Jak vytvářet kódy a šifry

Spoluautorem článku je Pracovnící wikiHow

Ať už si chcete psát s kamarádem ve třídě, nebo uvažujete o seriózním studiu kryptografie - nauky o metodách utajování smyslu zpráv – tento článek vás seznámí se základy kódování. Gratulujeme, jste pouhý krok od své první tajné zprávy.

Někteří lidé používají termíny „kódování“ a „šifrování“ jako zástupná synonyma. Kdo o kryptografii něco ví, ten si je však rozdílu dobře vědom. Tajný kód je znakový systém, v němž je každé slovo či fráze nahrazena jiným slovem, frází či sekvencí symbolů. Šifra je naproti tomu znakový systém, který zaměňuje písmeno či symbol za každé jednotlivé “písmeno,“ které zpráva obsahuje.

Metoda 1

Metoda 1 ze 3:

Kódování

Substituční kódování

1
Vytvořte algoritmus. Jelikož musí mít každý kód svůj klíč, vymyslete slova či fráze, jež zastoupí váš původní text. Algoritmus poté přepište do tajného dokumentu, který budou znát pouze kamarádi-špioni, s nimiž si dopisujete.
2
Napište zprávu. Za použití klíče připravte svou zprávu. Nezapomeňte však, že pokud kódování bude předcházet i šifrování jednotlivých písmen, bude váš vzkaz ještě bezpečnější.
3
Přeložte zprávu. Ujistěte se, že mají příjemci vzkazu váš algoritmus k dispozici, jelikož jej budou k rozluštění potřebovat. Informujte je i o případném použití dvojitého kódování.

Reklama

Kódovací kniha

1
Vyberte knihu. Kód vytvoříte tím způsobem, že ve vybrané knize najdete slova kódovaného textu. Pro zvýšení pravděpodobnosti výskytu všech potřebných slov, jež vám dovolí hovořit i o komplikovaných tématech, zvažte použití slovníku nebo obsáhlého cestovatelského průvodce.
2
Nahraďte slova za čísla. Začněte s prvním slovem vaší zprávy a najděte jej ve vybrané knize. Poznamenejte si číslo stránky, řádku a pořadí slova na lince. Podobnou kódovou sekvenci vytvořte pro každé slovo. Pokud to obsah knihy dovoluje, můžete stejný postup aplikovat i na celé fráze.
- Pokud je například hledané slovo na stránce 105, na páté řádce odspodu, dvanácté v pořadí, kód může vypadat takto: 105512 nebo 1055.12.
3
Přeložte zprávu. Nyní předejte vaši zprávu příteli. Nezapomeňte však na kódovací knihu, bez níž by mu nebo jí zůsatl smysl čísel utajen.

Reklama

Policejní kódování

1
Vyberte často používané fráze. Policejní kódování funguje nejspolehlivěji pro prohlášení typu („To je ale kočka!“) nebo zkrácení často opakovaných frází („Teď nemám čas!“).
2
Přiřaďte frázím kódová označení. Kromě policejního stylu, kdy každé typizované situaci odpovídá série čísel nebo písmen (např. „150“ pro loupež), můžete využít i kódování vlastní nemocničnímu provozu. Budete totiž méně nápadní, pokud se místo informace „všichni dostupní doktoři na příjem“ ozve „doktor Vrána na příjem.“ Číselné kódování ovšem může být ve výsledku jednodušší.
3
Kód si zapamatujte. Určitě to nepřekvapí, ale pro tento způsob kódování je třeba si algoritmus pamatovat. Mějte jej tedy pro jistotu i v psané verzi.

Reklama

Metoda 2

Metoda 2 ze 3:

Šifrování

Datová šifra

1
Zvolte datum. Za příklad nám poslouží narozeniny Stevena Spielberga: 18. prosince 1946, které zapíšeme jako šestimístný kód: 121846.
2
Přiřaďte písmenům čísla. Chceme poslat zprávu, která zní: „Mám rád filmy Stevena Spielberga.“ Pod touto zprávou opakujte zapisování kódu od začátku až do konce: 121 846 12184 6121846 1218461218. Vznikne tak tzv. prostý text.
3
Zprávu zašifrujte. Napište si stranou všechna písmena abecedy. Nyní posuňte každé písmeno prostého textu o tolik pozic, které indikuje číslo pod ním. Příklad: písmeno M se posouvá o jedno místo a zamění se za N. A se posouvá o dvě a vzniká tak C. Povšimněte si, že Y se mění na C, protože se musíte vrátit zpět na začátek abecedy. Postupujte takto až do zašifrování celé zprávy.
4
Zprávu přeložte. Kdokoliv bude vaši zprávu chtít přečíst, bude muset znát datum, které jste k jejímu zašifrování použili. K jejímu čtení proces otočte: použijte číselný kód a o daný počet míst abecedy se vždy vraťte.
- Datová šifra má tu výhodu, že je velmi náhodná. Datum k zápisu totiž lze kdykoliv změnit, což vám dovoluje systém inovovat snadněji, než u jiných typů šifrování. Pokuste se ovšem vyhnout datům, která jsou veřejně známá.
Reklama

Číslovaná šifra

1
Zvolte si tajné číslo. Řekněme, že je to číslo 5.
2
Napište bez mezer svou zprávu tak, aby každý řádek obsahoval daný počet písmen. Použijme příklad: „Ema mele maso na masox.“
- Emame
- Lemas
- Onama
- Sox
3
K vytvoření výsledné zprávy tzv. šifrového textu, opište vytvořené sloupečky. V našem případě bude zpráva vypadat takto:
- elosmenoamaxmamesa
4
K rozšifrování zprávy musí váš přítel vydělit počet písmen pěti a vědět, že na konci chybí dvě písmena. Text poté zapisuje ve sloupečcích tak, aby bylo na každém řádku pět písmen a dvě na konci chyběla.

Reklama

Zednářská šifra

1
Načrtněte symboly „křížku“ a znaménka „plus.“ Na kus papíru načrtněte základy pro vaší šifru, které budou vypadat jako „#“ a „+,“ s tím rozdílem, že znaménko „plus“ bude orientované jako diamant.^{[1]
X
Zroj výzkumu}
2
Přiřaďte písmena. Mezi linkami vznikl prostor, kam je nyní třeba vepsat dvě libovolná písmena. Žádné by se však nemělo opakovat.
- Tato báze bude sloužit k budoucímu rozšifrování.
3
Vytvořte šifru. Najděte buňku, v níž se nachází první písmeno vašeho vzkazu, a jeho linie obkreslete do šifrované verze zprávy. Pokud je písmeno, které máte v úmyslu zašifrovat, až druhé v pořadí, udělejte v šifrované verzi tečku. Postup opakujte pro každé jednotlivé písmeno.

Reklama

Caesarova šifra

1
Vytvořte šifrovanou abecedu. Caesarova šifra posunuje abecedu o pevný počet pozic. ^{[2]
X
Zroj výzkumu} Pro zvýšení komplexnosti šifry je možné posun uskutečnit i vícekrát. Tři posunutí by tak znamenaly, že A se zapíše jako X, B jako Y a C jako Z.
- Existují i variace, kdy se prohází již samotná písmena v abecedě, což případným nezvaným luštitelům snahu ještě více znepříjemní.
2
Napište zprávu. S pomocí „šifrovacího kroužku,“ který odpovídá zvolenému algoritmu kódování, si lze celý proces zjednodušit.
3
Přeložte zprávu. Osoba, která bude vzkaz luštit, musí počet posunutí i případná místa změny algoritmu znát.

Reklama

Metoda 3

Metoda 3 ze 3:

Tajná řeč

Proto-latina

1
Vyberte slova začínající samohláskou. Přidáním přípony „ai“ na jejich konec vzniknou kombinace jako oblouk(ai), erb(ai), nebo antuk(ai).
2
Vyberte slova začínající souhláskou. Pokud je to možné, přesuňte první písmeno slova na konec a opět přidejte „ai“. Pokud je souhláska tvořena dvěma písmeny, například „ch“, přesuňte je obě.
- Ze zrcadla, planety, telefonu tak vznikne „cadlozrai,“ „anetaplai“ a „lefonteai.“
3
Mluvte proto-latinsky. Proto-latina funguje nejlépe jako rychlopalná zbraň. Naučit se jí mluvit skutečně rychle však vyžaduje čas. Proto: tréninkem k mistrovství!

Reklama

Poklepová šifra

1
Vytvořte algoritmus. Šifra funguje podobně jako Morseova abeceda. Na začátku je třeba přiřadit jednotlivým písmenům nebo slovům příslušný rytmus poklepání. Vybírejte takové, které si snáze zapamatujete.
2
Naučte se kód. Pro úspěšnou komunikaci je třeba, aby algoritmus znali všichni zúčastnění. Dobře si jej proto zapamatujte a naučte i ostatní.
3
Vyťukejte zprávu. Za pomoci prstů, tužky nebo nože zkuste vyklepávat jednotlivá písmena, slova a celé věty. Buďte však rafinovaní. Ne každý by měl vědět, že s někým hovoříte.

Reklama

Hatmatilka

1
Mluvte hatmatilkou. Hatmatilka je jazyková hra podobná proto-latině, ale znějící daleko komplexněji. Smyslem hatmatilky je přidat vždy příponu „otak“ před každou samohlásku ve slabice. Může se to zdát jednoduché, ale stát se skutečným „hatmaťanem“ bude chtít chvilku cviku.

Tipy

Ukryjte váš algoritmus na místě, které je přístupné pouze odesilateli a příjemci zpráv. Můžete jej například napsat na kus papírku, jež ukryjete v propisce. Její nenápadné umístění mezi dalšími psacími potřebami pak bude znamenat něco víc pouze pro vás dva.
Zkuste zakódovat i mezery mezi slovy. Určitá písmena jako E, T nebo A mohou posloužit jako tzv. nulky. Držte se naopak dál od Q, Z nebo X, které by pro zkušenější luštitele byly příliš podezřelé.
Co třeba vytvořit vlastní kódování jednoduše tak, že budete písmeny ve slově klouzat sem a tam. Příklad: „Jesmede es v kapru!“ („Sejdeme se v parku!).
Nezapomeňte, že kódované zprávy se neposílají agentům protistrany.
Pokud šifrujete s pomocí posunu kódu, zkuste přidat či dokonce přesunout písmena z jednoho místa na druhé. Úkol pro nezvané dešifrovatele se tak ještě ztíží. Ujistěte se ovšem, že váš kolega ví, co děláte, jinak to totiž nebude fungovat ani jemu. Můžete například určit rytmus změny kódu.
Pro Caesarovu šifru můžete posun uskutečnit o libovolný počet polí dopředu i dozadu.
Dobrá rada zní, nikdy neukrývej šifrovací algoritmus u sebe.
Pokud vytváříte algoritmus sami, nepřežeňte to. Nemusí být totiž nakonec obtížně pochopitelný pouze pro ostatní, ale i pro vás.
Naučte se Morseovu abecedu. Nebude problém se jí domluvit, protože je tím nejznámějším kódováním vůbec.

Reklama

Varování

Proto-latina funguje nejlépe s krátkými slovy. Delší slova je totiž nesnadné příponou zamaskovat, což může platit i pro řeč samotnou.
Pokud šifrování nevěnujete potřebnou pozornost, chyby mohou tajný kód učinit nerozluštitelným. Tedy pouze v případě, že chyby v kódu nejsou promyšlenou taktikou ke zmatení nepřítele (vyjma vašeho přítele, ovšem).

Reklama