Jak přimět psa pít

V tomto článku:Vážná dehydratace Denní režim Miska s vodou

Zdraví psi obvykle pijí dostatečně, už méně to platí u štěňat a starších psů. Jestliže nejsou u vašeho psa pozorovatelné žádné příznaky vážného onemocnění, bude pravděpodobně přijímat dostatek tekutin i potom, co přemístíte misku s vodou nebo krmením.

Část 1
Vážná dehydratace

1
Všimněte si příznaků dehydratace. Většina zdravých psů pije dostatečně. Včas si všimněte varovných signálů nemoci nebo dehydratace:
- Jemně uchopte a natáhněte psovi kůži na zátylku mezi lopatkami a pusťte. Jestliže se kůže okamžitě nevrátí na původní místo, může být pes dehydratovaný.
- Prstem jemně stlačte psovi dásně, až zblednou a pak prst uvolněte. Jestliže dásně ihned nezískají původní barvu, může být pes dehydratovaný.^[1]
- Apatie, ztráta chuti do jídla nebo změna množství nebo barvy moči mohou být dalšími ze znaků dehydratace. V těchto případech není nutno se znepokojovat, pokud příznaky nejsou kritické a netrvají více než jeden den.
2
Rizikové faktory. Věk a zdravotní stav mohou zvýšit četnost a vážnost dehydratace. Buďte ve střehu v těchto případech:
- Zvracení, průjem nebo nadměrné funění a slintání může být příčinou dehydratace, pokud pes nepije dostatečně, aby si ztrátu tekutin vykompenzoval.
- Jestliže je váš pes diabetik, máte březí fenku, nebo se staráte o velmi mladého nebo naopak velmi starého psa, navštivte veterináře hned při prvním podezření dehydratace.
3
Navštivte veterináře. Jestliže si u svého psa všimnete výše uvedených příznaků a váš pes dál odmítá pít, vezměte jej k veterináři co nejdříve. Aby veterinář znovu zavodnil tělo vašeho psa, podá mu tekutiny do žíly nebo píchne injekci.
- Veterinář vašeho psa rovněž vyšetří a sdělí vám příčiny dehydratace (např. ledvinové kameny). Po stanovení diagnózy předepíše vhodnou léčbu a navrhne speciální dietu.
4
Podejte psovi rehydratační roztok. Jestliže váš pes vykazuje příznaky dehydratace, nemůžete jít k veterináři ihned. Použijte rehydratační roztok. U nás je k dostání iontový nápoj s kuřecí příchutí Oralade 500 ml vhodný k okamžitému použití. Dávkování je uvedeno na etiketě.^[2] Oralade je k dostání v některých internetových chovatelských prodejnách.
- Pokud použijete rehydratační roztok, nemíchejte jej už s ničím jiným. Mohlo by to vašemu psovi uškodit.
- O různých druzích rehydratačních roztoků se můžete informovat na internetu.
- Použití rehydratačního roztoku konzultujte se svým veterinářem.
5

Přidejte do vody příchuť a minerály. Jestliže nemáte po ruce rehydratační roztok, nalejte do vody trochu kuřecího vývaru nebo zředěnou mrkvovou šťávu. Pomohou doplnit ztracené minerály a udělají vodu pro vašeho psa lákavější.
6

Je-li to zapotřebí, použijte injekční stříkačku. Jestliže váš nemocný pes úplně odmítá pít, naplňte vodou plastovou injekční stříkačku bez jehly a vstříkněte její obsah psovi do úst. Stříkačku směřujte na stranu do tváře, ne přímo do krku. Pes by se mohl začít dusit.

Část 2
Denní režim

1
Dbejte na to, aby měl váš pes dostatek pohybu. Pes potřebuje denní pohyb, rychlou chůzi a hraní v parku nebo na dvoře. Jestliže váš pes nemá dostatek pohybu, neztrácí tolik tekutin zrychleným dýcháním a nemá takovou žízeň jako zdravý aktivní pes.
- Na dlouhé procházky sebou vezměte vodu a dávejte psovi napít přibližně každých deset minut. Může mu to pomoci vytvořit návyk pít pravidelně i doma.
2
Krmte svého psa mokrou stravou. Mokrá strava už obsahuje velkou část vody a její podíl bývá obvykle uveden na konzervě. Nahraďte suchou stravu nebo její část mokrou stravou. Dávkování najdete na konzervě, nebo jej určí veterinář.
- Pro změnu můžete psovi namočit suchou stravu před podáváním na 30-60 minut do vody.
3

Dodržujte čas jídla. Podle doporučení veterináře nebo instrukcí na etiketě konzervy, dávejte psovi potravu jednou nebo dvakrát denně. Pokud je potrava neustále dostupná, někteří psi si spletou žízeň s hladem.
4

Vezměte psa ven kdykoliv potřebuje močit. Jestliže tráví váš pes zavřený v kuse osm hodin, může se vyhýbat vodě úmyslně, aby neměl plný měchýř, což je pro něj velmi nepříjemné. Vezměte psa ven, kdykoliv stojí u dveří a kňučí, anebo jej naučte používat vnitřní toaletu.

Část 3
Miska s vodou

1
Umožněte svému psovi stálý přístup k vodě. Ve víceposchoďových domech umístěte misku s vodou do každého patra, aby k ní měl váš pes pohodlnější přístup. Jestliže váš pes tráví část dne venku nebo zavřený v jedné místnosti, přidejte mu do těchto prostor další misku s vodou.
- Dávejte tyto misky s vodou stále na stejné místo, aby pes věděl, kde má vodu hledat.
- Pes uvázaný venku si může řetěz nebo provaz nedopatřením zamotat, což mu znemožní přístup k misce s vodou.^[3] Jestliže není vyhnutí a musíte jej nutně uvázat, držte přístup k vodě bez překážek a umístěte misku s vodou v blízkosti místa, kde je pes uvázaný.
2

Často měňte vodu. Každý den vyprázdněte a vymyjte misku na vodu a vytřete papírovou utěrkou. Vyměňte vodu pokaždé, když v ní plavou chlupy nebo nečistoty nebo když je vody málo. Během horkých dnů kontrolujte misku každých několik hodin.
3

Zvažte pořízení psí fontánky. Tyto fontánky velikosti misky mohou být atraktivnější pro psy, kteří raději pijí tekoucí vodu, nebo pro štěňata, která nejsou zvyklá pít z misky. Taktéž ji snadněji najdou psi, kteří mají problémy se zrakem.
4

Během horkých dnů přidejte do vody pár kostek ledu. Mnoho psů má raději studenou vodu. Hoďte mu do vody pár kostek ledu. Udělejte to tak, aby to pes viděl a přišel prozkoumat.
5
Udělejte svému psovi vodu lákavější. Jestliže nechcete kupovat fontánu, zkuste s miskou třást, nebo v ní pohybujte hračkou. Vhození malých pamlsků do vody může psa rovněž přesvědčit, aby při jejich lovení pil.
- Jestliže se váš pes stále o vodu nezajímá, zkuste vyměnit jeho misku na vodu za obyčejný hrnek nebo misku jiného tvaru a barvy.

Tipy

Nenechávejte misku s vodou na slunci. Většina psů nemá ráda teplou vodu.

Varování

Když pes konečně začne po dlouhém přesvědčování pít, nechvalte jej a nechte jej v klidu pít. Příliš mnoho vaší péče může odvrátit jeho pozornost od misky s vodou.
Nenechte svého psa pít vodu z toalety. Tato voda může být zdrojem choroboplodných bakterií.^[4]