Stáhnout PDF Stáhnout PDF

Dehydratace se u psa projeví, když ztratí více tekutin, než přijme. Například, pokud má pes žaludeční problémy a ztrácí tekutiny důsledkem průjmu nebo zvracení, dehydratace může nastat velmi rychle. Rovněž může být dehydratovaný i z jiných důvodů, například pokud nemá přístup k vodě během horkého dne.[1] Prvním krokem je včasné rozpoznání dehydratace. Jen tak můžete tento problém vyřešit dostatečným přísunem tekutin, anebo je-li to nutné, vyhledat veterinární pomoc.

Metoda 1
Metoda 1 ze 2:
Příznaky dehydratace

  1. 1
    Dobře si všimněte, jak se váš pes chová. Dehydratovaný pes, pokud má ještě energii, hledá vodu. Bývá neklidný a chodí sem a tam.[2]
    • Často si olizuje rty a mívá úzkostný výraz v obličeji, protože není schopen najít dostatek tekutin.[3]
    • Někteří dehydratovaní psi rovněž uléhají s čenichem ve své prázdné misce na vodu.[4]
  2. 2
    Prohlédněte psovi zátylek. Je to klasický test, který provádí veterinář ve své ambulanci. Kontroluje tak pružnost jeho kůže. Pružnost kůže se dehydratací snižuje.[5] Tento test můžete provést i vy:
    • Zjistěte, kde má pes zátylek. Je to volná kůže nad jeho rameny na zadní straně krku.
    • Uchopte kůži na zátylku a jemně potáhněte svislým směrem tak 5 – 7 cm.
    • Pusťte kůži a pozorujte ji. Dostatečně hydratovaná kůže se okamžitě vrátí zpátky. Jestliže je pes dehydratovaný, kůže ztrácí pružnost, následkem čehož je návrat na původní místo pomalejší.
    • Jestliže trvá déle než dvě vteřiny než se kůže vrátí do normálu, pes je dehydratovaný. [6]
  3. 3
    Zkontrolujte svému psovi dásně. Dásně jsou dobrým ukazatelem začínající dehydratace. Normálně jsou dásně vlhké a lesklé, stejně jako lidské. Dehydratovaná zvířata mají často dásně suché nebo lepkavé, protože ty produkují méně slin.[7]
    • Mějte na paměti, že nervózní nebo úzkostlivá zvířata mohou mít rovněž suché dásně. Ubezpečte se, že je váš pes během kontroly dásní v pohodě, jinak by mohlo dojít k omylu.[8]
  4. 4
    Zkontrolujte psovi moč. Jestliže pes nepřijímá dostatek tekutin, jeho tělo jimi automaticky šetří. V této situaci pes buď nemočí, protože má prázdný močový měchýř, anebo je moč velmi koncentrovaná. Koncentrovaná moč je tmavě žlutá.[9]
    • Je to tím, že ledviny psa nadměrně pracují, aby recirkulovaly tekutinu.[10]
    • Buďte ve střehu, pokud váš pes močí méně než obvykle a jeho moč má nezvyklou barvu.
  5. 5
    Zajděte k veterináři. Jestliže má váš pes tmavě žlutou moč, ale jinak vypadá zdravě a vysvětlením může být jeho prázdná miska na vodu, dejte mu napít a vyčkejte zlepšení. Kontaktujte však svého veterináře, jestliže se jeho stav nezlepší ani po napití, anebo pokud se vám zdá nemocný.[11]
    • Některá dehydratovaná zvířata musí dostat tekutiny do žíly kvůli ochraně funkcí životně důležitých orgánů.[12]
    Reklama

Metoda 2
Metoda 2 ze 2:
Rizika dehydratace

  1. 1
    Dohlédněte na pitný režim svého psa. Pes může být dehydratovaný z mnoha příčin. Nejjednodušším řešením je umožnit mu přístup k vodě.
    • Dehydratace může nastat, pokud si pes vypije všechnu vodu, nebo se jeho miska převrhne. Nemá už tedy možnost se napít. Ujistěte se, že má váš pes dostatek vody, zvláště během horkých dnů.[13]
    • Dehydratace může nastat velmi rychle, někdy i do jedné hodiny. Závisí to na okolní teplotě.[14]
  2. 2
    Ujistěte se, že pes pravidelně pije. I když má váš pes přístup k vodě, často se stává, že je dehydratovaný, protože nepije dost. Ujistěte se, že chodí pravidelně ke své misce s vodou.
    • Dehydratací je ohrožený například starší pes trpící artritidou. Má žízeň, ale vstávání mu působí bolesti.[15]
    • Tyto problémy jsou ještě vážnější, pokud pes trpí cukrovkou nebo poškozením ledvin, protože jeho tělo tvoří hodně moči. Takový pes ztrácí tekutinu rychleji než zdravý. Tato forma dehydratace je chronická, to znamená, že vzniká pomalu během několika dní a je pravděpodobné, že se bude opakovat.[16]
    • Zvýšené riziko dehydratace je i u psa, který je nemocný a v důsledku nechutenství přestane jíst a pít.
  3. 3
    Dejte pozor při průjmu. Vodnatá stolice obsahuje mnoho tekutin, takže při průjmu nastane u psa prudký úbytek vody což má za následek zvýšené riziko dehydratace.[17]
    • Jestliže pes přijímá dostatek tekutin, riziko dehydratace se snižuje. Pokud má však průjem, má žízeň a nemá přístup k vodě, dehydratace nastane velmi rychle.[18]
  4. 4
    Ještě víc hlídejte psa, pokud zvrací. Zvracení může být vážným problémem, protože pes není schopen udržet vodu, kterou vypije.[19]
    • Důkladně pozorujte psa, který zvrací a vždy kontaktujte veterináře, pokud je zvracení příliš časté, anebo máte podezření, že nastala dehydratace.
    Reklama

Tipy

  • Jestliže si myslíte, že má váš pes žízeň, nečekejte, až se objeví tyto příznaky. Zkrátka doplňte svému psovi misku na vodu pokaždé, když je to zapotřebí.
  • Nejlepším způsobem jak se vyhnout dehydrataci je poskytnout vašemu psovi vždy dostatek čerstvé pitné vody.[20]
Reklama

Varování

  • Jestliže je váš pes slabý, unavený nebo nepije, anebo pokud přísun tekutin nezmírní příznaky dehydratace, vyhledejte veterináře.
  • Neléčená dehydratace může vést až k selhání funkcí životně důležitých orgánů, což může mít za následek smrt.
Reklama

Reference

  1. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  2. Small animal emergency and critical care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.
  3. Small animal emergency and critical care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.
  4. Small animal emergency and critical care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.
  5. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  6. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  7. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  8. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  9. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  1. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  2. Small animal emergency and care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.
  3. Small animal emergency and critical care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.
  4. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  5. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  6. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  7. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  8. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  9. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  10. Practical emergency and critical care nursing. Aldridge. Publisher: Wiley-Blackwell.
  11. Small animal emergency and critical care for veterinary technicians. Battaglia. Publisher: Saunders.

O tomto wikiHow

Pippa Elliott, MRCVS
Spoluautorem článku je :
Veterinářka
Spoluautorem tohoto článku je Pippa Elliott, MRCVS, jeden z našich spoluautorů. Spoluautoři článků na wikiHow úzce spolupracují s našimi editory, aby se docílilo toho, že obsah našich článků je maximálně přesný a srozumitelný. Tento článek byl zobrazen 8 735 krát
Kategorie: Psi
Stránka byla zobrazena 8 735 krát.

Pomohl vám tento článek?

Reklama