Jak se stát spisovatelem

Převod myšlenek do psané formy je spisovatelským uměním. Psaní je složitý proces, který zahrnuje určité literární techniky a dodržuje standardy. Většina oborů tvůrčího psaní (od akademického psaní a vydavatelství až po technické texty) vyžaduje vysokoškolský diplom, jako je například bakalářský, nebo magisterský diplom z oboru literatury, žurnalistiky nebo tvůrčího psaní.

Část 1

Část 1 ze 3:
Najděte si inspiraci

1
Zamyslete se nad tím, co chcete psát. Tvůrčí psaní se dělí do mnoha kategorií (fikce, poezie, literatura faktu) a existují také konkrétní žánry (sci-fi, mysteriózní, experimentální, ...). Zjistěte, co byste chtěli psát. Nejprve se zamyslete nad tím, o čem byste chtěli číst. Nejlépe vám půjde psát o něčem, co byste sami chtěli číst a co vás zajímá. Když své zájmy převedete do psané formy, zaujmete tím nejvíce čtenářů. Vaše zájmy by pro vás tedy měly být startovním bodem.
- Uvědomte si, že se nemusíte specializovat na jediný obor. Mnoho spisovatelů píše různé druhy textů, například kreativní eseje a zároveň literaturu faktu. Někteří spisovatelé také píšou novely, které obsahují poezii.
2
Určete si režim. Určete si konkrétní dobu, místo a atmosféru, které budete ke svému psaní potřebovat. Když budete psát vždy za stejných podmínek, váš mozek si na tyto okolnosti zvykne.
- Hluk: někteří spisovatelé potřebují absolutní ticho, jiní zase preferují poslech hudby. Někteří spisovatelé pro inspiraci potřebují například společnost svých přátel.
- Čas: Někteří spisovatelé si zapisují své myšlenky těsně před spaním, jiní zase pracují brzy po ránu, kdy mají klid. Někteří spisovatelé si dokonce užívají, když se kolem nich stále něco děje a pracují tedy klidně v pauzách na oběd nebo v rušných kavárnách. Jiní zase potřebují dlouhé chvíle klidu, takže píšou v noci, nebo o víkendech.
- Místo: určete si jednu místnost, neb dokonce židli, na které se budete věnovat psaní. Když si na to zvyknete, váš mozek začne na tomto místě vždy pracovat na plné obrátky.
3
Čtěte a učte se. Čtěte si knihy, které vás baví a pečlivě je studujte – zjišťujte, proč se lidem líbí a co je na nich tak skvělého. Snažte se pochopit strukturu své oblíbené básně, nebo vývoj postav ve svém oblíbeném románu. Najděte si větu, která se vám bude líbit a zamyslete se nad tím, co autora vedlo k tomu, aby ji napsal tak, jak ji napsal.
- Neomezujte se pouze na jeden žánr. Obohacujte své psaní různými styly. Možná vás nebude bavit například fantasy, ale spousta lidí tento žánr čte a píše. Zkuste si číst různé styly psaní a myslete na toto motto: „Čtu, abych uměl psát. Čtu, abych se něco naučil. Čtu, abych získal inspiraci.“
4
Objevujte. Všímejte si různých věcí a věnujte pozornost okolnímu světu. Hledejte kolem sebe různá tajemství a řešte je. Pokud máte otázky, zabývejte se hledáním odpovědí. Všímejte si hlavně zvláštních a neobvyklých věcí. U psaní vám to pomůže získávat nápady. Kromě toho budete potom psát zajímavěji, poutavěji a realističtěji. Zde je několik věcí, na které byste se při objevování světa měli zaměřit:
- Nic není nudné ani obyčejné. Každý věc na světě je něčím zvláštní.
- Všude kolem vás jsou tajemství – televize, která nefunguje, ptáček, který nemůže vzlétnout. Zjišťujte, jak věci fungují, nebo proč nefungují.
- Všímejte si detailů. Listy nejsou jen zelené – jsou dlouhé, tenké, mají pevné stonky a mají zajímavý tvar.
5
Veďte si deník. Zapisujte si vše, co vás bude inspirovat. Deník si s sebou noste úplně všude. Někteří slavní spisovatelé si dokonce přišívali další kapsy do saka, aby se jim do nich vešlo více papírů. Do deníku si pište vše, co uvidíte – nápady, to, co zaslechnete nebo si někde přečtete, nebo poznámky o postavách pro své knihy. Když se při psaní zaseknete, budete si moci v tomto deníku najít další nápady. Uvědomte si, že si do deníku můžete zapisovat naprosto cokoli, protože všechno je možné považovat za inspiraci. Zde uvádíme některé vhodné věci:
- Sny: sny jsou skvělými zdroji neobvyklých a zvláštních věcí. Zapisujte si je dříve, než na ně zapomenete!
- Obrázky: fotografie a kresby
- Citáty: věci, které lidé říkají, věci, které vás zaujmou a překvapí, krátké básně, veršované průpovídky
6
Začněte se svým projektem. Tato část je nejdůležitější a také nejtěžší. Mnoho lidí v tuto chvíli kouká na monitor počítače a neví, co mají psát. Někdy se tomu říká „spisovatelský blok“. Pokud si nevíte rady, zkuste několik základních cvičení, které vám pomohou získat inspiraci a dát se do toho:
- Jděte na nějaké rušné místo, nejlépe někam, kde je hodně lidí. Představte si, že se na okolí díváte video kamerou a všechno si nahráváte. Vytáhněte si notes a zapište si přesně to, co se děje. Pište o všem, co vidíte, slyšíte, cítíte a čeho se dotýkáte.
- Vezměte si s sebou diktafon a nahrajte si rozhovory cizích lidí, aniž byste jim o tom říkali. Po nějaké době si rozhovory přepište na papír a zkuste si s nimi pohrát – některé pasáže vymažte, některé upravte, nebo změňte. Vytvořte si nové prostředí nebo situace a použijte výsledné dialogy při psaní.
- Vytvořte si postavu. Co tento člověk chce? Čeho se bojí? Jaké má tajemství? S kým je spřízněn a kde žije? Jaké je jeho celé jméno?
7
Zavažte se k dokončení projektu. Na světě existuje miliarda polorománů a polopovídek. Stanovení cíle a jeho dodržování, ať už je práce jakkoli nepříjemná, je zásadní pro zjišťování toho, co chcete napsat. Než dokončíte vše, co jste se rozhodli psát, budete mít tři věci:
- dobrý nápad, o čem opravdu chcete psát
- nějaké dovednosti, s nimiž o tom budete psát
- houževnatost dokončit práci
8
Staňte se součástí komunity. Sdílení nápadů a zpětná vazba jsou nejlepšími způsoby, jak najít inspiraci a zapracovat na své práci. Pro začátečníky je to trochu děsivé, protože se bojí odmítnutí a špatných reakcí a protože nechtějí s lidmi sdílet své osobní psaní. Když ale budete psát jen sami pro sebe, nikdo nebude vaši práci číst a budete riskovat, že si vytvoříte zlozvyky (budete psát příliš rozvláčně, melodramaticky atd.). Nemějte tedy strach a každého člověka, kterému svoji práci ukážete, berte jako potenciální studnici nápadů a inspirace.
9
Řešte finanční záležitosti. Být spisovatelem je skoro jako být superhrdinou – přes den musíte chodit do nudné práce, a v noci se věnujete svému psaní. Někteří spisovatelé nechodí do práce, ale těch není mnoho. Na běžném zaměstnání ale není nic špatného. Zážitky z práce vám mohou pomoci načerpat inspiraci a budete mít peníze na to, abyste se mohli ve volném čase věnovat tomu, co vás baví. Při hledání práce se zaměřte na následující věci:
- Zaplatíte z výplaty vše, co potřebujete? Dobrá práce by vám měla umožnit zaplatit všechny účty, abyste nemuseli mít obavy. Stres by vám při psaní rozhodně nepomohl.
- Zbyde vám dost času a energie na psaní? Dobrá práce by měla být dostatečně jednoduchá na to, aby vám ve volném čase ještě zbyla energie na psaní.
- Poskytne vám práce „rozptýlení“? Když se při práci od svého psaní trochu vzdálíte a odpočinete si, rozhodně vám to pomůže. Když budete trávit příliš mnoho času s jedním projektem, brzy vás to přestane bavit. Je tedy dobré se věnovat různým věcem a střídat to.
- Potkáte v práci kreativní lidi? Dobrá denní práce by vám měla poskytnout zajímavé kolegy. Kreativní lidi potkáte všude, nemusí jít jen o umělce nebo spisovatele!
Reklama

Část 2

Část 2 ze 3:
Převeďte inspiraci na text

1
Upoutejte čtenáře. Snažte se psát poutavě, aby se vaši čtenáři pohroužili do vašeho textu. Ponořte je do svého psaní, aby knihu nechtěli nikdy odložit a těšili se na vaši příští knihu. Zde jsou techniky, které vám s tím pomohou:
- Smysly: Svět vnímáme pomocí smyslů. Dobře napsaná práce čtenářům umožní vidět, slyšet, dotýkat se, cítit i ochutnat to, o čem píšete.
- Konkrétní detaily: Tyto typy detailů poskytují konkrétní pochopení toho, co se v knize děje. Místo obecných popisů „byla hezká“ pište konkrétně – „měla dlouhé zlaté vlasy, ve kterých měla zapletené kopretiny“.
2
Pište o tom, o čem toho hodně víte. Pokud se specializujete na nějakou oblast, měli byste psát hlavně o ní. Pokud víte, že je pro vaši práci důležitý nějaký detail, zjistěte si co nejvíce informací. Použijte Google, nebo se někoho zeptejte. Čím více toho budete vědět o dané situaci, místě nebo osobě, tím realističtější vaše psaní bude.
3
Zamyslete se nad strukturou. Někdy je nejlepší napsat příběh lineárně – začátek, vyvrcholení a rozuzlení, ale existuje mnohem více způsobů, jak příběh rozepsat. Můžete psát třeba tak, že příběh začne přímo uprostřed důležitých událostí, nebo můžete psát retrospektivně. Vyberte si strukturu podle toho, jak chcete příběh čtenářům podat.
4
Určete si, z jakého pohledu budete příběh vyprávět. Existuje 9 různých úhlů pohledu. Tři hlavní kategorie jsou 1., 2. a 3. osoba. Zamyslete se nad tím, kolik informací chcete čtenářům poskytnout a jaký vztah chcete vytvořit mezi nimi a postavami v knize:
- 1. osoba – „já“
  - zapojený – vypravěč je postavou v knize
  - oddělený – vypravěč nevypráví svůj vlastní příběh, ale vypráví příběh jiné postavy
  - množný (my) – kolektivní vyprávění, většinou skupina lidí
- 2. osoba – „vy“
  - inverzní – vypravěč o sobě mluví jako o spisovateli a někdy se také například #**distancuje od nevhodných myšlenek/vzpomínek
  - vy – postava, má jedinečné vlastnosti
  - vy – přímé oslovení čtenáře
  - vy – čtenář je aktivní postavou v příběhu
- 3. osoba – jméno postavy
  - vševědoucí – vypravěč ví všechno a má možnost soudit události a postavy v příběhu
  - omezený – tomuto úhlu pohledu něco chybí, je jako okno, které je omezeno myšlenkami a pocity postav (Harry Potter je omezen Harryho myšlenkami a pocity)
  - přímý pozorovatel – vypravěč vypráví to, co se děje, ale nedokáže odhalit pocity a myšlenky postav
  - moucha na zdi – vypravěč je jakýmsi tichým pozorovatelem, sleduje situaci zpovzdálí, ale není zasvěcen do všeho, protože jeho informace jsou omezeny tím, že situaci sleduje „ze zdi“
Reklama

Část 3

Část 3 ze 3:
Užitečná pravidla

1
Začněte jednoduchými slovy. To, co je jednoduché, je vždy nejlepší. V pozdějších fázích budete potřebovat širší slovní zásobu, ale příliš mnoho složitých a cizích slov zastraší každého čtenáře. Ze začátku to tedy nepřehánějte. Nemusíte používat obšírná slova jen proto, že vám znějí hezky. Snažte se psát tak, aby každý vašemu textu rozuměl. Nepište hloupě, ale nepište ani příliš složitě.
2
Ze začátku se držte krátkých vět. Krátké věty se snadno čtou a každý jim porozumí. Neznamená to, že nesmíte čas od času psát dlouhé věty. Jde jen o to, že krátkými větami předáte svým čtenářům všechny důležité informace, aniž byste je museli mást složitými strukturami.
- Podívejte se například na následující větu, která je až směšně dlouhá. Není žádným tajemstvím, proč jsou extrémně dlouhé věty považovány za nekvalitní psaní:
  - "Zanechalo to na mně následky takové, že píšu šíleně dlouhé věty, které čím dál čtete, tím víc ztrácejí smysluplnost a hlavně ztrácejí čtenáře, kteří by ty věty četli, protože čtením se čtenář dostane postupně do takového stavu, že buď neví, co čte nebo se vzdá a rozečtenou větu zanechá "o samotě", ale ona ta věta není vůbec o samotě, když o pár řádku výš je věta, která je rovněž dlouhá, avšak na tuto větu prostě nemá, stejně tak jako nemá na počet čtenářů, jež někdy začali větu číst, ale pak ji opustili s částečně na pár minut popleteným mozkem a vědomím, že - to je za prvé - ztratili tolik drahocenného času svého života čtením sice aspoň trochu smysluplných vět nebo že - to je za druhé - nikdy už tak dlouhé věty číst nebudou."
3
Zaměřte se na slovesa. Slovesa jsou druhy slov, které táhnou věty. Přenášejí význam z jedné myšlenky na druhou a kromě toho umožnují spisovatelům psát naprosto přesně.
- Věnujte pozornost pomocným slovesům, která někdy představují problémy. Slovesa jako „mít“, nebo „dělat“, jsou v podstatě nudná a nedodávají psaní nic navíc. Nahrazujte je lepšími slovesy, jako je „dokázat“, „obdržet“ atd., která znějí mnohem lépe a mají konkrétnější význam.
- Pište v aktivním vidu a zásadně se vyhýbejte pasivnímu vidu.
  - Aktivní vid: „Kočka si našla svého majitele.“ Jde o to, že kočka si sama aktivně našla svého majitele.
  - Pasivní vid: „Majitel byl nalezen kočkou.“ V tomto případě se z pohledu čtenáře kočka vůbec neúčastní. Pán byl nalezen, kočka ho nehledala.
4
Nepřehánějte to s přídavnými jmény. Spisovatelé-začátečníci milují přídavná jména. Není na nich nic špatného, ale snadno jich napíšete moc a některá z nich jsou zbytečně složitá a obskurní. Nemusíte mít pocit, že musíte ke každému podstatnému jménu přidat několik přídavných jmen!
- Někdy jsou přídavná jména nadbytečná. Například věta: „Díval jsem se, jak se vítězoslavně zvedl, posledním tahem zahrál šach-mat a zaradoval se ze svého úspěšného vítězství.“ Které vítězství není úspěšné? Zde je přídavné jméno nadbytečné, protože nám sděluje něco, co již víme. Neplní ve větě žádnou jinou úlohu, takže bychom se ho měli zbavit.
- Jindy jsou přídavná jména zase obskurní a mnoha lidem by věty s nimi nedávaly smysl. Existují přídavná jména, která mají lepší a jednodušší synonyma, která byste měli použít, abyste zbytečně nemátli své čtenáře.
5
Rozšiřujte si slovní zásobu. Mějte po ruce slovník a slovník synonym. Když narazíte na slovo, které neznáte, vyhledejte si ho. Je těžké si říkat spisovatel, když vás etymologie vůbec nezajímá. Zároveň byste ale neměli složitá slova používat příliš často. Jen proto, že znáte slova jako „defenestrovat“ nebo „agnomen“, byste si neměli hledat výmluvy, proč je do svých textů zahrnovat.
- Naučte se kořeny slov. Kořeny slov (hlavně těch, která pocházejí z latiny) vám pomohou rozšifrovat významy ostatních slov, aniž byste k tomu museli použít slovník.
6
Pište to, co máte na mysli. Pro lidi, kteří se živí psaním, je snadné psát trochu volně. Často se zasekneme a nevíme, které slovo bychom měli použít, tak sáhneme po slově, které je „dostatečně vhodné“. Tato strategie se hodí pro běžné rozhovory, ale při psaní byste ji používat neměli.
- Za prvé nejde o společenský kontext. Spisovatel nemůže používat gestikulaci a obličejové výrazy, takže se musí držet slov, která význam popisují dost jasně. Čtenář je sám a musí se spolehnout na to, co v knize najde.
- Za druhé čtenáři berou všechno doslova. Neočekávají, že se budou muset spisovatele ptát, co tím myslel – předpokládají, že spisovatel vše myslí tak, jak to napíše. Když nevysvětlíte nějaké matoucí slovo, čtenář bude stále zmatený.
- Proto byste měli vždy psát tak, jak jste to mysleli. Zjistěte si, co chcete říct, ještě než to napíšete. Vyhledejte si správné slovo, i když vám to zabere nějaký čas. Nekvalitní literatura je plná nesprávných slov. Špatný výběr slov je často větším problémem, než stylistické nebo významové nesrovnalosti.
7
Figury používejte pro efekt, ne jako běžné struktury. Příklady figur jsou metafory a přirovnání. Je nejlepší tyto struktury používat pro dosažení dramatičtějšího efektu. Když to s metaforami budete přehánět, brzy ztratí svůj význam.
8
Naučte se správnou interpunkci. Interpunkci nikdo neslyší ani nevidí, ale přesto je důležitá. Když nebudete umět správně psát čárky, čtenáři budou zmatení a můžete tím naprosto změnit i význam svých vět, například „Pojďme jíst, děti!“ a „Pojďme jíst děti!“ je něco úplně jiného. Neměli byste ale psát ani příliš mnoho interpunkčních znamének. Nikdo nechce číst text plný čárek, středníků a pomlček.
- Vykřičníky používejte zřídka. Lidé nekřičí příliš často a většina věc toto znaménko nevyžaduje. Elmore Leonard, autor kriminálek, říká: „Na vykřičníky si dávejte pozor. Neměli byste napsat více než dva nebo tři na 100.000 slov prózy.“^{[1]
  X
  Zroj výzkumu}
- Středníky. Středníky jsou hybridem mezi tečkou a čárkou a spojují dvě věty, které k sobě logicky patří. Slavný spisovatel Kurt Vonnegut o nich ale říká: „Nepoužívejte středníky. Jsou to hermafroditní transvestité, kteří vůbec nic nepředstavují. Jediné, co jimi dáte najevo je to, že jste chodili na univerzitu.“ ^{[2]
  X
  Zroj výzkumu} Vonnegut to možná se svým soudem trochu přehání, ale přesto byste se měli středníkům co nejvíce vyhýbat.
9
Až budete všechna pravidla umět, můžete je čas od času porušovat. Nebojte se pravidla překroutit, nebo si s nimi trochu pohrát, abyste dosáhli svého. Někteří z nejlepších spisovatelů úspěšně porušují gramatická, stylistická a sémantická pravidla a díky tomu vytvářejí lepší literaturu. Než ale začnete pravidla porušovat, měli byste se je naučit dodržovat.

Reklama

Varování

Než vám nějaké vydavatelství knihu přijme, budete si muset projít mnoha odmítnutími.
Měli byste mít touhu stát se spisovatelem. Určete si, o čem chcete psát a ujistěte se, že máte vášeň, která vám umožní zkoušet stále nové věci a překonávat sami sebe.
Neměli byste psát jen pro slávu a peníze.

Reklama