Jak převzít kontrolu nad svými emocemi

V tomto článku:Jak ovládat emoce v danou chvíliJak poznat a změnit neproduktivní způsoby řešení emocíJak reagovat na nepříjemné emoceZamyslete se nad svými pocityNaučte se metody regulace emocí

Emoce mohou být nepříjemné a někdy dokonce i děsivé. Musíte si ale uvědomit, že žádné emoce nejsou z podstaty „špatné.“ [1] Ovládat své emoce neznamená ignorovat je, nebo je potlačovat. Ovládat své emoce znamená naučit se je zpracovávat a reagovat na ně zdravými a užitečnými způsoby. Berte tento proces jako „regulaci“ emocí, stejně jako například v případě regulace teploty na termostatu. [2][3] Když převezmete kontrolu nad svými pocity, nejen že se budete cítit stabilněji, ale může se vám zlepšit i vaše fyzické zdraví![4]

1
Jak ovládat emoce v danou chvíli

  1. 1
    Zastavte se a zkuste se znovu soustředit. Je snadné nechat se strhnout emocemi a reagovat kvůli tomu nepřiměřeně. Když budete mít pocit, že zapadáte do spirály nekontrolovatelných emocionálních reakcí, udělejte vědomě krok zpět a začněte se soustředit na své tělesné smysly. Pomůže vám to „odvést pozornost“ mysli od emocí, které vám brání vnímat přítomný okamžik. [5][6]
    • Když budete prožívat silné emoce, pravděpodobně budete mít i různé tělesné příznaky, například zrychlený tep, ztuhlé svaly a zrychlený mělký dech. [7]
    • Vědomě sledujte své tělesné reakce. Představujte si, že jste lékař, který prohlíží pacienta. Pokud například najednou pocítíte silnou úzkost, všímejte si, jaké to je: „Srdce mi buší velmi silně a potí se mi dlaně. Také je mi špatně od žaludku“ Uvědomujte si tyto pocity a akceptujte je takové, jaké jsou. Nesnažte se je odsuzovat jako „špatné“ a nesnažte se jich zbavit. [8]
    • Vědomí sestává z mnoha informačních cest, které nám dohromady něco sdělují. Pocit zahlcení emocemi může být způsoben našimi emocionálními reakcemi a prožitky, které na vás působí zmateně. Zpomalte a zaměřte se vždy jen na jednu věc, například na čich, na dotek, nebo na zrak. Pomůže to vašemu mozku zpracovávat tyto informační cesty mnohem efektivněji, díky čemuž se vyhnete emocionálními přehlcení. [9]
  2. 2
    Zaměřte se na svůj dech. Když vaše tělo prožívá intenzivní emoce, může se stát, že přepne do módu „útok, nebo útěk.“ Tato reakce aktivuje sympatetický nervový systém tím, že do těla vyšle adrenalin a další chemikálie, zrychlí vám tep a dech a způsobí ztuhnutí a napětí svalů. [10] Když budete dýchat zhluboka a stále stejně, budete se cítit klidněji a dodáte tělu kyslík, který nezbytně potřebuje k tomu, aby se uvolnilo. [11][12]
    • Položte si jednu ruku na hrudník a druhou ruku na břicho pod hrudní kos. Pomalu se zhluboka nadechněte nosem a počítejte do čtyř. Vnímejte, jak se vám plíce a břicho roztahují.
    • Zadržte dech na 1-2 vteřiny a potom pomalu vydechněte ústy. Snažte se nadechnout se asi 6-10 krát za minutu. [13]
    • Pokud je pro vás složité počítat do čtyř, můžete začít u dvou a postupně na sobě pracovat. Důležité je dýchat co nejvíce zhluboka.
  3. 3
    Zkuste progresivní svalovou relaxaci. Progresivní svalová relaxace vám může pomoci zklidnit se. Musíte systematicky zatínat a uvolňovat svaly po skupinách. Tímto způsobem se snadno zbavíte stresu a napětí a kromě toho vám progresivní svalová relaxace umožní rozpoznat příznaky fyzického napětí. [14][15]
    • Pokud máte dost času, udělejte si 15 minut a najděte si nějaké klidné prostředí. Pokud ovšem nemáte čas nebo klidné místo, můžete svalovou relaxaci zkusit i vsedě za stolem.
    • Pohodlně si sedněte, uvolněte si těsné oblečení a několikrát se zhluboka očistně nadechněte.
    • Můžete začít u čela a postupovat směrem dolů, nebo můžete začít u špiček prstů na nohou a postupovat směrem nahoru. U tohoto příkladu budeme začínat u prstů na nohou.
    • Začněte tím, že co nejsilněji zatnete prsty u nohou. Vydržte takto pět vteřin a potom prsty uvolněte. Užívejte si skvělý pocit z uvolněných svalů asi patnáct vteřin a potom přejděte k další skupině svalů.
    • Zatněte svaly na lýtkách tak, že si přitáhnete prsty u nohou co nejsilněji směrem nahoru. Vydržte takto pět vteřin a potom se uvolněte. Opět si užívejte alespoň patnáct vteřin a potom se přesuňte k další skupině svalů.
    • Pokračujte tímto způsobem a vždy na pět vteřin zatněte svaly a potom je uvolněte. Dávejte si mezi jednotlivými svalovými skupinami patnáct minut pauzu a uvědomujte si uvolnění svalů.
    • Postupujte následovně: prsty u nohou, chodidla, lýtka, stehna, boky a hýždě, břicho, záda, ramena, horní část paží, předloktí, dlaně, rty, oči, čelo.
    • Pokud nemáte čas na postupné uvolnění všech skupin svalů, zaměřte se na svaly v obličeji. Když uvolníte obličej, zbavíte se stresu. Studie dokonce prokázaly, že když uvolníte obličej a budete se usmívat, budete se cítit šťastněji a klidněji. [16]
  4. 4
    Využijte vizualizační metody. Některým lidem pomáhá, když i v emocionálních situacích představují něco uvolňujícího. [17] Pravděpodobně bude nějakou dobu trvat, než se to naučíte, ale jakmile si najdete vizualizaci, která vám bude vyhovovat, může vám velmi pomoci lépe zvládat stresující situace a řešit je sebejistěji. [18]
    • Najděte si „bezpečné místo.“ Může jít o jakékoli klidné a uvolňující místo, například pláž, lázně, chrám, nebo třeba vaše ložnice. Musí jít o místo, na kterém se cítíte dobře a uvolněně.
    • Zavřete oči a představujte si toto místo. Zaměřte se na detaily a snažte se vybavit si jich co nejvíce. Jaké zvuky slyšíte? Co vidíte? Co cítíte? Čeho se dotýkáte?
    • Dýchejte pomalu a stále stejně. Pokud ucítíte v těle nějaké napětí, zbavte se ho pomocí progresivní svalové relaxace.
    • Představovat si takové místo pro vás ze začátku možná bude zvláštní, ale to je naprosto v pořádku. Důvěřujte tomu, že vám toto cvičení pomůže.
    • Pokud pociťujete během vizualizace nějaké negativní emoce, můžete si je představit jako fyzické předměty, kterých se ze svého bezpečného místa můžete zbavit. Svůj stres si například můžete představit jako kamínek, který můžete odhodit ze své pláže daleko do moře. Představujte si, že jakmile kamínek zahodíte, stres vaše tělo opustí.

2
Jak poznat a změnit neproduktivní způsoby řešení emocí

  1. 1
    Zamyslete se nad tím, jak vaše rodina řeší emoce. Psychologové tvrdí, že děti se emocionální regulaci, neboli schopnost ovládat a regulovat své emoce, učí pomocí pozorování a napodobování chování rodičů a ostatních členů rodiny. [19] To, jak se naučíte sbližovat se v dětství s rodiči může ovlivnit také to, jak v budoucnosti budete komunikovat s ostatními lidmi, neboli to, jaký „styl sbližování“ budete mít.[20] Když budete rozumět tomu, jak vaše rodina řešila emoce, když jste byli dítě, může vám to pomoci porozumět vašim současným emocionálním zvykům. Je sice nejlepší prozkoumat tyto otázky se zkušeným psychologem, ale na některé otázky si můžete odpovědět i sami: [21]
    • Když jste byli dítě, řešily se konflikty v rodině otevřeně, nebo bylo „nepsaným pravidlem“ nemluvit o nepříjemných věcech?
    • Jak vaši rodiče řešili emoce? Projevovali je, nebo je skrývali? Vybuchovali, nebo v sobě emoce dusili?
    • Máte nějakou konkrétní emoci spojenou s určitým členem rodiny?
    • Která emoce je pro vás nejvíce nepříjemná? Jakým způsobem se s touto emocí vypořádávají členové vaší rodiny?
    • Existují emoce, které byly někdy ve vaší rodině „nepřijatelné“?
  2. 2
    Zamyslete se nad tím, co můžete udělat pro to, abyste situaci vyřešili. Někdy můžete mít pocit, že nad svými emocemi nemáte kontrolu, protože nemůžete najít řešení situace, která vám emoce způsobuje. [22] Může to vést k neustálému přemýšlení ve stylu „ohrané desky,“ kdy budete posedlí jedinou negativní myšlenkou nebo pocitem, což povede k neproduktivnosti. [23]Zkuste se raději zaměřit na konkrétní věci, které můžete na své situaci změnit. [24]
    • Utkvělá představa o problémech v práci může vypadat například takto: „Co je se mnou špatně? Proč mi nikdy nic nevychází? Proč mi to v práci nejde?“ Tyto vágní, obecné myšlenky jsou velmi neproduktivní a neužitečné.
    • Napište si raději seznam věcí, které můžete řešit. Můžete si například promluvit se svým šéfem o tom, jak být produktivnější, požádat nějakého zkušenějšího kolegu o pomoc, nebo se zaměřit na techniky zvládání stresu, které vám umožní cítit se v práci schopněji.
    • Většinou se najdou věci, které vlastními silami vyřešit nedokážete. Je důležité to akceptovat. Pokud máte například kolegu, který se ke všem chová zle a nepříjemně, jeho chování bohužel nezměníte. Můžete si s ním promluvit o tom, jaký vliv má jeho chování na vás, ale musíte akceptovat, že s touto informací může naložit po svém. Když se zbavíte představy, že je nutné „napravit“ nebo „ovládat“ všechny elementy dané situace, budete se cítit mnohem lépe. [25]
  3. 3
    Naučte se uvědomovat si a měnit kognitivní distorze. Většina z nás někdy slyšela výraz „dívat se na svět růžovými brýlemi.“ Kognitivní distorze jsou neužitečné způsoby myšlení, které vám způsobují, že se na svět díváte skrz šedé brýle. [26]
    • Kognitivní distorze pramení z toho, že dovolíte svým emocím, aby vás přesvědčily o něčem, co není pravda, aniž byste se nad tím zamysleli. [27] Naštěstí jde o naučené chování, které se s trochou cviku můžete snadno odnaučit.
  4. 4
    Uvědomujte si a měňte negativní myšlenky pramenící z pocitu nedostatečnosti. Pocity neschopnosti a nedostatečnosti většinou pocházejí z nízkého sebevědomí a z představy, že na něco nejste dostatečně dobří. Když si tyto distorze budete uvědomovat a pokusíte se je změnit, váš mozek se naučí odmítat automatický předpoklad, že „nejste dost dobří.“ [28] Mezi běžné distorze patří:[29]
    • Myšlení „vše nebo nic.“ Vše je buď špatné, nebo dobré a neexistuje nic mezi tím. Pokud nejste dokonalí, jste neschopní. Můžete tento způsob uvažování zpochybnit tím, že k sobě budete soucitní a uvědomíte si, že všichni někdy dělají chyby. Například: „Snědla jsem k obědu kus koláče, přestože se snažím jíst zdravěji. Byla bych ráda, kdybych to neudělala, ale není to konec světa. K večeři si dám něco zdravého.“
    • Diskvalifikace pozitivních aspektů. Když o vás někdo řekne něco hezkého, nepočítá se to. Když ale někdo řekne něco špatného, tvrdíte, že „jste to celou dobu věděli.“ Změňte to tím, že budete hledat věci, které děláte dobře a které vám v životě vycházejí. Když se na to zaměříte, jistě jich najdete spoustu. [30]
    • Personalizace. Věříte, že jste způsobili něco špatného, co se stalo, i když jste s tím ve skutečnosti neměli nic společného. Každou situaci otáčíte na sebe, například: „Můj partner byl ráno v telefonu podrážděný. Určitě je na mě naštvaný.“ Změňte to tím, že se zamyslíte nad ostatními možnými příčinami dané situace, nebo vymyslíte příčinu, která s vámi nemá nic společného: „Můj partner byl dnes v telefonu podrážděný. Možná má špatný den, nebo se necítí dobře. Až přijdu domů, zeptám se ho, jak se cítí.“
    • Čtení myšlenek. Myslíte si, že přesně víte, co si myslí a co cítí ostatní (a většinou je to negativní), aniž byste se jich zeptali. Jde zejména o případy, kdy si myslíte, že víte, co si lidé myslí o vás a jak to ovlivňuje jejich chování. [31] Příklad: Myslíte si, že k vám někdo nemá úctu, ale neobtěžujete se zjistit si, jak je to ve skutečnosti – jednoduše předpokládáte, že to tak je. Děláte to proto, že máte pocit, že si nezasloužíte úctu a jste příliš citliví k lidem, o kterých si myslíte, že vás nerespektují. Změňte to tím, že se zeptáte přímo dané osoby, co si myslí a jaké vůči vám má pocity.
  5. 5
    Uvědomujte si a měňte negativní myšlenky pramenící ze strachu. Lidé se bojí spousty věcí – dovolujeme strachu, aby převzal kontrolu nad naším mozkem, protože jsme přesvědčení, že se stane něco zlého, i když nemáme důkazy o tom, že se to skutečně stane. Jakmile si uvědomíte, že základem vašich distorzí je právě strach, budete se z tohoto kolotoče moci vymanit a začít hledat logická řešení. [32]
    • Přehnaná generalizace. Jediná negativní událost vám způsobí nekonečnou sérii neúspěchů. „Někdo mi nezavolal, i když to slíbil. Už nikdy se mi nikdo neozve!“ nebo „Rozešla se se mnou, už si nikdy nikoho nenajdu, protože mě nikdo nebude chtít.“ Generalizujete ne kvůli vzorci, ale kvůli strachu, kterým trpíte. Změňte to tím, že si budete připomínat, že šlo o jedinou událost. Zamyslete se nad tím, zda máte důkazy, které by váš vzorec podporovaly. Už se vám někdy stalo, že by vám týden nikdo nezavolal? Znamenalo to, že s vámi nechce nikdo nikdy mluvit, nebo šlo například o to, že mají lidé spoustu práce?
    • Označování a špatné označování. V tomto případě jde o extrémní formu generalizace. Když uděláte chybu, označíte sami sebe například za „neschopného člověka.“ Když vám něčí chování poleze na nervy, označíte si ho podobně negativní nálepkou. Nesprávné označování zase zahrnuje popisování událostí přehnaně emocionálním jazykem. Je to problém, protože vás to totalizuje. Změňte to tím, že oddělíte své chování či pocity od svého „vnitřního já“: „Cítím se špatně, protože jsem neuspěl u testu. Neznamená to ale, že se mi nikdy nic nepodaří. Ve spoustě jiných věcí vynikám.“
    • Unáhlené závěry. Interpretujete si vše negativně, i když nemáte dostatek fakt, která by vaše závěry podpořila. Myslíte si, že když se budete připravovat na to nejhorší, bude to lepší, než počítat s tím nejlepším, protože se bojíte a chybí vám naděje. Můžete si například myslet, že nemá smysl na schůzi v práci navrhovat své nápady, protože „vás jistě odmítnou.“ Změňte to tím, že se zastavíte u každého kroku a zamyslíte se nad tím, zda jsou vaše závěry něčím podložené.
  6. 6
    Uvědomujte si a měňte negativní myšlenky pramenící z ostatních komplexních emocí. Tyto typy distorzí mohou způsobit spoustu emocionální bolesti a pocitů viny. Když si uvědomíte, že takto přemýšlíte, na chvíli se zastavte a přinuťte se najít logické důkazy pro tyto své předpoklady. [33]
    • Katastrofizace, nebo minimalizace. Představte si, že se na sebe nebo na ostatní lidi díváte dalekohledem. Možná si myslíte, že je vaše chyba, nebo úspěch někoho jiného důležitější, než ve skutečnosti jsou. Nyní si představte, že jste dalekohled otočili a díváte se opačnou stranou. Něco, co jste udělali, vám připadá méně podstatné, než ve skutečnosti je a chyby ostatních lidí jsou pro vás méně důležité, než by měly být. Změňte to tím, že budete sami se sebou soucítit a zamyslíte se nad důkazy svých předpokladů. Například studentka na univerzitě může mít pocit, že není důležité, aby vydali její práci, protože to musejí udělat všichni. Měla by si připomínat, že většině lidem žádné práce nevycházejí a že by na sebe měla být pyšná.
    • Emocionální uvažování. Předpokládáte, že vaše negativní emoce přesně odrážejí skutečný stav věcí: „Cítím to, proto to musí být pravda.“ Chcete, aby byl svět takový, jak ho vnímáte, protože se díky tomu nebudete cítit tak bezmocně. Změňte to tím, že budete opět hledat logické aspekty. Můžete si také připomínat, že vaše emoce nejsou fakta.
    • „Měl bych.“ Sami sebe týráte, abyste získali motivaci něco dělat. Říkáte si, že byste „měli“ něco udělat, že něco „musíte udělat,“ atd. Bohužel tím nezpůsobíte, že to skutečně budete chtít udělat, ale pouze u sebe vyvoláte pocity viny. Když budete tato slova používat ve vztahu k ostatním lidem, budete se cítit naštvaní a frustrovaní. Změňte to tím, že slova „měl bych“ nahradíte uvolněnějším jazykem, například místo „Měl jsem dnes jít běhat,“ si řekněte: „Kdybych šel dnes běhat, udělal bych něco pro své zdraví.“

3
Jak reagovat na nepříjemné emoce

  1. 1
    Napište si důkazy, které podporují nebo vyvracejí myšlenkové procesy, které u vás tyto emoce způsobily. Začněte si postupně spojovat všechny detaily a zjistěte, proč jste reagovali tak, jak jste reagovali.
    • Když se nad tím zamyslíte, možná si uvědomíte, že protože s vaším šéfem nikdo nevychází, nemůže si dovolit nikoho vyhodit, protože ve vašem oddělení nepracuje dostatek lidí.
    • Možná jste řekli něco, co jste říct neměli a naštvali jste ho, ale je už příliš pozdě na to to vzít zpět. Jeho reakce u oběda tedy mohla být úplně jiná, než jakou jste očekávali.
  2. 2
    Zeptejte se sami sebe: „Jak mohu na danou situaci pohlížet racionálněji a vyrovnaněji, než dříve?“ Zamyslete se nad různými možnostmi. Když budete myslet na jiné možné interpretace, uvědomíte si, že existuje mnoho různých scénářů a že není dobré dělat unáhlené závěry.
    • Když vezmete tyto nové důkazy v potaz, možná si díky tomu uvědomíte, že o práci nepřijdete, i když se k vám šéf někdy chová zle a zbavíte se nepříjemných emocí, které vás trápily. Pokud vám to nepomůže, přejděte k následujícímu kroku.
  3. 3
    Zamyslete se nad svými možnostmi. Nyní když víte, jakou emoci řešíte, zkuste vymyslet alespoň dva různé způsoby, jak na ni můžete reagovat. Když budete mít pocit, že existuje jen jedna možnost, jak reagovat, vaše emoce vás budou ovládat, ale nesmíte zapomínat na to, že máte vždy možnost volby. Pokud vás například někdo urazí a vy pocítíte vztek, prvotní reakcí by pravděpodobně bylo urazit ho také. Bez ohledu na to, o jakou emoci jde, máte ovšem minimálně dvě alternativy (a pravděpodobně i více):
    • Nedělat nic. Tento přístup se hodí zejména v případě, že víte, že se vás někdo snaží naschvál naštvat. Když zachováte klid, daná osoba bude pravděpodobně frustrovaná a brzy ji přestane bavit vás otravovat.
    • Uvolnit se. Snadno se to řekne, ale těžko udělá – přesto ale existují způsoby, jak se uvolnit, které nevyžadují složitý trénink, pevnou vůli, ani zkušenosti. Když jste naštvaní nebo nespokojení, zatínáte čelisti a jste napjatí. Zhluboka se nadechnout je jednoduchým a účinným způsobem, jak se těchto nahromaděných emocí zbavit. Nezbavíte se sice vzteku, ale podaří se vám trochu se zklidnit, abyste neřekli nebo neudělali něco, čeho byste mohli později litovat.
    • Udělejte pravý opak toho, co byste udělali za normálních okolností. Pokud vás například vždy naštve, když váš partner neumyje nádobí, zkuste místo hádky v klidu nádobí umýt sami a potom jděte partnerovi klidně a vyrovnaně sdělit, že byste ocenili, kdyby vám v domácnosti více pomáhal.
    • Odejděte od dané situace. Řekněme, že jste v práci v komisi, která zahrnuje lidi, kteří jsou nesoustředění, nazlobení a neproduktivní. Nevyhnutelně se kvůli tomu na každé schůzi naštvete. Jednou ze strategií, jak se těchto pocitů zbavit, je nechat se přeložit k jiné komisi. Když se od nepříjemné situace vzdálíte, zbavíte se zbytečných negativních pocitů.
  4. 4
    Vyberte si. Když se rozhodujete co budete dělat, je důležité vybírat si vědomě a nespoléhat se na unáhlená rozhodnutí a emocionální reakce. Když vás například někdo urazí a vy neuděláte nic, jde o vaše vlastní rozhodnutí, nebo je to reakce na strach z konfrontace? Zde je několik dobrých důvodů:
    • Principy – kým chcete být? Jaké jsou vaše morální zásady? Jaký výsledek situace by vám vyhovoval? Za jaké rozhodnutí byste na sebe byli nejvíce pyšní?
    • Logika – které řešení situace vám nejpravděpodobněji přinese kýžený výsledek?
  5. 5
    Komunikujte asertivně. Když se naučíte komunikovat asertivně, pomůže vám to ovládat vaše emoce, protože se je naučíte vyjadřovat otevřeně a zdravě. [34] Být asertivní neznamená vyjadřovat se tak, že tím ublížíte ostatním, ani se chovat arogantně. Znamená to uvědomovat si své vlastní potřeby a pocity, ale nezapomínat ani na potřeby a pocity ostatních lidí. [35] Zde je několik příkladů asertivního chování:
    • Mluvte v první osobě. Tento typ komunikace vám umožní vyjádřit vaše emoce, aniž by ostatní lidé měli pocit, že je z něčeho obviňujete, nebo ponižujete. Neříkejte tedy například „tobě na mně nezáleží,“ ale raději řekněte: „když jsi mi nezavolal, i když jsi to slíbil, naštvalo mě to. Co se stalo?“
    • Umožněte ostatním sdílet jejich zkušenosti. Žádná situace není černobílá. Umožněte ostatním lidem sdílet s vámi jejich myšlenky a zkušenosti, stejně jako to děláte vy. Může vám to pomoci uvědomit si, co se děje a také zajistíte, že lidé budou mít pocit, že s nimi vedete dialog a nemluvíte jen vy. Když například vyslovíte svůj názor, můžete říct: „Co si o tom myslíte vy?“
    • Vyhýbejte se slovům „měl bys/bych.“ Tato tvrzení, neboli kategorické imperativy, mohou vést k pocitům frustrace a vzteku. Často jsou obviňující nebo odsuzující, ať už je pronášíte o sobě, nebo o jiných lidech. Místo abyste si mysleli „Můj partner by mi nikdy neměl ublížit,“ si můžete stále připomínat, že jsme všichni jen lidé, kteří dělají chyby. Pomůže vám to vyhnout se pocitům vzteku v případě, že se partner nezachová podle vašich představ, protože si to nebudete brát osobně. [36]
    • Vyjadřujte své pocity jasně a přímo. Součástí asertivní komunikace je „nechodit kolem horké kaše.“ Je v pořádku říkat ne na věci, které vám připadají nepříjemné, nebo na které nemáte čas. Musíte se ovšem vyjadřovat taktně, ale zároveň jasně. Když vás například někdo pozve na velkou oslavu, na kterou se vám nechce jít, řekněte: „Děkuju, že jsi na měl myslel! Nemám ale rád velké skupiny lidí, takže bych raději zůstal doma. Můžeme příští týden zajít třeba na kávu.“

4
Zamyslete se nad svými pocity

  1. 1
    Identifikujte své emoce. Někdy mají lidé pocit, že ani nevědí, co cítí. Zamyslete se nad svými pocity a identifikujte je, abyste měli představu o svých emocích a cítili se stabilněji a schopněji.[37][38] Když budete pravidelně přemýšlet o svých emocích, budete si lépe uvědomovat sami sebe, což je zásadní součástí zdravého sebevědomí. [39] Možná zjistíte, že když budete mít seznam názvů pro možné emoce, pomůže vám to identifikovat, co právě cítíte. [40]
    • Napište si na seznam pozitivní emoce, jako je láska, radost, zábava, soucit, nebo naděje.
    • Mezi nepříjemné emoce patří pohrdání, podráždění, smutek, vztek, frustrace, nebo stesk.
    • Uvědomte si, že to, že jsou emoce nepříjemné, nemusí znamenat, že jsou negativní. Například strach a vztek jsou emoce, které se vyvinuly, aby nás ochránily před nebezpečím. Upozorňují nás na možné hrozby. Jde o to naučit se rozpoznávat, kdy jsou tyto emoce užitečné a kdy ne.
    • Seznam tělesných příznaků vám může také pomoci identifikovat vaše emoce. Seznam tělesných příznaků u lásky může zahrnovat například: vzrušení, horko, zrychlený tep, mazlení, objímání, projevování lásky.
  2. 2
    Naučte se rozlišovat mezi primárními a sekundárními emocemi. Jakmile identifikujete obecný pocit, který cítíte, je dobré najít si také ostatní emoce, které jsou součástí vašeho celkového prožitku. Když jsme přehlcení emocemi, často je to proto, že se v nás snoubí mnoho různých emocí najednou (nebo se střídají velmi rychle). Zastavte se a zamyslete se nad tím, jaké emoce právě cítíte. [41]
    • Pokud si například váš partner na večírku povídá s nějakou jinou osobou a vás to rozčílí, vztek je vaše primární emoce. Když se ale zamyslíte nad svým myšlením a pocity, možná zjistíte, že také žárlíte. Žárlivost je v podstatě projevem strachu – strachu, že nejste „tak dobří,“ jako někdo jiný, nebo strachu, že vás partner opustí, protože dokážete vnímat jen své negativní vlastnosti a zapomínáte na své pozitivní vlastnosti. [42]
    • Možná se budete cítit také trapně, protože váš partner věnuje pozornost někomu jinému a ne vám. Možná si myslíte, že na základě tohoto incidentu budou ostatní lidé váš vztah odsuzovat.
    • Jakmile si uvědomíte i ostatní emoce, které prožíváte, budete moci zjistit, proč se cítíte tak, jak se cítíte. Také budete moci něco udělat pro to, aby vás tyto pocity nezahltily.
    • Můžete se například zamyslet nad tím, zda jsou vaše reakce rozumné. Pokud vás partner někdy v minulosti podvedl, máte větší právo být podezřívaví i u zdánlivě nevinných situací. Pokud je váš vztah ovšem šťastný a stabilní, měli byste si připomínat, že si váš partner vybral vás a ne někoho jiného, protože s vámi skutečně chce být.
  3. 3
    Veďte si deník. Když si budete své emoce zapisovat, budete jim lépe rozumět a pomůže vám to identifikovat je. Také vám to pomůže uvědomovat si, co u vás určité emoce vyvolává a pomůže vám to najít užitečné způsoby, jak je řešit a vyhnout se těm neužitečným. [43]
    • Když si budete vést deník, také vám to pomůže uvědomovat si emoce hned ve chvíli, kdy se projeví, místo abyste čekali, než vygradují a zintenzivní. Když budete své pocity potlačovat nebo ignorovat, většinou se zhorší a později vybuchnou.
    • Můžete si do deníku napsat jakoukoli svoji náladu nebo pocit a později se zamyslet nad tím, co u vás tyto pocity způsobilo. [44] Může se například stát, že se vám váš šéf u oběda odmítl podívat do očí. Aniž byste si to uvědomovali, vzadu v hlavě se vám vynoří myšlenka: „Určitě mě vyhodí!“ Tento incident vám potom může způsobit, že se celý den budete cítit podrážděně nebo úzkostlivě.
    • Pokládejte si v deníku otázky. Mezi vhodné otázky patří například tyto:
      • Jak se právě teď cítím?
      • Co u mě tyto reakce a pocity způsobilo?
      • Co potřebuji, když se cítím takto?
      • Už jsem se takto někdy cítil?
    • Měli byste si také trénovat sebepřijetí. Nesnažte se své emoce soudit – dokonce ani ty negativní. Uvědomujte si, že své pocity sice nemůžete ovládat, ale můžete ovládat to, jak s nimi naložíte a jak na ně zareagujete. [45]
    • Zapisujte si všechny události a zážitky, ze kterých máte špatný pocit. Mohlo se například stát, že jste v restauraci křičeli na číšníka, který vás omylem polil pitím. Napište si, co přesně se stalo a snažte se nesoudit ani sebe, ani ostatní: „Číšník mě polil čajem. Naštval jsem se a křičel jsem na něho. Byl jsem naštvaný, protože jsem na sobě měl zrovna novou košili, kterou mám opravdu rád.“
    • Připomínejte si, že každý dělá chyby. Není to ospravedlnění špatného chování, ale spíše způsob, jak si připomenout, že jste jen člověk a že všichni lidé čas od času udělají něco, čeho později litují. Když si budete tyto věci vyčítat, budete se soustředit na minulost, místo na přítomnost.
    • Projevte trochu laskavosti. Odpusťte si své negativní činy a zkuste vymyslet způsoby, jak danou situaci napravit. Zamyslete se nad tím, jak chcete v podobných situacích reagovat v budoucnu a připravte si plán. Příklad: „Křiče jsem na toho číšníka, což se mi nelíbí, protože se nechci k ostatním chovat zle. Dovolil jsem, aby mě ovládl vztek. Až tam příště půjdu, omluvím se mu za své chování a když se něco podobného stane znovu, budu si připomínat, že všichni včetně mě a toho číšníka někdy dělají chyby. Budu se projevovat laskavě, ne vztekle.“
    • Uvědomujte si, že jste vlastníkem svých emocí. Dávejte si pozor, abyste ze svých emocí neobviňovali ostatní lidi. Když převezmete nad svými emocemi zodpovědnost, budete schopni je lépe ovládat.
  4. 4
    Zamyslete se nad svým stylem uvažování. Studie prokázaly, že lidé, kteří jsou obecně optimističtí, reagují lépe na stres. [46] Naučit se být pozitivnější trvá delší dobu a vyžaduje to cvik, ale také to posiluje odolnost vůči nejistotě a nepříjemným emocím a prožitkům. [47]
    • Hledejte pozitiva. Lidé mají tendenci soustředit se pouze na to negativní a zapomínat na to, že každá situace má nějaká pozitiva. Každý den si najděte několik krásných věcí, které se vám staly. [48][49]
    • Nahrazujte obecná globální tvrzení omezenějšími a flexibilnějšími tvrzeními. Pokud například trpíte stresem před zkouškou a říkáte si: „Nemá to smysl, dějepis mi vůbec nejde. Proč bych se měl učit, když zkoušku stejně neudělám?“ automaticky předpokládáte, že znalosti z dějepisu jsou permanentní a že jich nelze dosáhnout tvrdou prací. To může vést k sebenaplňujícímu proroctví, takže nakonec neuspějete, protože se nebudete dostatečně učit (protože očekáváte, že stejně neuspějete). [50]
    • Místo toho byste se ve stresu před zkouškou měli zamyslet a říct si: „Mám strach, že jsem se nepřipravil dostatečně. Využiju veškerý volný čaj a začnu se více učit a najdu si nějakou studijní skupinu. Možná nedostanu tu nejlepší známku, ale rozhodně se budu snažit pro to udělat vše.“ Když budete svoji zkušenost vnímat flexibilně – jako něco, co lze s trochou snahy změnit – budete mít větší šanci na úspěch.
  5. 5
    Změňte iracionální předpoklady, které o sobě máte. Existuje mnoho iracionálních předpokladů, kterými se lidé opakovaně trápí. [51] Všechny tyto předpoklady jsou mylné, ale mnoho lidí jim věří (alespoň někdy). Zde je několik těchto předpojatých myšlenek, které o sobě lidé chovají a které jim mohou zabránit v tom, aby se cítili dobře. [52]
    • „Musím být dokonalý ve všech ohledech, jinak jsem k ničemu.“ Nikdo nemůže být dokonalý ve všem, co v životě dělá. Neexistuje žádný standard dokonalosti a když se budete snažit tyto neexistující standardy splnit, přinese vám to spoustu trápení. Raději se snažte dosáhnout ideálu, který pro vás má nějaký smysl a nezapomínejte na to, že se mu říká „ideál“ z nějakého důvodu. [53]
    • „Všichni lidé, kteří jsou pro mě důležití, mě musejí mít rádi a uznávat mě.“ Každý člověk je jedinečný a někteří lidé spolu jednoduše nevycházejí dobře. Když se budete snažit ovládat reakce ostatních lidí na vás, budete bojovat s větrnými mlýny a budete zbytečně nešťastní a nespokojení.
    • „Když se ke mně lidé chovají neférově, je to proto, že jsou špatní.“ Každý někdy dělá chyby. Většinou si lidé ani neuvědomují, že se k vám nechovají hezky. Lidé jsou omylní a nikdo není pouze dobrý, nebo pouze špatný.
    • „Když se ke mně někdo chová zle, odmítne mě, nebo když mi něco hodně vadí, je to neúnosné.“ Někteří lidé jsou tak výbušní, že neustále přicházejí i práci, nebo o přátele, protože nejsou schopni překonat ani nejmenší frustraci. Naučte se být k ostatním lidem ohleduplní.
    • „Když je něco nebezpečné, musím z toho mít strach.“ Mnoho lidí si myslí, že když se budou obávat, pomůže jim to zbavit se problémů. Sami sebe potom přivádějí k šílenství a hledají si věci, kterých by se mohli obávat. „Dobře, nic se nestalo. Z čeho bych tak mohl mít strach teď?“ Uvědomujte si, že nelze ovládat nic jiného, než vaše vlastní činy a reakce.
    • „Je hrozné, když věci nevycházejí tak, jak já chci.“ Myslíte si, že je možné předpovědět, co se vám v životě stane? Pravděpodobně ně! To samé platí také pro věci, o kterých si myslíte, že musejí vyjít přesně podle vašeho plánu, ať už jde o maličkosti, nebo důležitější věci.
  6. 6
    Změňte hluboké negativní myšlenky o sobě. Váš způsob uvažování možná vytvořil několik hluboce zakořeněných negativních myšlenek. Když se je pokusíte najít, může vám to pomoci se přes ně přenést. [54]
    • „Nepříjemné věci přicházejí zvenčí a nemůžu udělat nic pro to, abych je změnil.“ Mnoho vězňů popisuje svůj život, jako kdyby šlo o korek, který poskakuje pouze vlivem okolností. Můžete si ovšem vybrat, zda budete sami sebe brát jako efekt okolností, nebo jako jejich příčinu. Převezměte zodpovědnost za své činy.
    • „Je jednodušší se vyhýbat zodpovědnosti a těžkým situacím, než jim čelit.“ I bolestivé zkušenosti jsou pro nás důležité, protože slouží jako základ učení a budoucího růstu.
    • „Protože některé věci z minulosti dříve ovládaly můj život, musí tomu tak být i nyní i v budoucnu.“ Kdyby to byla skutečně pravda, znamenalo by to, že jsme všichni jen vězni naší minulosti a změna je nemožná. Lidé se ale mění neustále – a někdy se mohou změnit velmi znatelně! Máte schopnost být tím, kým chcete být, musíte si jen věřit.
    • „Můžu být tak šťastný, jak to jen bude možné, když nebudu dělat nic a budu život brát tak, jak ke mně přichází.“ Kdyby to byla pravda, téměř každý bohatý člověk, nebo každý člověk v důchodu, by nedělal vůbec nic. Tito lidé ale hledají výzvy a snaží se stále růst. Měli byste sami sebe přesvědčit o tom, že nemůžete být šťastní, když nebudete dělat nic. Lidé potřebují stále něco nového, jinak nejsou spokojení.

5
Naučte se metody regulace emocí

  1. 1
    Naučte se tolerovat nejistotu. Nejistota pro většinu lidí není příjemnou emocí. Je ale nutné se naučit akceptovat, že se budete v životě často potýkat s nejistotou. Neschopnost tolerovat nejistotu může vést k neustálému strachu nebo obavám, nebo k přehnané závislosti na ostatních. Může vám zabránit jednat sami za sebe a dělat věci, které by vás bavily, protože budete mít strach, že neuspějete. Postupně se učte akceptovat nejistotu a za nějakou dobu budete schopni ji i tolerovat. [55]
    • Veďte si během dne deník. Zapisujte si vše, co vám způsobilo pocity nejistoty nebo úzkosti. Všímejte si toho, co se dělo těsně před tím, než jste si tyto pocity uvědomili. Jak jste v danou chvíli zareagovali? Jaký jste z toho měli pocit?
    • Napište si seznam věcí, které vám způsobují nejistotu. Většina lidí má seznam věcí, ze kterých mají strach, nebo ze kterých mají nepříjemné pocity. Snažte se tyto věci ohodnotit na škále od 1 do 10. Například „jít do nové restaurace“ může být 2, „neplánovat si dovolenou dopředu“ může být 9.
    • Začněte si to trénovat v bezpečných situacích. Dělejte malé krůčky a postupně se zbavujte situací, které máte na svém seznamu. Můžete jít například do své oblíbené restaurace, ale objednat si něco, co jste ještě nikdy neměli.
    • Zapisujte si do svého deníku vše o těchto zkušenostech. Jaký jste měli pocit? Dopadlo to tak, jak jste doufali? Pokud ne – někdy se to stane a není na tom nic špatného – jak jste zareagovali? Myslíte si, že byste mohli v budoucnu reagovat jinak?
  2. 2
    Zkuste různé metody zklidnění. Je důležité mít připraveno co nejvíce zklidňujících technik, které vám pomohou, když budete ve stresu. Každý může mít jiné zklidňující techniky, ale většinou jde hlavně o to, abyste zklidnili smysly a tělo. Experimentujte a najděte si to, co vám bude nejvíce vyhovovat. [56][57]
    • Poslouchejte klidnou hudbu. British Academy of Sound Therapy vědeckým způsobem připravila kompilaci nejklidnější hudby na světě. Najdete tam interprety, jako Marconi Union, nebo Enyu. [58]
    • Dělejte něco klidného a repetitivního, například plavejte, pleťte, houpejte se v křesle, nebo si opakujte nějakou mantru. [59][60]
    • Zapojte svůj smysl pro dotek a hlaďte si psa nebo kočku. Kromě toho, že se budete soustředit na něco jiného, vám také pravidelný kontakt s oblíbeným zvířetem může pomoci zbavit se deprese. [61]
    • Jděte na procházku a soustřeďte se na krajinu, kterou procházíte.
    • Dejte si teplou sprchu nebo koupel. Fyzické teplo vás zahřeje a uvolní celé vaše tělo.[62]
    • Jděte sami se sebou na rande. Najděte si hezkou restauraci, kde se vám bude líbit a objednejte si své oblíbené jídlo. Připomínejte si, že si zasloužíte rozmazlování.[63]
  3. 3
    Zkuste zklidňující doteky. Lidé ke štěstí potřebují láskyplné doteky. [64] Při pozitivních dotecích se uvolňuje oxytocin, což je silný hormon, který zlepšuje náladu, zbavuje lidi stresu a způsobuje sbližování.[65]Zde je několik technik, které vám mohou pomoci se v emocionálním přepjetí uvolnit. [66]
    • Položte si ruku na srdce a pociťujte teplo své kůže. Vnímejte, jak vám srdce buší a všímejte si toho, jak se vám při dýchání zvedá hrudník. Opakujte si nějakou pozitivní frázi, například: „Zasloužím si lásku,“ nebo „Jsem dobrý člověk.“
    • Obejměte se. Překřižte ruce před hrudníkem a dejte si dlaně na horní část paží. Potom se trochu zmáčkněte. Všímejte si pocitů, které přitom cítíte a vnímejte teplo a tlak své ruky. Opakujte si nějakou pozitivní frázi, například „Miluji se.“
    • Vezměte si obličej do rukou, jako kdybyste chtěli pohladit dítě a hlaďte se. Vnímejte teplo svých rukou na obličeji a opakujte si laskavá slova, například „Jsem krásný, jsem milý.“
  4. 4
    Naučte se „zlepšit danou chvíli.“ Pokud se chcete vyhnout přehnaným emocionálním reakcím, můžete se pokusit změnit své navyklé reakce na dané situace. Najděte si způsob, jak dodat svým zážitkům nový význam. [67][68][69]
    • Můžete toho dosáhnout například tím, že si své zážitky přeformulujete.[70] Pokud jste například frustrovaní z toho, že vás v práci nikdo neocení a váš šéf přehlíží vaše snahy, nepomůže vám situaci „ignorovat.“ Raději se snažte tuto situaci změnit a vnímat ji jako příležitost naučit se jednat s nepříjemnými lidmi, což se vám rozhodně bude hodit. [71][72]
    • Pokud máte duchovní nebo náboženské tradice, mohou vám pomoci najít nový význam různých situací (i těch, které jsou momentálně nepříjemné).
  5. 5
    Meditujte. Meditace, zejména trénink všímavosti, prokazatelně ulevuje od úzkosti a depresí. Může vám také pomoci lépe řešit stresující situace. [73] Pravidelná meditace vám také umožní naučit se lépe zvládat stres. [74] Můžete se zapsat na lekce meditace, stáhnout si nějakou nahrávku nebo video, nebo se pokusit meditovat sami. [75]
    • Najděte si tiché a klidné místo, na kterém vás nebude nic rozptylovat. Sedněte si do křesla, nebo na podlahu. Dejte si pozor, abyste se nehrbili, protože byste si tím znesnadnili dýchání. [76]
    • Zaměřte se na jediný element svého dýchání. Může to být zvuk vašeho dechu, rozpínání plic při dýchání, nebo pocit z hlubokých očistných nádechů. Soustřeďte se na tento prvek několik minut v kuse a přitom zhluboka dýchejte.
    • Rozšiřte své vnímání i na zbytek těla Všímejte si, co pociťují vaše ostatní smysly a snažte se nesoudit, ani se nezaměřovat příliš intenzivně na jeden pocit.
    • Akceptujte každou myšlenku a každý pocit, který k vám přijde. Pomůže vám to uvědomovat si své zážitky bez odsuzování: „Myslím na to, že mě svědí nos. Jde o myšlenku.“
    • Pokud se přestanete soustředit, zaměřte se opět na své dýchání.
    • UCLA Mindful Awareness Research Center nabízí meditace ke stažení zdarma, [77] stejně jako BuddhaNet. [78] Existují také aplikace pro mobilní zařízení, které vám poskytnou spoustu krátkých meditací zdarma.
  6. 6
    Zkuste další metody všímavosti. Hlavním principem všímavosti je akceptace toho, co prožíváte v daný moment, aniž byste to soudili, nebo tomu odolávali. [79] Bohužel se to snadno řekne, ale hůře udělá, ale když se na tyto metody zaměříte, brzy se je naučíte a váš mozek si na ně zvykne.[80]
    • V emocionálně vypjatých situacích si opakujte uklidňující věci. Můžete je říkat nahlas, nebo v duchu. Měly by vám pomoci se zklidnit. Zkuste napříklat tyto fráze:
      • Tento pocit brzy přejde, nebudu se cítit stále takto.
      • Mé myšlenky a pocity nejsou fakta.
      • Musím své emoce nějakým způsobem řešit.
      • Tato chvíle mi nijak nevadí, i když není zrovna příjemná.
      • Emoce přicházejí a zase odcházejí a v minulosti se mi již podařilo
    • Identifikujte své emoce, aniž byste je označovali jako „dobré“ nebo „špatné.“ Pokud jste na sebe například naštvaní, zastavte se a uvědomujte si tuto emoci: „Myslím si, že jsem na sebe naštvaný, protože jsem snědl něco nezdravého, i když jsem si řekl, že budu jíst jen zdravě. Je to jedna z myšlenek, které mě dnes napadnou.“[81]
    • Akceptujte své emoce. Řekněte sami sobě, že akceptujete všechny emoce, které cítíte. Může vám to pomoci tomu uvěřit. Připomínejte si, že emoce jsou přirozenou součástí lidského života. Když je akceptujete, budete mít větší šanci, že se vám podaří je v budoucnu lépe regulovat.
  7. 7
    Vyhledejte odbornou pomoc. Někdy se lidé mohou snažit všemi silami své emoce ovládat, ale stejně se jim to nedaří. Neschopnost ovládat emoce může být někdy indikátorem vážnějšího problému, například zneužívání nebo traumatu z minulosti, nebo může jít o příznak nějaké psychické poruchy, například deprese. Když si najdete dobrého psychologa, pomůže vám odstranit neužitečné způsoby zacházení s emocemi a naučí vás zpracovávat vaše emoce zdravým a užitečným způsobem.
    • Je běžným mýtem, že terapeuta potřebují pouze „šílení“ nebo „narušení“ lidé. Tyto nálepky jsou zbytečně poškozující a v žádném případě nejsou pravdivé. Mnoho lidí spolupracuje s terapeutem z mnoha důvodů. [82]
    • Dalším mýtem je to, že vám může pomoci, když si promluvíte s rodinou nebo přáteli. Mít podporu blízkých lidí je sice velmi důležité, ale některé problémy vyžadují zapojení zkušeného lékaře. Psycholog nebo terapeut vám může poskytnout cenné rady založené na vnějším pozorování a vědeckých metodách. Pomůže vám zjistit, zda trpíte nějakou poruchou, kterou je třeba léčit, například depresí, nebo úzkostí. [83]
    • Někteří lidé si dokonce myslí, že byste se měli „vzchopit“ a řešit si své emoce po svém. Tato myšlenka je velmi poškozující. Někdy poruchy jako deprese, nebo panické ataky lidem znemožňují normálně fungovat. Když vyhledáte terapeuta, prokážete tím, že máte sami sebe dostatečně rádi a vážíte si sami sebe natolik, že jste schopni v případě potřeby vyhledat pomoc. [84]
    • Pravděpodobně máte k dispozici mnoho různých psychologů. Můžete svého praktického lékaře požádat o doporučení, nebo kontaktovat nějakou psychiatrickou kliniku. Někdy jsou psychologové dostupní také v práci, nebo ve škole.

Tipy

  • Naučte se rozpoznávat „spouštěče,“ které u vás vyvolávají určité emoce.
  • Zamyslete se nad tím, jak svoji reakci budete vnímat za pět let. Budete na sebe pyšní za to, že jste si zachovali důstojnost, nebo si budete pamatovat, že jste zareagovali nepřiměřeně? Zvolte si nyní!
  • Když uvidíte, že se vám mění nálada, přestaňte dělat vše, co děláte, několikrát se zhluboka nadechněte, pomodlete se, myslete na to, co vám tyto pocity způsobuje a zkuste danou situaci vyřešit jinak.
  • Bez ohledu na to, co jste si zvolili, je důležité danou emoci přijmout. To, že na ni nereagujete, neznamená, že neexistuje!
  • Když se někomu stane něco nepříjemného, měli byste projevit soucit. Někteří lidé mohou mít jednoduše špatný den, nebo jste na ně mohli narazit v nevhodnou dobu.
  • Pokud se váš strach nebo smutek zintenzivní, můžete si najít terapeuta. Pokud vám tyto emoce brání v plnohodnotném životě, musíte vyhledat odbornou pomoc.

Varování

  • Je důležité naučit se ovládat své emoce, ale potlačování a popírání emocí se musíte vyhýbat. Když budete své emoce potlačovat, mohli byste si způsobit fyzické nemoci a ještě těžší emocionální problémy.
  • Mnoho emocionálních problémů je tak složitých, že vyžadují odbornou pomoc zkušeného psychologa, nebo sociálního pracovníka.

Reference

  1. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11180150
  2. http://www.socialworktoday.com/archive/090208p36.shtml
  3. http://psychcentral.com/blog/archives/2012/07/03/how-to-manage-emotions-more-effectively/
  4. http://familydoctor.org/familydoctor/en/prevention-wellness/emotional-wellbeing/mental-health/mind-body-connection-how-your-emotions-affect-your-health.html
  5. http://jimwalkerlcsw.com/7-skills-for-passing-through-emotional-storms
  6. http://www.wire.wisc.edu/yourself/Emotions/Manage_Your_Emotions.aspx
  7. http://www.psychologistworld.com/stress/fightflight.php
  8. http://scan.oxfordjournals.org/content/2/4/259.full
  9. http://www.helpguide.org/harvard/benefits-of-mindfulness.htm





Ukázat více... (75)

Informace o článku

Kategorie: Duševní zdraví a psychická rovnováha

V jiných jazycích:

English: Gain Control of Your Emotions, Français: prendre le contrôle de ses émotions, Italiano: Imparare a Controllare le Tue Emozioni, Deutsch: Die eigenen Gefühle kontrollieren, Português: Obter o Controle de Suas Emoções, Nederlands: Je emoties onder controle krijgen, Русский: держать эмоции под контролем, 中文: 控制情绪, Bahasa Indonesia: Mengendalikan Emosi, ไทย: ควบคุมอารมณ์ตัวเอง, Tiếng Việt: Kiểm soát cảm xúc của bạn, العربية: السيطرة على عواطفك, Español: controlar las emociones, 日本語: 感情をコントロールする, हिन्दी: अपने इमोशन्स (भावनाओं) पर काबू पाएँ

Stránka byla zobrazena 3 355 krát.
Byl tento článek přesný?