Jak přestat se sebepoškozováním

Spoluautor Trudi Griffin, LPC

V tomto článku:Překonejte nutkavou potřebuOvládněte strategie pro zvládnutí krizových situacíTrénujte pozitivní sebemluvuPrevence dalších incidentůVyhledejte profesionální pomoc

Sebepoškozování je situace, při které si daná osoba vědomě ubližuje a snaží se tak řešit své osobní problémy, nezvladatelné situace nebo prožité těžkosti. Jednou z nejběžnějších forem sebepoškozování je řezání. Pořezání sebe sama může přinést na krátkou chvíli úlevu a pocit, že máte vše pod kontrolou, ovšem z dlouhodobého hlediska může velmi snadno váš stav ještě zhoršit a navíc se tím vystavujete značnému nebezpečí. Žádné zázračné řešení pro zabránění sebepoškozování neexistuje, ale základem je být hodný sám k sobě a netrestat se pořád za něco. Pokud upřímně toužíte započít proces léčby, existují určité postupy, kterými můžete vlastnímu sebepoškozování zabránit.


Jestliže vy nebo někdo z vašich blízkých uvažuje o sebepoškozování, přejděte k sekci Další zdroje na konci článku a vyhledejte pomoc některé z uvedených služeb.

1
Překonejte nutkavou potřebu

  1. 1
    Běžte někam, kde si nemůžete ublížit. Pokud cítíte potřebu pořezat se, jděte na nějaké místo, kde k tomu nejsou vhodné podmínky. To může být například nějaký veřejný prostor, jako například kavárna nebo obývák, ve kterém sedí vaše rodina nebo spolubydlící.[1] Ve společnosti dalších lidí pro vás bude obtížnější vytáhnout žiletku a začít se řezat. Také se možná budete cítit lépe už jen proto, že jste obklopeni lidmi, které máte rádi a kteří mají rádi vás.
  2. 2
    Zavolejte někomu. Pokud jste doma sami nebo nemůžete odejít, zavolejte někomu, kdo vás uklidní v případě nutkavé potřeby sebepoškozování. Může se jednat o nějakého člena rodiny, důvěryhodného kamaráda nebo třeba linku důvěry. Předem byste si měli připravit seznam osob, které můžete kontaktovat v případě dalšího náporu potřeby pořezat se. Čísla na tyto osoby si můžete v telefonu uložit pro rychlé vytáčení.
    • Existuje několik odborných služeb, které můžete v případě nutnosti kontaktovat telefonicky na krizové lince. Jednou z nich je Linka bezpečí, která se zaměřuje na děti a mládež. Kontaktovat ji můžete na čísle 116 111, a to 24 hodin denně. Volat můžete také na Linku důvěry CKI Bohnice pro dospělé, která je dostupná na telefonním čísle 284 016 666. Linka funguje nonstop. Další možností je například Linka důvěry Dětského krizového centra, kterou můžete kontaktovat na čísle 241 484 149.
    • Pokud jste se poranili a chcete přivolat lékaře, volejte na tísňovou linku integrovaného záchranného systému 112 nebo na zdravotnickou záchrannou službu 155. Pracovníci linky vám poskytnou potřebné informace a pošlou pomoc.
    • Jednou z možností je také kontaktovat Linku psychopomoci ČAPZ na čísle 224 214 214 nebo 777 783 146. Jedná se o krizovou telefonní službu, určenou lidem s duševními problémy, jejim blízkým i pracovníkům v sociálních službách, kterým pomáhá zorientovat se v psychických krizích. Služba je nízkoprahová, určená lidem, kteří by se jen stěží odhodlali navštívit odborníka osobně.[2]
  3. 3
    Rozptylte svou mysl. Jednou ze skvělých metod, jak se vyhnout sebepoškozování, je rozptýlit své myšlenky. Ne každá technika rozptýlení ale funguje na všechny lidi, takže jich budete muset nejprve několik vyzkoušet a zjistit, která funguje právě na vás. Spouštěčem nutkavé potřeby sebepoškozování mohou být různé impulzy, v závislosti na vašich pocitech a aktuální situaci, což znamená, že rozdílné budou i vaše reakce na prevenci nebo zabraňování sebepoškozování.[3]
    • Vyzkoušejte metodu motýla. Jakmile vás přepadne potřeba ublížit si, vezměte místo žiletky fixu a nakreslete na dané místo motýla. Toho potom pojmenujte po někom, koho máte velice rádi nebo po někom, kdo chce, abyste se uzdravili. Pokud se říznete, motýl zemře a vy ho musíte smýt. Pokud postupně vybledne sám a vy se ani jednou nepořežete, pak svobodně odletěl do volné přírody.
    • Další možností je popadnout pero a začít psát. Na všechna místa, na kterých se obvykle řežete, nakreslete červeným perem různé linie, vlnovky, symboly míru a jakékoli další věci. Po dokončení spočítejte jednotlivé čáry. Přesně tolik jizev nebudete mít.
    • V případě, že na vás tyto metody nezabírají, zkuste si třeba nabarvit vlasy, udělejte si šálek čaje, napočítejte do 500 nebo 1000, skládejte si puzzle, zkuste vyřešit nějaký rébus, vydejte se pozorovat lidi v okolí, hrajte na hudební nástroj, sledujte televizi nebo si pusťte nějaký film, nalakujte si nehty, přerovnejte své knížky v knihovně, složte nějaké origami a zaměstnejte tím ruce, buďte aktivní, sportujte, vyražte na procházku, sestavte nějakou taneční choreografii, začněte pracovat na nějakém uměleckém díle nebo namalujte obraz. Možností je skutečně nespočet. Důležité je dělat něco, čím adekvátně zaměstnáte mysl a rozptýlíte myšlenky na sebepoškozování.[4]
  4. 4
    Své plány pro sebepoškozování odložte. Kdykoli se objeví nutkavá potřeba ublížit si, odložte ji. Začněte s krátkým časovým úsekem, řekněme o 10 minut a s každým dalším případem odklad navyšujte.
    • Během čekání přemýšlejte o jizvách, které by vám po pořezání zůstaly a říkejte si, že si ve skutečnosti nechcete ublížit, i když na to myslíte a možná to vlastně i chcete. Opakujte si pozitivní afirmace, jako například “Nezasloužím si být zraněný,” a to i tehdy, když tomu zpočátku nevěříte.[5]
    • Pamatujte, že máte vždy možnost k sebepoškozování nepřistoupit. Rozhodnutí je jen a pouze ve vaší režii.

2
Ovládněte strategie pro zvládnutí krizových situací

  1. 1
    Vyzkoušejte techniku pěti smyslů. Dovednosti pro překonávání krizových stavů jsou zcela nezbytné. Dokážou přesně zasáhnout nutkavou potřebu a často pomůžou uvolnit stejné hormony štěstí, tzv. endorfiny, které se uvolňují i v době, kdy si ubližujete.[6] Jedna z metod, kterou můžete použít k vlastnímu zklidnění, se nazývá technika pěti smyslů a účinkuje tak, že navozuje takový stav mysli, který zasáhne přímo bolestivé pocity, které u vás vedou k sebepoškozování.
    • Začněte v nějaké pohodlné pozici, například v sedě na zemi s překříženýma nohama (turecký sed) nebo na židli s chodidly položenými celou plochou na zemi. Potom se začněte soustředit na dýchání. Dalším krokem je zaměřování vlastní pozornosti na každý z pěti smyslů. U každého smyslu zůstaňte asi jednu minutu a pokaždé se soustřeďte pouze na něj.
    • Sluch: Zaměřte se na vnější zvuky. Je kolem vás hustý provoz? Povídají si někde blízko lidé? Potom se zaměřte na vnitřní zvuky. Slyšíte své dýchání nebo zažívání? Zaznamenali jste něco, čeho jste si předtím nevšimli?
    • Čich: Co cítíte? Není někde ve vaší blízkosti jídlo? Možná květiny v zahradě? Třeba ucítíte vůně, které jste předtím vůbec nevnímali. Zkuste zostřit své ostatní smysly tím, že zavřete oči.
    • Zrak: Co vidíte? Máte výhled z okna? Všímejte si detailů, jako jsou barvy, vzory, tvary a textura okolního prostředí.
    • Chuť: Co cítíte? Zkuste rozpoznat všechny chutě, které cítíte v ústech. Možná zaznamenáte ranní kávu nebo oběd. Pohybujte v ústech jazykem, zapojte do rozpoznávání chuťové pohárky a třeba si všimnete nějaké nové chuti.
    • Hmat: Soustřeďte se na pocit, který ve vás vyvolávají věci, dotýkající se vašeho těla. Může se jednat o koberec, na kterém máte položená chodidla nebo nohy, oblečení na vaší kůži nebo vánek, který vám pofukuje kolem obličeje. Soustřeďte se také na židli, na které sedíte.[7]
  2. 2
    Modlete se nebo meditujte. Meditace a modlitby se mohou zdát někomu hloupé, ovšem vědecké studie prokázaly, že meditace posiluje pozitivní emoce, pocity zadostiučinění, zdraví a štěstí. Zároveň pomáhají redukovat úzkost, stres a deprese.[8] Meditací existuje celá řada, ale bez ohledu na to, kterou použijete, důležité je hlavně to, aby jste jejím prostřednictvím uklidnili mysl.
    • Začněte v sedě, v nějaké pohodlné poloze. Zaměřte se na jeden bod. Může se jednat o vizuální pevný bod v místnosti, sluchový vjem, jako například opakování určitého slova nebo mantry, případně fyzický vjem, jako je třeba odpočítávání korálků růžence (modlitba růžence). Během soustředění na opakující se úkon nebo pevný bod se vaše mysl může zatoulat. Jakmile si všimnete, že jste nechali své myšlenky zatoulat, nechte je odplout a vraťte se k původní koncentraci na jeden pevný bod (resp. přeříkávání modlitby, odpočítávání korálků apod.).
    • Takhle se vám to může zdát jednoduché, ale plná soustředěnost vyžaduje značné úsilí. Pokud se zpočátku nedokážete soustředit déle než několik minut, nenechte se tím odradit. Pokračujte v meditaci, dokud nebudete schopní zcela vyčistit svou mysl na několik hodin.[9]
  3. 3
    Začněte s dechovým cvičením. Dýchání je přirozený proces, který dokážeme kontrolovat. Průzkumy ukázaly, že dechová cvičení mají pozitivní dopad na odezvu našeho stresu.[10] Stejná stresová odezva přitom může být spuštěna i při sebepoškozování. Tyto spouštěče se můžete naučit regulovat, osvojíte-li si potřebné dovednosti.[11]
    • Zkuste rovnoměrné dýchání. Tato jednoduchá tehnika zahrnuje nádech, během kterého napočítáte do pěti, následovaný stejně dlouhým výdechem. Na obě části dýchání se soustřeďte zvlášť.
  4. 4
    Používejte relaxační techniky. Relaxačních technik existuje celá řada. Zkusit můžete například cvičení obraznosti, při kterém vytváříte imaginární bezpečná místa, na kterých netoužíte po sebepoškozování. Vytvořte si v hlavě obraz. Tento obraz by měl být mírumilovný a může vám například připomínat nějakou šťastnou vzpomínku. Pro někoho může být snadnější, když si obrázek takového místa vytiskne a soustředí se na něj, namísto aby si ho snažil vybavit v paměti.[12]
  5. 5
    Zkuste progresivní svalovou relaxaci. Progresivní svalová relaxace je speciální technikou, která se zaměřuje na zatínání a uvolňování různých svalových skupin. Jedním z benefitů této techniky je uvědomění si fyzických projevů vlastního těla.[13]
    • Začněte v pohodlné pozici, která vám umožní plné soustředění na různé svalové skupiny. Většina lidí považuje do začátku za nejvhodnější sedět nebo ležet. Potom se zaměřte na jednu svalovou skupinu, kterou můžete zatnout a následně uvolnit.
    • Svaly zatněte na pět sekund a pokaždé pracujte v jednu chvíli skutečně jen na jedné svalové skupině. Po pěti sekundách uvolněte všechny zatnuté svaly a 15 sekund relaxujte. Potom se přesuňte k další svalové skupině.
    • V případě potřeby opakujte několikrát denně.
    • Izolovat jednotlivé svalové skupiny může být zpočátku poměrně náročné, ale s trochou praxe se to rychle naučíte.
    • Mezi běžně procvičované svalové skupiny patří obličej, ruce a paže, břicho a střed těla, nohy a chodidla. Oblečte si volnější oblečení a udělejte si pohodlí.[14]
  6. 6
    Vyražte na "bdělou procházku". Chůze je vynikající relaxační cvičení, kterým rozptýlíte svou mysl. Bdělá chůze je ještě lepší a myslíme tím takovou chůzi, při které si uvědomujete svůj pohyb. V průběhu chůze si všímejte každého jednotlivého kroku. Co cítíte při dotyku chodidel se zemí? Jak se vám jde v botách? Zaměřte se také na své dýchání a všímejte si okolního prostředí. Dejte si na čas a užijte si přírodu kolem sebe.[15]
    • Mezi hlavní přínos bdělé chůze patří zbystření mysli v každodenním životě a osvojení si umění zaměřit se na vlastní vědomí. Jedná se vlastně o aktivní formu meditace pro ty z vás, kterým tradiční, stacionární meditace dělá potíže. Chůze má navíc spoustu dalších zdravotních benefitů.[16]
  7. 7
    Zaznamenejte průběh situace, ve které si chcete ublížit. Začněte si vést deník a popisujte v něm veškeré případy, kdy pocítíte nutkání ublížit si. Zapište si, v jaký čas toto nutkání začalo a co mu přecházelo. Sepsání těchto informací vám pomůže identifikovat jisté opakující se vzorce nebo pocity, které vedou k vašemu sebepoškozování. Deník vám také poskytne možnost ventilovat a sdílet své pocity a zpracovávat myšlenky.[17]
  8. 8
    Vytvořte si "krabici dovedností" pro překonávání krizových situací. Krabice nebo také sada dovedností pro překonávání či zvládání krizových situací je nádoba, naplněná potřebami, které vám pomohou zastavit nutkání ublížit si. Připravte si krabici od bot nebo jinou menší kartonovou krabici a naplňte ji čímkoli, o čem si myslíte, že by vám to mohlo pomoct zvrátit nutkavou potřebu pořezat se. Můžou to být například různé obrázky přátel, rodiny, domácích mazlíčků, deník, umělecké potřeby, abyste se mohli případně věnovat nějakému uměleckému projektu, inspirativní citáty nebo texty, které vás vždy potěší, oblíbená cédéčka nebo jakýkoli další předmět, který vás rozveselí a zvrátí vaše snahy o sebepoškozování.[18]
  9. 9
    Najděte pro své pocity jiný způsob ventilace. Někteří lidé se řežou kvůli přemíře vzteku, nenávisti, frustrace nebo bolesti. Pokud je toto i váš případ, zkuste své emoce ventilovat jiným způsobem.
    • Pokud jste naštvaní nebo frustrovaní, popadněte polštář a vybijte se do něj, vyražte někam do lesa a vykřičte to ze sebe, roztrhejte nějaké papíry nebo si pořiďte antistresový míček a v podobných chvílích ho mačkejte. Také se můžete přihlásit na tréninky kickboxu nebo do kurzu sebeobrany. Budoucímu sebepoškozování zabráníte jakoukoli aktivitou, při které ze sebe dostanete všechny negativní emoce, které jste dosud ventilovali tím, že jste se pořezali.
    • Hledání vhodného způsobu ventilace může být běh na dlouhou trať. Zkuste jich proto několik a zhodnoťte, který sedí vašim emocím. Nezapomeňte ale, že se to může situaci od situace měnit.[19]

3
Trénujte pozitivní sebemluvu

  1. 1
    Zapojte pozitivní sebemluvu. Pozitivní sebemluvou myslíme pozitivní způsob promlouvání vašeho vnitřního hlasu o tom, jací jste. Tento vnitřní hlas má dopad na vaši motivaci, názory, sebevědomí a celkový prospěch. Pozitivní sebemluva je způsob, kterým můžete mluvit sami k sobě tak, abyste nabyli sebevědomí, nastartovali zdravější životní styl a zredukovali negativní myšlenky.[20]
    • Poztivní vnitřní hlas vám navíc může ukázat vaše emoce ve zcela nové, zdravé perspektivě. Neustále si připomínejte, že emoce, které vás nutí k sebepoškozování, jsou skutečně jen pouhými emocemi, ne skutečným faktem. Emoce časem zmizí samy nebo jim v tom pomůžete. Tyto negativní pocity a myšlenky, nutící váš k sebepoškozování nebudete mít napořád.[21]
  2. 2
    Nechávejte si kolem sebe upomínky. Jedním ze způsobů, jak plynule zařadit pozitivní sebemluvu do každodenní rutiny, je zanechávat kolem sebe různé vizuální připomínky. Použijte k tomu poznámkové štítky nebo kousky papíru s lepicí páskou, napište na ně nějaké pozitivní fráze a rozmístěte je po domě. Také si můžete psát vzkazy na zrcadlo, na okno nebo na nějakou tabuli. Potom kolem sebe uvidíte neustále upomínky, které vám pomohou zlepšit náladu. Neustále narážet na štítky s pozitivními hesly je velmi přínosné také přímo ve chvíli, kdy na vás přijde nutkání ublížit si. Mezi příklady vhodných frází patří:
    • Jsem hodný/á a milý/á.
    • Jsem výjimečný/á.
    • Jsem sebevědomý/á.
    • Dosáhnu svých cílů.
    • Jsem krásný/á (hezký/á).
    • Mé pocity jsou jen a pouze pocity.
    • Negativní emoce nebudu mít napořád.
    • Emoce nejsou skutečné.
    • Tím, že si ublížím, mé problémy nezmizí.
    • Sebepoškozování může přinést rychlou úlevu, ale z dlouhodobého hlediska je k ničemu.
    • Svůj strach/smutek/úzkost dokážu překonat i bez toho, abych si ublížil/a.
    • Právě teď se můžu někomu svěřit se svými pocity.
    • Můžu vyhledat podporu někoho blízkého.
    • Dokážu to.[22]
  3. 3
    Začněte si psát deník myšlenek. Pozitivní sebemluva vám pomůže uvědomit si a pochopit vzorce myšlení, které způsobují vaši potřebu ubližovat si. Prvním krokem musí být to, že poznáte své myšlenky, které se do jisté míry často stávají rutinou. Některým lidem pomáhá vést si deník, do kterého každý den zapisují své myšlenkové pochody. Při sepsání myšlenek a pocitů nad nimi dokážete kriticky přemýšlet a také přijít na to, jak se začít chovat jiným způsobem.
    • Cílem není změnit vaše myšlení, ale začít ho vnímat s větší opatrností. Tím ho dokážete pojmenovat, což vám umožní nechovat se pasivně v případě nástupu těchto negativních myšlenek, vedoucích k sebedestruktivnímu jednání.[23]
    • Zkuste vypsat všechny situace, myšlenky, pocity, emoce, ale i jakékoli fyzické aspekty, jako je například energie, ztuhlost žaludku a jakékoli další prožitky.
  4. 4
    Zhodnoťte své myšlenky. Zhodnocení myšlenek a myšlenkových pochodů vede k většímu zapojení pozitivní sebemluvy a méně škodlivým myšlenkám, které vás nutí ubližovat si. Jsou vaše myšlenky pravdivé? Pročtěte si své záznamy a posuďte všechny podobné situace, ve kterých jste již v minulosti byli. Poučili jste se z nich? Následovaly po nich nějaké dlouhodobé konsekvence? Řešili jste podobnou situaci někdy jinak než v ostatních případech? Jednali jste pod vlivem negativních myšlenek?
    • Dobrým způsobem pro zhodnocení negativních myšlenek je zaměřit se na věty, které začínají slovy měl, musím, měl bych apod. Tento typ vět totiž vede ke sdělením ve smyslu všechno nebo nic. Takový negativní a často velmi hrubý způsob vyjadřování o sobě samém způsobuje potřebu sebepoškozování.
    • Projděte si svůj deník myšlenek. Jaké alternativy k negativnímu myšlení můžete zvolit? Vypište si alternativy a pozitivní fráze, které pomůžou zahnat negativní myšlenky, které jste již v minulosti měli.[24]
    • Pokud si nejste jisti pravdivostí svých myšlenek a domněnek, zeptejte se na to svého dobrého kamaráda nebo člena rodiny.

4
Prevence dalších incidentů

  1. 1
    Odstraňte předměty, fungující jako spouštěč i prostředek pro sebepoškozování. V rámci prevence dalšího potencionálního pořezání musíte ze svého okolí odstranit veškeré předměty, které byste k němu mohli použít. Vyhoďte všechny předměty, které jste k vlastnímu pořezání použili už někdy v minulosti. Pokud budete mít po delší dobu potíže najít nějaký předmět, kterým byste si mohli ublížit, pak toto nutkání možná překonáte. Čas k přemýšlení o zamýšleném činu a úsilí při hledání vhodného předmětu mohou působit odstrašujícím dojmem.
    • Nenechávejte na stole žádné ostré předměty a ze zásuvek a dalších snadno dostupných míst odstraňte žiletky.[25]
    • Pokud se ještě necítíte na to, vyhodit všechny podobné věci, snažte se jejich použití co nejvíc oddálit tím, že je pevně zabalíte a umístíte někam z dohledu, do vyšších polic.
    • Je-li to možné, někomu je darujte. Tím zajistíte, že na ně doma nenarazíte. Zpočátku budete pravděpodobně naštvaní, ale po nějaké době budete vděční za to, že jste zabránili vlastnímu zranění.
  2. 2
    Identifikujte spouštěče a vyhněte se jim. V momentě, kdy začnete pociťovat potřebu sebepoškozování, zastavte a zamyslete se nad tím, co se právě stalo. Tyto situace jsou takzvanými spouštěči. Zapamatujte si je a příště se jim snažte obloukem vyhnout. Někdy se totiž dají předvídat a tím pádem také obejít.
    • Mezi běžné spouštěče spadají také problémy s vrstevníky, jako je šikana a kyberšikana, tlak ze školy, pocit společenské izolace, zneužívání, nejistota ohledně vlastní sexuality, problémy v rodině a další.[26]
    • Někteří lidé mají potřebu sebepoškozování v určitou denní dobu. Pokud víte, že jste k takovému jednání náchylnější ráno, dávejte si obzvláštní pozor hned potom, co vstanete z postele. Poznejte sami sebe a naučte se krizové situace překonávat.
    • Pokud jste se například pohádali s někým blízkým a nyní si chcete ublížit, zastavte a zeptejte se sami sebe, co u vás tyto pocity vyvolalo: "Chci se pořezat, protože jsem se pohádal člověkem, kterého mám velmi rád a teď jsem z toho nešťastný?" Určete, co konkrétně tento stav negativních emocí vyvolalo - jednalo se o určitý pocit nebo třeba chování? Pracujte na omezení těchto problémů, dokud je nedostanete plně pod kontrolu nebo dokud nevymizí.[27]
  3. 3
    Přiznejte si svůj úspěch. Jakýkoli pokrok je velmi důležité oslavit. Pokuste se vytvořit kalendář, ve kterém nějakou oblíbenou barvou označíte dny, po které jste si nijak úmyslně neublížili. Na konci každého měsíce spočtěte všechny vybarvené dny a výsledek zapište dolů na stránku. Další měsíc se počet dní bez újmy snažte co nejvíce navýšit.

5
Vyhledejte profesionální pomoc

  1. 1
    Hledejte skrytou příčinu. v některých případech může být sebepoškozování příznakem nějakého zdravotního problému, jako je například deprese, úzkost nebo jiná psychologická porucha.[28] Pořezání sebe sama často lidem přináší úlevu od silného vzteku, pocitů viny, úzkosti, izolace, zármutku nebo beznaděje. Často se na něj dá pohlížet jako na samotné vyjádření těchto pocitů.
    • Mezi další důvody pro sebepoškozování můžeme zařadit například potřebu kontroly nad vlastním tělem, obzvláště pokud máte pocit, že se pod kontrolou nemáte. Někteří lidé si ubližují proto, že potřebují ve chvílích apatie něco cítit. Jiní to dělají v reakci na nějaké trauma nebo jiný problém, jako je deprese nebo úzkost.[29]
  2. 2
    Promluvte si s odborníkem. Jestliže se vám z tohoto začarovaného kruhu nedaří vystoupit pomocí různých technik nebo metod, pak budete pravděpodobně potřebovat profesionální pomoc. Poradce, klinický psycholog nebo psychiatr si s vámi promluví o způsobu, kterým si ubližujete, o tom, jak se cítíte a o tom, jak změnit vaše chování v závislosti ve vztahu k těmto informacím.
    • Zvažte účast na skupinové terapii, které by vám ukázaly, že nejste jediní, kdo se potýká s podobnými problémy.
    • Pokud ještě nejste plnoletí, řekněte svým rodičům nebo poručníkovi, že potřebujete co nejdříve navštívit odborníka. Zdůrazněte, že je to velmi naléhavé.
    • Jste-li dospělí a máte zdravotní pojištění, zavolejte co nejdříve svému praktickému lékaři a nechte si od něj doporučit nějakého dobrého terapeuta nebo psychologa, specializujícího se na sebepoškozování. Pokud nejste pro tyto případy pojištění, vyhledejte ve svém regionu nějaké kliniky, které nabízejí podobné služby levně nebo zdarma, případně o pomoc požádejte člena kléra vaší církve, pokud jste věřící.[30]
  3. 3
    Okamžitě vyhledejte pomoc. Jestliže si pořezáním způsobíte vážné zranění, musíte okamžitě navšívit lékaře. Vážným zraněním myslíme jakoukoli ránu, která krvácí déle než 10 minut, která nepřestává krvácet nebo tu, při které jste nechtěně nebo úmyslně přeřízli důležitou žílu nebo tepnu.
    • Pomoc byste měli okamžitě vyhledat také v případě, že pomýšlíte na sebevraždu.
  4. 4
    Naučte se rozlišovat. Sebepoškozování není to samé jako sebevražda, i přesto, že se oba pojmy často zaměňují. Hlavním rozdílem je úmysl ukončit život. Člověk, který chce spáchat sebevraždu, nevidí jiné východisko a rozhodne se svůj život ukončit. Naproti tomu lidé, kteří si ubližují, mají často pro své jednání přesně opačný důvod-potřebují se cítit víc naživu, případně bojovat se životem. [31]
    • Výzkumy prokázaly, že lidé, kteří si ubližují, jsou v budoucnu více náchylní k sebevraždám. Tento stav často koreluje s dalšími faktory, jako jsou například deprese, pocity zbytečnosti života nebo pocity beznaděje.[32] Veškeré myšlenky na sebevraždu berte vážně a vyhledejte odbornou pomoc.
    • Všímejte si u sebe dalších projevů, vedoucích k sebevraždě, jako jsou například různé řeči o tom, že chcete zemřít, případně že se chcete zabít, že nemáte proč žít nebo že jste zcela bezmocní. [33]
    • Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí pomýšlí na sebevraždu, vyhledejte pomoc. Zavolejte například na Linku bezpečí 116 111 a promluvte si s pověřeným pracovníkem o tom, jak dané osobě pomoct. Pokud jste se vy nebo někdo další o sebevraždu již pokusili, okamžitě volejte linku integrovaného záchranného systému, tedy 112 .

Další zdroje

Organizace  Telefonní číslo  
Linka bezpečí  116 111 
 Linka důvěry CKI Bohnice  284 016 666
Linka psychopomoci 224 214 214
Linka důvěry Dětského krizového centra 241 484 149

Tipy

  • Pokud je to možné, je vhodné vyhýbat se věcem, osobám i situacím, které ve vás vyvolávají potřebu poranit se. To může být často velmi obtížné, ovšem tyto krátkodobé změny vás mohou přenést přes nepříjemné období zotavování nebo se dokonce stát jeho významnou součástí.
  • Vyhoďte všechny žiletky.
  • Zaúkolujte nějakou blízkou osobu, kterou máte rádi, jako je například dědeček nebo babička, teta, matka nebo kamarád a nechte jí na sebe dohlížet. Mohou vás sem tam zkontrolovat a ujistit se, že se nesnažíte pořezat.


Reference

  1. https://www.psychologytoday.com/blog/hide-and-seek/201301/coping-self-harm
  2. http://www.sebevrazdy.com/clanky/linky-pomoci.html
  3. https://www.rcpsych.ac.uk/PDF/Self-Harm%20Distractions%20and%20Alternatives%20FINAL.pdf
  4. https://www.rcpsych.ac.uk/PDF/Self-Harm%20Distractions%20and%20Alternatives%20FINAL.pdf
  5. https://www.rcpsych.ac.uk/PDF/Self-Harm%20Distractions%20and%20Alternatives%20FINAL.pdf
  6. https://www.psychologytoday.com/blog/hide-and-seek/201301/coping-self-harm
  7. https://www.psychologytoday.com/blog/design-your-path/201106/work-day-stress-relief-5-senses-in-5-mindful-minutes
  8. http://www.emmaseppala.com/10-science-based-reasons-start-meditating-today-infographic/# .VTMnNEfF8-0
  9. http://life.gaiam.com/article/meditation-101-techniques-benefits-beginner-s-how
Ukázat více... (24)

Informace o článku

Kategorie: Sebepoškozování

V jiných jazycích:

English: Stop Cutting Yourself, Italiano: Smettere di Procurarsi dei Tagli sul Proprio Corpo, Español: dejar de cortarse, Português: Parar de Se Cortar, Deutsch: Mit dem Ritzen aufhören, 中文: 防止伤害自己, Русский: перестать резать себя, Français: arrêter l'automutilation, Bahasa Indonesia: Berhenti Menyayat Diri Sendiri, Nederlands: Stoppen jezelf te snijden, العربية: التوقف عن إيذاء نفسك, ไทย: เลิกกรีดข้อมือตัวเอง, Tiếng Việt: Ngừng Tự cắt Bản thân

Stránka byla zobrazena 5 884 krát.
Byl tento článek přesný?