

  1. 1
    Naučte své dítě chápat přirozené následky jeho chování. Pochopí- li přirozené následky svého chování, ušetří si pozdější zklamání či rozčarování. Místo ochrany dítěte v daných situacích, ho nechte poznat na vlastní kůži následky jeho jednání. Ty dítě dokáže pochopit nejdříve v šesti letech věku. [5]
    • Zničilo-li dítě hračku, protože ji nechalo na sluníčku, neutíkejte mu hned koupit novou. Nechte dítě nějakou dobu bez této hračky. Naučí se tak starart se o své věci.
    • Naučte dítě odpovědnosti. Nenapsalo-li úkol, protože se koukalo na televizi, nechte ho potýkat se s následky: se špatnou známkou. Nepomáhejte mu psaní úkolu dohnat.
    • Nebylo-li vaše dítě pozváno na něčí narozeninovou oslavu proto, že se k oslavenci chovalo ošklivě, ukažte dítěti, že si za to může samo - kdyby se chovalo ke kamarádovi pěkně, mohlo by jít na oslavu.
  2. 2
    Naučte své dítě chápat logické následky. O nich rozhodnete vy. Každé "nesprávné" chování by mělo mít dané následky. Ty by měly být dány dopředu, aby dítě pochopilo, k čemu jednání vedlo a neopakovalo se. Zde je pár příkladů:
    • Neuklidí-li dítě svoje hračky, nebude si s nimi moci týden hrát.
    • Sleduje-li dítě vámi zakázaný pořad v televizi, nesmi se na televizi týden koukat.
    • Nerespektuje-li dítě rodiče, nesmí si hrát s kamarády do doby, než pochopí, že svoje blízké musí respektovat.
  3. 3
    Používejte pozitivní výchovné metody. Pozitivní výchovné metody jsou ty, které učí dítě pochopit pravidla chování tak, že samo pozná, které chování je nesprávné. Obnáší čas s dítětem a promluvu o tom, jak se má člověk chovat.
    • Ztratilo-li vaše dítě baseballovou pálku proto, že se chovalo nezodpovědně, sedněte si s ním a promluvte si o tom. Zeptejte se ho, co bude bez pálky dělat a jak bez ní bude hrát baseball. Než si "zaslouží" novou, možná si bude moci půjčit pálku od kamaráda. Nechte dítě poýkat se s následky svého chování a umožněte mu s vámi přijít na řešení své situace.
    • Podle teorie pozitivní výchovné metody, "lavička", neboli "time out" je místo, kde je dítě rozzlobené nebo zahanbené, ale neví přesně, co udělalo špatně nebo jak z toho ven. Pozitivní výchova nahrazuje "time out" koutkem k zamyšlení, tzv. "cooling down place", kde je dítě obklopeno polštáři a hračkami a kde zůstane do doby, kdy je připraveno probrat svoje chování. Dítě se tak naučí jednat racionálně: ovládat svoje emoce a rozmyslet si reakci na danou životní situaci.
  4. 4
    Zaveďte systém odměn. Systém odměn je také pozitivním způsobem výchovy. Nezapomeňte, že odměnit dítě za dobré chování je stejně důležité, jako jej potrestat za špatné chování. Odměnou dítěti ukážete, jak se má nadále chovat.
    • Odměna může být cokoli, i maličkost. Jestliže dítě ví, že dostane kopeček zmrzliny, sní-li zdravý oběd, bude lépe spolupracovat.
    • O druhu odměny můžete rozhodnout spolu s dítětem. Chce-li dítě novou hračku, můžete ji určit jako odměnu dítěti za to, že se bude celý měsíc chovat hezky a s respektem ke svým rodičům.
    • Nepoužívejte odměny k tomu, aby dítě pochopilo, jak se chovat. Mělo by pochopit, že se má chovat daným způsobem pořád, ne jen chvíli proto, aby dostalo hračku.
    • Za dobré chování dítě chvalte tak často, jak jen můžete. Dítě by nemělo být jen jen káráno za špatné chování.
  5. 5
    Vyhněte se kázání, hrozbám a tělesným trestům (včetně plácání). Tyto metody jsou nejen neefektivní - vaše dítě na vás může zanevřít nebo vás ignorovat, v horším případě může mít fyzické či psychické následky. Tyto způsoby trestání nejsou doporučeny z následujících důvodů:
    • Děti mají tendenci "vypnout" při kázáních, která pro ně nemají význam. Nemá význam, dáváte-li mu kázání o tom, jak nemělo ztrácet hračku a přitom jste mu už koupili novou.
    • Hrozíte-li dítěti nereálným následkem, nebude vás brát vážně. Například nebude brát vážně hrozbu, že se už nikdy nebude moci koukat na televizi, pokud si neuklidí pokoj.
    • Tělesné tresty mohou zvýšit agresivitu dítěte. Mohou dítě naučit, že je v pořádku ubližovat blízké osobě.
  6. 6
    Nebuďte na sebe tak přísní. Je důležité představovat pro dítě vzor a vštípit mu vychování. Mějte však na paměti, že nikdo není dokonalý. Ani vy. Ať se budete snažit jak chcete, vždy se najdou chvíle, kdy byste si přáli jednat jinak. To je v pořádku.
    • Udělali jste něco, čeho litujete, omluvte se dítěti a vysvětlete mu, proč jste tak jednali.
    • Jestliže jste měli emocionálně vypjatý týden, obraťte se s prosbou o dočasné převzetí výchovy na partnera. Ke svým výchovným povinnostem se vratíte hned, jak vám bude lépe.

Tipy

  • Máte-li více dětí, nikdy je nesrovnávejte. Mohlo by to snížit jejich sebevědomí nebo vést k pocitu méněcennosti.
  • Každý, a děti obzvlášť, potřebuje více příležitostí k tomu, aby se něco naučil. Stejně tak si každý zaslouží šanci začít znovu. Nehroťte situace, kdy se dítě chová "špatně" v rozsahu týdnů (namísto jednoho dne). Paměť dítěte je krátkodobější než paměť starších dětí či dospělých.
  • Starší dítě můžete vychovat tak, že "problém" poznamenáte, proberete a vedete ho samotné najít řešení. Najděte reálnou odměnu či trest.
  • Nejste-li ve výchově důslední, nebo přecházíte některé "prohřešky" vašeho dítěte jen proto, že je podle vás na výchovu příliš mladé, budete to mít v budoucnu s výchovou těžší.
  • U malých dětí, dobu "time-out" odměřujte podle následující formule: minuta "time-out" na rok věku dítěte. Delší doba může na dítě působit negativně: mohou se cítit opuštěně, osaměle a mohou ve vás zratit důvěru.
  • Drže se své strategie, bez ohledu na váš možný vztek. Váš vztek se "usadí" přibližně za hodinu. Dané věci bste měli rozhodovat s chladnou hlavou.
  • Nezáleží na tom, jak inteligentní je vaše dítě. Pamatujte, že je to vždy jen dítě. Nepouštěte se do psychoanalýzy - nevtahujte dítě do dospěláckého náhledu na věc. Sdělte dítěti pravidla a nádledky jejich porušení a držte se jich. Pro dítě tak vytvoříte jasný, bezpečný a předvídatelný svět.
  • Neuplácejte dítě za dobré chování. Úplatky bude vyžadovat. Mezi úplatky se nepočítá občasná odměna za dobré chování.

Varování

  • Netrestejte dítě fyzicky. Nedoporučuje se ani lehké plácnutí, to se nicméně nedá srovnat s ránou, která dítě bolí nebo mu ublíží.
  • Děti mohou mít zvláštní potřeby, nekřičte na ně. Vyhněte se tomu za každou cenu. Mohly by se bát.
  • Včas si řekněte o profesionální pomoc. Je-li vaše dítě neustále neposlušné, nebo se dokonce chová agresivně čí násilně, vyhledejte pomoc odborníka.

Informace o článku

Spoluatorem tohoto článku je tým zkušených editorů a badatelů, kteří ověřují jeho přesnost a srozumitelnost.

V jiných jazycích:

English: Discipline a Child, Español: disciplinar a un niño, Português: Disciplinar uma Criança, Italiano: Disciplinare un Bambino, 中文: 管教小孩, Deutsch: Ein Kind bestrafen, Русский: дисциплинировать ребенка, Français: discipliner un enfant, Bahasa Indonesia: Mendisiplinkan Anak, Nederlands: Grenzen stellen in de opvoeding van je kind, العربية: تهذيب طفلك, 한국어: 자녀 훈육 방법, Tiếng Việt: Rèn luyện Kỷ luật cho Trẻ, हिन्दी: बच्चों को अनुशासित करें (Discipline a Child)

Stránka byla zobrazena 4 482 krát.
Byl tento článek přesný?