Jak nebýt pasivně agresivní

V tomto článku:Identifikujte svoji pasivní agresiOmezujte své pasivně agresivní sklonyVytvořte si zdravější emocionální vzorceV případě potřeby vyhledejte pomoc24 Reference

Termín pasivní agrese se poprvé začal používat po druhé světové válce, kdy popisoval vojáky, kteří vyjadřovali mírný odpor vůči autoritám. [1] Pasivně agresivní chování nepřímo odporuje autoritám, nebo nepřímo projevuje pohrdání jedinci. Pasivně agresivní osoba se většinou snaží vyhnout konfliktu. Subversivní pasivně agresivní chování může projít nepovšimnuto, protože maskuje frustrace pomocí povrchní slušnosti. Nakonec se váš vztek ovšem vynoří a vybuchne. Pokud svému pasivně agresivnímu chování rozumíte a chcete ho napravit, může se vám podařit provést pozitivní změny a dosáhnout zdravějšího kariérního a společenského života.

Část 1
Identifikujte svoji pasivní agresi

  1. 1
    Začněte si vést deník. Psaní deníku je skvělým způsobem, jak identifikovat, zhodnotit a napravit své vlastní chování. Deník vám pomůže určit spouštěče svého chování a poskytne vám bezpečné místo, kde můžete upřímně vyjádřit své reakce a zamyslet se nad tím, jak byste se v budoucnu chtěli chovat.
  2. 2
    Seznamte se s fázemi pasivně agresivního konfliktu. Existuje styl pasivně agresivního konfliktu, který se rozvíjí u lidí, kteří mají pasivně agresivní sklony. [2]
    • První fáze pasivně agresivního cyklu je rozvoj pasivně agresivního chování. Při sociálním vývoji si jedinci mohou pomyslet, že přímé vyjádření vzteku a nespokojenosti je něčím, čemu by se měli vyhnout. [3]. Následně tito lidé řeší své problémy se vztekem tím, že vztek maskují pasivně agresivním chováním. [4].
    • Druhá fáze pasivně agresivního cyklu je stresující situace, která vyvolává iracionální myšlenky založené na těchto zkušenostech z minulosti. [5]
      • Pokud například učitel požádá studenty, aby rozdal všem ve třídě pracovní listy a daný student má v sobě zakořeněny problémy spojené s tím, že ho v minulosti lidé žádali o laskavosti, které nebyly nijak oceněny, mohou se u něj tyto pocity opakovat i v této situaci. Místo toho, aby se cítil poctěn, že byl požádán o pomoc, bude cítit vztek a pohrdání, protože u něj tento požadavek vyvolal zakořeněné reakce.
    • Třetí fáze cyklu se vyznačuje tím, že daný jedinec začne potlačovat svůj vztek, což může vést k projekci negativních pocitů na jiné lidi a gradování pohrdání ostatními lidmi. [6]
    • Čtvrtá fáze cyklus je zapojení pasivně agresivního chování. Patří sem (nejen): popírání pocitů vzteku, stahování se do sebe, trucování, ušklíbání, prokrastinace, provádění úkonů nesprávně nebo nepřijatelně a plánování tajné pomsty. [7]
    • Pátá fáze tohoto cyklu je reakcí na ostatní lidi. Lidé většinou na pasivně agresivní chování reagují negativně, což je často to, v co agresor doufá. [8] Tato reakce potom funguje jako posílení daného chování a cyklus se spouští znovu od začátku.
  3. 3
    Identifikujte situace, ve kterých jste jednali pasivně agresivně. Možná vás překvapí, když začnete přemýšlet nad tím, jak často se chováte pasivně agresivně. Nemusíte si zapisovat všechny tyto případy, ale zaměřte se na tři nebo čtyři situace, ve kterých jste se chovali pasivně agresivně.
    • Jedním z případů, kdy se můžete často chovat pasivně agresivně, je pracovní prostředí. [9]. Existují čtyři konkrétní druhy chování, které jsou v práci běžné: dočasné podvolení, vědomá neefektivita, eskalace problémů a skrývaná, ale vědomá příprava pomsty.
    • Během práce na identifikaci vlastního pasivně agresivního chování je dobré (a také velmi důležité) začít rozpoznávat vzorce chování ve svém pracovním a osobním životě.
  4. 4
    Zapisujte si informace o tom, co se stalo. Je důležité identifikovat a odstranit nevhodné vzorce chování a myšlení, které jste se naučili v minulosti. [10]. Pokud se těchto myšlenkových pochodů chcete zbavit, nejprve musíte zjistit, kdy a kde se objevují. Zamyslete se a snažte se vybavit si konkrétní detaily svého chování. Je dobré vnímat dané situace z pohledu třetí osoby a pokusit se být co nejobjektivnější. Pokud začnete trpět silnými emocemi, zhluboka se nadechněte a pročistěte si hlavu. Nepopírejte svoji roli v tom, co se vám přihodilo. Cílem je prozkoumat okolnosti a motivace, které u vás vyvolávají pasivně agresivní chování. Zamyslete se nad následujícími otázkami:
    • Kdo byl do mého chování zapojen? Jaké vztahy s těmito lidmi mám (například: šéf, kolega, kamarád, rodič, spolubydlící, učitel)? Měli tito lidé nad vámi autoritu, byli to vaši vrstevníci, nebo měli možnost o vás nějakým způsobem rozhodovat?
    • Kde se daný incident udál? Například ve škole, v práci, doma, na večírku, na sportovním utkání, nebo v klubu?
    • Kdy se incident udál? Někdy je načasování velmi důležité – například na začátku školního roku, nebo během stresujícího období svátků.
    • Jak daná situace probíhala? Spustila ji konkrétní jediná věc, nebo série událostí? Jaký byl průběh celého tohoto incidentu a jaké byly reakce?
    • Co se stalo nakonec? Byly výsledky vašeho negativního chování takové, jaké jste chtěli? Jaké byly reakce ostatních lidí?
  5. 5
    Zamyslete se nad svými pasivně agresivními reakcemi v těchto případech. Obecně toto chování [11] projevuje kontradikci mezi tím, co říkáte (pasivita) a tím, co ve skutečnosti uděláte (agrese). Následující případy jsou typickými projevy pasivně agresivního chování:
    • Nabídnutí veřejné podpory, ale nepřímý odpor, prokrastinace, nebo podrývání úspěšného splnění pracovních nebo sociálních povinností.
    • Souhlas s tím, že něco uděláte a následné nesplnění, nebo předstírání, že jste zapomněli.
    • Ignorace a „tichá domácnost“ bez podání vysvětlení.
    • Veřejná podpora lidí s následným pomlouváním.
    • Podrývání pozitivních projevů sarkasmem, nebo negativní řečí těla.
    • Stěžování si na nepochopení a neocenění ostatními lidmi.
    • Hádavost a podrážděnost bez poskytnutí konstruktivních řešení.
    • Obviňování ostatních a vyhýbání se zodpovědnosti.
    • Nerozumné kritizování autorit před svými vrstevníky.
    • Reakce na autority pomocí neuctivých činů.
    • Potlačování emocí ve strachu z konfliktu, neúspěchu, nebo zklamání.
    • Vyjadřování závisti a pohrdání těmi, kteří mají větší štěstí.
    • Vyjadřování přehnaných vytrvalých stížností na osobní neúspěch.
    • Střídání nepřátelského vzdoru a kajícnosti.
    • Předjímání negativních výsledků ještě před započnutím práce.
  6. 6
    Všímejte si vzorců svého chování. Když se zamyslíte nad svými minulými činy, měli byste si všimnout opakujících se reakcí na určité lidi nebo situace. Byly výsledky vašeho jednání podobné? Reagovali na vás lidé stejným způsobem? Cítil jste se nakonec lépe, nebo hůře? Zamyslete se nad tím, zda vám tyto vzorce chování slouží, nebo vás spíše omezují.
  7. 7
    Akceptujte své emoce. Popírání toho, co skutečně cítíte, je součástí problému s pasivně agresivním chováním. Nechcete, aby ostatní lidé věděli, že jste naštvaní, ublížení, nebo někým pohrdáte, takže předstíráte, že je vše v pořádku. Vaše pocity ovšem pouze zesilují a stávají se iracionálnějšími, protože jste si neposkytli žádný zdravější způsob, jak se s nimi vypořádat. Proto je důležité umožnit si pocítit emoce, které máte, abyste je mohli vyřešit zdravějším způsobem.
  8. 8
    Budujte sebepoznání. Budete k sobě muset být upřímní a uvědomovat si skryté důvody svých negativních emocí. Šlo o něco, co vám řekl některý z vašich kolegů? Nebo máte pocit, že vás někdo nutí k něčemu, co nechcete udělat? Trpíte tím, že někdo neuznal vaši práci na posledním pracovním projektu? Dostal váš kamarád ve škole lepší známku, než si podle vás zaslouží? Snažte se dívat se pod povrch svých emocí a zjistěte, o co vám skutečně jde.

Část 2
Omezujte své pasivně agresivní sklony

  1. 1
    Uvědomujte si své pasivně agresivní chování. Prvním krokem k tomu, abyste se svého chování zbavili, je uvědomění tohoto chování. Všímejte si znaků, jako je společenská izolace, šklebení, záměrné provádění úkolů špatně, tvrdohlavost, nebo prokrastinace. [12]. Chronická povaha těchto znaků znamená, že se u vás tato chování neobjevila přes noc, takže si musíte uvědomit, že změnit je vám také potrvá nějakou dobu a bude to vyžadovat odhodlání.
  2. 2
    Poslouchejte a buďte všímaví. Komunikace je stejně tak o poslouchání a vnímání nevyřčeného, jako o otevřeném a přímém vyjadřování svých myšlenek. Zamyslete se nad tím, co vám ten druhý říká nebo neříká a jak tím reaguje na vaše činy. Je možné, že jednáte s někým, kdo je stejně pasivně agresivní, jako vy. Dívejte se na vaši komunikaci z různých perspektiv. Je možné, že reagujete přehnaně? Vytvořte si odstup a znovu se nad svojí situací zamyslete.
  3. 3
    Zbavte se sarkasmu. Sarkasmus je běžnou berličkou pasivně agresivních lidí, která většinou pouze zhorší již špatnou situaci. Zde jsou běžné fráze, kterým byste se měli vyhnout:[13] to avoid:
    • „Jak myslíš.“
    • „Jsem v pohodě.“
    • „Co tě tak naštvalo?“
    • „Dělám si legraci.“
  4. 4
    Vyhýbejte se dočasnému podvolení. V pracovním prostředí se zaměstnanci mohou často uchylovat ke konkrétnímu druhu pasivně agresivního chování, kterým je dočasné podvolení. Jde o případ, kdy souhlasí s provedením úkolu, ale záměrně ho provede příliš pozdě. [14] Může to udělat proto, že prokrastinuje, nebo se to může projevit tím, že chodí na schůzky pozdě, nebo například ztratí důležité dokumenty. Většinou se lidé takto chovají v případě, že mají pocit, že si vedení jejich práce dostatečně neváží, ale nevědí, jak své pocity vhodně vyjádřit. [15]
    • Pokud se tohoto chování účastníte, snažte se zjistit, zda to děláte proto, že máte pocit, že si vaši nadřízení neváží vaší práce.
    • Tento typ pasivní agrese se může vyskytovat i v domácím prostředí. Můžete například partnerovi říct, že umyjete nádobí a potom to donekonečna odkládat jen proto, abyste v něm vyvolali vztek.
  5. 5
    Uvědomujte si, kdy projevujete záměrnou neefektivitu. V tomto případě si daná osoba cení příležitosti chovat se zle mnohem více, než si cení svých vlastních schopností. [16]Příkladem tohoto chování je například zaměstnanec, který dělá stále stejné množství práce, ale jeho pracovní výkony se postupně zhoršují. [17] Zaměstnanci, kteří jsou konfrontováni kvůli tomuto chování často hrají roli oběti. Takové chování může poškodit jak reputaci daného zaměstnance, tak celou společnost, ve které pracuje.
    • Když si tento problém uvědomíte, pomůže vám to omezit své pasivně agresivní chování v práci, což značně prospěje vaší kariéře.
    • V domácím prostředí se toto chování může projevovat tím, že partner například velmi dlouho odkládá domácí práce, nebo je dělá polovičatě, aby je druhý z partnerů musel udělat znovu.
  6. 6
    Nedovolte, aby problémy eskalovaly. Nechat problémy vyeskalovat je pasivně agresivní chování, při kterém jedinec odmítá řešit nějaký problém a čeká, až se tento problém zhorší a stane se z něj mnohem větší problém. [18]
    • Mezi příklady takových problémů patří například prokrastinace v práci, nebo zneužívání dovolené.[19]
    • Doma může jít například o odmítání umýt nádobí tak dlouho, než se v kuchyni nakupí hora nádobí za několik dní a rodina je nucena jíst z papírových tácků, protože již není k dispozici žádné čisté nádobí (v tomto případě na vás partner pravděpodobně bude také značně naštvaný).
  7. 7
    Uvědomujte si skrývanou, ale vědomou pomstu. Skrývaná, ale vědomá pomsta je případ, kdy jedinec tajně podrývá jiného jedince, který mu něčím ublížil. Může jít například o pomluvy, nebo neodhalenou sabotáž. [20]
    • V kanceláři můžete například roznášet drby o někom, kdo vás něčím naštval a poškodit tím jeho reputaci a svoji profesionalitu.
    • V domácím prostředí jde často o získání přízně dětí a obracení dětí proti vašemu partnerovi.
    • Vyhněte se sebeponižování. Sebeponižování zahrnuje chování, které je škodlivé pro vás samotné a které vám umožní pomstít se někomu, kdo vám ublížil. [21]
    • Může jít například o studenta, který naschvál neuspěje u testu, aby naštval učitele, nebo sportovce, který schválně pokazí zápas, aby naštval svého trenéra.
    • V práci jde většinou o vědomé poškození a ztrátu klienta, nebo způsobení neúspěchu nějakého projektu s cílem poškodit společnost, přestože tím agresor poškodí i sám sebe.

Část 3
Vytvořte si zdravější emocionální vzorce

  1. 1
    dopřejte si dostatek času pro změnu. Změnit chování, které jste si dlouhou dobu pěstovali, vyžaduje čas a opakování. Uvědomte si, že změna nemusí být vždy lineální proces. Nebojte se vrátit se na začátek a zhodnotit své chování. Zároveň na sebe ale nebuďte příliš tvrdí, když nebudete mít úspěch hned napoprvé. Čím více to budete trénovat a čím více budete své pasivně agresivní sklony měnit, tím větší šanci budete mít, že své chování změníte. Když se budete muset vrátit k pokusům změnit své chování, zastavte se zamyslete se nad tím, co se děje. Položte si následující otázky:
    • Dokážete zjistit, proč se vracíte zpět ke svému starému chování?
    • Máte pocit, že potřebujete pauzu a hledáte nový způsob, jak své chování změnit?
    • Trpíte skrytým pocitem nebo reakcí, kterou jste ještě nezpracovali?
  2. 2
    Naučte se být asertivní a vyjadřovat se upřímně a uctivě. Jakmile si uvědomíte, co vám vadí, měli byste být schopni se za sebe postavit a říkat to, co máte na mysli. Natrénujte si to, co řeknete, abyste zvolili správná slova a nenechali se unést. Poslechněte si svá slova a zjistěte, jak působíte na ostatní. Můžete být pevní a rozhodní, aniž byste tím museli ostatním lidem ublížit. Přestaňte svými slovy obviňovat ostatní lidi a projevujte se pozitivně. Když se tímto způsobem otevřete, budete se cítit zranitelnější, ale postupem času získáte sebevědomí.
    • Možná vás například štve někdo v práci, protože vám vždy vypije poslední šálek kávy a nedá vařit novou konvici pro ostatní. Místo toho, abyste se zlobili, ale byli potichu a dusili v sobě svůj vztek, byste měli k dané osobě přistoupit a říct například: „Vidím, že máš poslední kávu z konvice. Mohl bys prosím dát vařit novou kávu, abychom si i my ostatní mohli o přestávce dát jeden šálek? Děkuju ti!“
    • Doma byste si měli s partnerem vyjasnit vaše očekávání. Pokud má partner po večeři umýt nádobí a neudělá to, řekněte například: „Vím, že jsi unavený a celý den jsi pracoval, ale shodli jsme se na tom, že když uvařím večeři, úklid nádobí bude na tobě. Kdybys raději vařil a nechal mytí nádobí na mně, můžeme to tak udělat, ale myslím si, že je rozhodně lepší si domácí práce dělit, abychom se na nich podíleli oba dva.“
  3. 3
    Uvědomte si, že konflikty jsou v pořádku. Neshody jsou běžnou součástí života. Některé z konfrontací, se kterými se setkáte, budou spíše nedorozumění, než konflikty. Většinou není nebezpečné zbavit se vzteku a hovořit konstruktivně a pozitivně. Je možné se také shodnout na tom, že se s někým neshodnete a naučit se dosáhnout kompromisu, který zajistí, že budou obě strany spokojené. Tímto způsobem převezmete kontrolu nad situací, místo abyste dovolili svému pasivně agresivnímu chování způsobit, že se situace naopak naprosto vymkne kontrole.
    • V práci můžete například nesouhlasit s tím, jakým způsobem by se mělo přistupovat ke konkrétnímu projektu. Může se stát, že například vytvoříte plán a vstoupí vám do toho kolega, který začne prosazovat své vize výsledku, aniž by se zamyslel nad tím, jak jich dosáhnout. Místo toho, abyste se naštvali a byli podráždění, si s kolegou promluvte o vašich rozdílných přístupech. Možná se nakonec neshodnete na nejlepším postupu, ale třeba se vám podaří si rozdělit práci tak, abyste mohli využít silné stránky vás obou – vaše plánování a jeho vizi.
    • Doma po rozhovoru s partnerem možná zjistíte, že jste mu „přidělili“ domácí práce, které nesnáší. S trochou štěstí se budete moci shodnout na tom, které práce bude každý z vás dělat. Partner může například souhlasit s tím, že bude vysávat a vynášet odpadky a vy za to budete mýt nádobí.
  4. 4
    Zvolte si úspěch. Nesnažte se dosáhnout negativních výsledků – soustřeďte se na to, abyste dosáhli úspěchu. Někteří lidé rádi přiznávají neúspěchy příliš brzy aby nevyvolávali očekávání u ostatních, i sami u sebe. Pokud se v práci chováte pasivně agresivně, protože máte pocit, že si vedení vaší práce neváží, buďte na sebe pyšní sami. Proveďte změny, které vám umožní vnímat svoji práci pozitivněji.
  5. 5
    Buďte pyšní na své úspěchy. I v případě, že jsou vaše pokroky pomalé, neustále měníte své chování k lepšímu. Když se vzdáte svého typického pasivně agresivního chování, přijdete o své záchranné berličky. Když se naučíte komunikovat jasně a zřetelně, budete mnohem efektivnější a posílíte tím všechny své vztahy.

Část 4
V případě potřeby vyhledejte pomoc

  1. 1
    Když to bude potřeba, vyhledejte pomoc. Nebojte se obrátit se na psychologa nebo terapeuta. Příčiny pasivně agresivního chování jsou často skryté a hluboko zakořeněné, takže není možné je jen tak změnit. Psychoterapie vám může pomoci nalézt tyto příčiny a zbavit se jich.
  2. 2
    Pochopte pasivně agresivní poruchu osobnosti. Odborníci se neshodují na tom, zda je pasivně agresivní porucha osobnosti skutečnou duševní poruchou. Někteří psychologové trvají na tom, že jde o skutečnou poruchu, jiní zase tvrdí, že ne. Ať už jde o „oficiálně uznanou“ poruchu osobnosti, v případě, že nedokážete svoji pasivní agresi ovládat, byste měli vyhledat odbornou pomoc.[22][23]
  3. 3
    Uvědomujte si rizika deprese a sebevraždy. Studie prokázaly, že lidé, kteří trpí pasivně agresivní poruchou osobnosti, mají vyšší riziko rozvoje deprese a sebevražedných myšlenek. [24] Pokud se potýkáte s depresí nebo sebevražednými myšlenkami, ihned vyhledejte odbornou pomoc! Můžete se obrátit na psychiatrické oddělení nemocnice, nebo zavolat na nějakou linku pro sebevrahy ve vaší oblasti. V USA funguje National Suicide Prevention Hotline na čísle: 1-800-273-8255.

Tipy

  • Pokud máte pocit, že je vaše pasivně agresivní chování zakořeněno tak hluboce, že ho nezvládnete změnit sami, vyhledejte pomoc psychologa a začněte chodit na terapii.
  • Většinou jsou na vině další problémy, například touha po dokonalosti, strach z neúspěchu, z úspěchu, nebo z odmítnutí. Je nutné tyto problémy řešit jako součást řešení pasivní agrese.

Reference

  1. Hopwood, C.J., & Wright, A.G.C. (2012). A comparison of passive-aggressive and negativistic personality disorders. Journal of Personality Assessment, 94(3), pp. 296-303.
  2. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  3. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  4. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  5. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  6. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  7. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27
  8. Whitson, S. (2013). The passive aggressive conflict cycle. Reclaiming Children & Youth, 22(93), pp. 24-27.
  9. Whitson, S. (June 2010). Checking passive aggression. HR Magazine

Ukázat více... (15)

Informace o článku

Spoluautorem tohoto článku je Trudi Griffin, LPC, MS. Trudi Griffin je licencovaný profesionální poradce ve Wisconsinu. V roce 2011 získala titul MS v Klinickém poradenství pro duševní zdraví na Marquette University.

Kategorie: Duševní zdraví a psychická rovnováha

V jiných jazycích:

English: Stop Being Passive Aggressive, Español: dejar de ser pasivo‐agresivo, Italiano: Smettere di Essere Passivo Aggressivo, Português: Parar de Ser Passivo Agressivo, Русский: перестать быть пассивно–агрессивным, Deutsch: Nicht mehr passiv aggressiv sein, Français: arrêter d'être passif agressif, Nederlands: Stoppen met passief agressief gedrag, Bahasa Indonesia: Menghentikan Perilaku Pasif‐Agresif, العربية: التوقف عن السلوك العدواني السلبي, Tiếng Việt: Từ bỏ Hành vi Xung hấn Thụ động, 中文: 改善被动攻击倾向

Stránka byla zobrazena 5 638 krát.
Byl tento článek přesný?